De Cabestanh Guillems - Ode dne, kdy jste prvně, paní má

27. ledna 2008 v 11:43 |  A - D
GUILLEMS DE CABESTANH
ODE DNE, KDY JSTE PRVNĚ, PANÍ MÁ
(konec 11. stol.)


Ode dne, kdy jste prvně, paní má,
na sebe pohlédnout mi dopřála,
mé srdce kromě vás nic nevnímá,
vtělujíc ve vás přání troufalá;
neboť váš prostý pohled, úsměv sladký
daly mé duši touhy peruti
a slastné sebezapomenutí.

Spanilá krásko, řeč, jež dojímá,
milostný půvab, dvornost nemalá -
to vše mi, paní, vniklo očima
v rozum, jejž jste mi navždy odňala.
Nechte si jej, dost dala jste zaň zpátky,
zvětšivši svoji ctnost; kdož prodchnuti
jsou láskou, volí jeho zřeknutí.

Má láska k vám mi právo odmítá
milovat jiné; pro ně zůstala
jen dvorná zdvořilost mi nepřímá,
jež ušetří mi muka zoufalá.
Jen vzpomenu si na vás, pryč jsou zmatky:
ostatní paní se mi znechutí
a vás jen opět vzývám v pohnutí.

Kéž slib, jenž vyřčen rtoma vašima
byl v den, kdy jste mi sbohem dávala,
v němž lék mé srdce na své rány má,
kéž byste naň vždy pamatovala!
Má radost, běda, zhasla za čas krátký.
Stále však čekám na rozhodnutí,
jež zas by přineslo jí vzplanutí.

Dokud to občas aspoň zadýmá
v popeli nadějí, pak bezmála
si útrap svých má duše nevšímá;
i kdybyste mi kdy však spílala,
nehlesnu; vím, jak kruté berou splátky,
než dojdou cíle, za svou službu ti,
kdož smrtelně jsou láskou uštknuti.

Ach, kéž den, dražší nad všechny mi svátky,
už přijde, kdy mi na vás vynutí
přátelství aspoň zpěv můj labutí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.