Komunistická ( socialistická ) Mateřídouška

27. ledna 2008 v 11:53 |  CH - K
Mach Alois - Veselý ruch ( Mateřídouška )
V kovárně měch hučí,
ve škole je ruch.
Polem táhne traktor
stříbrolesklý pluh.
Všude bude dílo
pod rukama kvést,
v továrnách i v dolech:
Naší práci čest.


Svoboda Jiří V. - V únoru 1948
( Mateřídouška )

Nepřišel táta celý den,
celou noc nepřišel domu.
,,Co asi dělá? Copak jen?"
Ivana diví se tomu

Mráz kreslí větve na okně,
tma je jak prales hustá.
,,Tátovi jistě zima je.
kdepak je, kde mi zůstal?"

Nepřišel táta celý den,
dlouhou noc nepřišel zase.
,,Co asi dělá? copak jen?"
Ivana maminky ptá se.

Maminka vážně odpoví:
,,Tatínek továrnu hlídá,
aby k nám nikdy, jako dřív,
nepřišel hlad a bída."

Rádio mluví třetí den
tak krásným, pevným hlasem.
,,Kdopak to, mámo mluví v něm?"
Ivana mámy ptá se.

,,To mluví soudruh Gottwald, víš,
tam na Václavském náměstí.
Poslouchej, Ivo uslyšíš
i o tátově vítězství.

Až příjde domů, poděkuj
za to, že dobře hlídá.
Za to, že už k nám nikdy již
nepříjde hlad a bída."


Dirozo Nikolaj - Školák
( Mateřídouška )
překlad: Jiří V. Svoboda

Když jako skřivan nám zvonek zpívá
do tříd i slunce přispěchá --
školák se vážně k tabuli dívá,
div na ní oči nenechá.
Potom si penál otevře tiše,
písmena psát už začíná.
Co práce dá, když po prvé píše,
taková řádka jediná.
Učitel k němu shýbá se.
Školáka hřeje ve vlasech
jeho dech. Dobře je mu.
Pod rukou roste mu za řádkou řádka
jako by celičká rodná zem --- matka
se nakláněla k němu.
Před ním se zítřky otvírají,
tajemství velká -- nauk, věd --
naučí stromy v polárním kraji
kvést tam, kde dosud byl jen led.
Od prvních písmen půjde on dále
až k velkým dílům Stalina.
Bude stát jednou v továrním hale,
jež se teď stavět začíná.
Sovětský školák -- pilný a smělý
rozvětčík zítřka -- stavitel.
Rodinou je mu domov náš celý
a otcem Stalin-učitel.


Erich Sojka - Příhoda bez šátku
Sborník Za rudým praporem,

Pionýři, slyšte příběh!
Po obědě Karlík vyběh
na sluníčko, s kluky hrát si.
Už se těší na legraci.
Běží, letí jako pták,
rudý šátek nemá však.
Slunce hřeje, svítí světu,
stromy, louky v jednom květu,
včelka sbírá šťávu na med,
obloha je jako samet.

Letí Karlík jako pták,
rudý šátek nemá však.
"Kde jsi nechal šátek zase?"
udiveně slunce ptá se.
"Zapomněl jsem, doma leží."
Slunce věří jenom stěží:
"Jako já bych záři svou
zapomnělo za horou.
Čím bych potom svítilo?
Čím bych lidi těšilo?"
"Kde máš šátek?" stará lípa
haluzemi tiše skřípá.

"Zapomněl jsem na něj zcela."
Lípa celá zkoprněla:
"Jak bych já své lupení
zapomněla pod zemí.
Jak bych mohla růst a kvést?
Byla bych jen suchý klest."
"Kams dal šátek?" včela bzouká.
Karlík v hanbě k zemi kouká,
"Tys mi ale hlava mělká,"
kroutí hlavou malá včelka.
"Jako by mne napadlo
v úlu nechat žahadlo.
Rudý šátek je tvá zbraň.
Styď se, zapomínat naň!"

Hledí Karlík zahanbeně,
den ho těší míň a méně.
Všechno náhle je tak šedé,
jak by slunce sešlo z nebe,
jak by všechno povadlo.
A ten stud - jak žahadlo.
Otočil se, nazpátek
rozběhl se pro šátek.


Blažej Jan - Jako táta

Náš táta nosí montérky;
je na nich olej a prach.
On je, panečku, z úderky
a dělá na třech mašinách.

Já budu také úderník,
do továrny s ním půjdu;
jako on dělal na strojích
a nejmíň na třech budu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.