Zola Emile - Zabiják

14. května 2007 v 15:04 |  T - Z
Zola Emile - Zabiják

A celý zpocený, vlasy nad čelem zježené, přímo hrozný, couval pozpátku, házeje divoce rukama, jako by chtěl zaplašit tu hnusnou vidinu. Vyrazil dvakrát srdcervoucí výkřik a upadl naznak na slamník, do kterého se podpadkem zapletl.
"Pane doktore, pane doktore, je mrtev!" řekla Gervaisa spínajíc ruce.
Asistent popošel blíž a odtáhl Coupeaua doprostřed slamníku. Ne, není ještě mrtev. Zuli ho a jeho nahé nohy čouhaly ven a tančily samy, noha vedle nohy, v taktu, rychlý, pravidelný tanec.
Primář právě vešel. Přiváděl dva kolegy, jednoho hubeného a druhého tlustého, měli řádovou stužku jako on. Všichni tři se beze slova sklonili a prohlíželi si muže ze všech stran. Potom spolu spěšně polohlasně hovořili. Obnažili pacienta od stehen až k ramenům a Gervaisa, vystoupivši na špičky, viděla celý ten nahý trup. Teď to bylo dovršeno: třas sestoupil z paží, vystoupil z nohou a zachvátil trup, třásl se teď až hrůza! Na mou duši, ten kašpárek se teď smál i břichem! Záchvěvy smíchu stoupaly podél boků a nemocný se dusil a dusil, jako by měl smíchy prasknout. A všechno se třáslo, to jste měli vidět. Svaly se zdvíhaly proti sobě, kůže se třásla jako buben, chlupy tančily valčík a dělaly si poklony. Byl to šílený tanec, řekl bys poslední kvapík, když už svítá a všichni tanečníci se drží za ruce a dupají podpatky.
"Spí," zašeptal primář.
***
"...Ano, Coupeau s Lantierem ji vycucávali, to je správný výraz; pálili ji z obou konců, jako se to říká o svíčce. Klempíř ovšem neměl žádné vzdělání, ale zato kloboučník ho měl zas příliš mnoho, nebo spíš měl vzdělání asi tak, jako mají někteří nečistí lidé bílou košili a špínu pod ní..."
***
"...Lidé z čtvrti jí křivdili, když ji vinili, že se tak spouští, protože ona za to své neštěstí nemohla. Když o tom někdy přemýšlela, běhal jí mráz po zádech. Ale pak ji zas napadlo, že ji mohlo potkat ještě něco horšího. Je nakonec lepší mít dva muže než třeba přijít o obě ruce..."
***
"...Ale zato ona, Gervaisa, se změnila; uvědomila si, jak od té doby sešla. Nestojí už tam dole, s tváří obrácenou k nebi, spokojená a sebevědomá, s kuráží do života a vybírající si nejkrásnější byt. Je teď v podstřeší, v koutě pro největší chudáky, v zavšivené díře, kam nikdy nezasvitne slunce..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.