Hrabal Bohumil - Jarmilka

16. července 2007 v 16:41 |  E - H
Bohumil Hrabal - Jarmilka
Jsem zase na huti. Už zdaleka vidím nosičku Jarmilku, jak vleče kbelíky s polívkou. Spěchám jí vstříc a tak se na ni zahledím, až klopí oči. Je v šestém měsíci, a když otevírá ústa, znovu se přesvědčuji, že jí chybí celá půlka chrupu. Ale ona je prostá a tím kráska krásek.
Jdu podle ní a šeptám: "Tak Jarmilko, kdypak budeme mít svatbu?"
A ona odpovídá: "Až pokvete kravinec!"
Říkám: "Ale, ale! To už mě nemáte ráda?"
A ona beze zbytku tvrdí: "Ne, protože pořád tady po Poldovce lítáte, jako byste měl v zadku šípy."
Pokládám kbelíky, které jsem jí pomohl nést, dívám se na ni vyčítavě a ona klopí víčka. Vidím zduřelé kruhy, vidím ty jaterní skvrny... a ano! Má dneska zase ten bavlněný kabátek, převázaný provazem. Zdvihá oči a říká:
"Co na mě koukáte jako dědeček na voračku?"
Tak jí to vysvětluji: "Když vy jste na mě poslední dobou nějak chladná." Zdvihám kbelíky a nesu je dál, poněvadž se nesluší, aby těhotná ženská nesla takovou tíhu. Na rohu učňovské školy se Jarmilka opře o roh a zvrací. Když na mě obrací ten svůj ztrhaný obličejík, omlouvá se mi: "A už je to." A oběma rukama si potěžkává vystouplý život a dodává: "To víte, strejdo, jsem napakovaná."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.