Vrchlický Jaroslav - Noc na Karlštejně

14. května 2007 v 15:01 |  T - Z

Vrchlický Jaroslav

Noc na Karlštejně

Jednání druhé, výstup 6.
Král Petr, Alžběta
(Chvíli hluboké ticho. Poté slyšeti za portiérou z venku do ložnice Karlovy vedoucí kroky a tlumený hovor, který se stává rychle zřetelnějším a prudším. Scéna tato mluví se po veliké pauze za dveřmi.)
PETR (Za portiérou)
Když ti však, hochu, povídám, že císař dobře ví o mojí návštěvě, že svolil k ní - že sám arcibiskup Arnošt za mne mluvil.
ALŽBĚTA (Za portiérou)
To všecko ti, pane, nespomůže. Mám přísný rozkaz nepouštěti nikoho; jediný vévoda Štěpán měl slyšení, a ten právě odešel druhými schody nalevo.
PETR (Ještě za portiérou)
Však ty popustíš - nerad lovím po tmě ...
ALŽBĚTA (Vyběhne ze dveří, za ní Petr)
Co chceš? - Já nesmím pustit nikoho a císař jest na modlitbách.
PETR
To mi právě vhod, milý panoši, neboť nejdu kvůli císaři, ale kvůli tobě.
ALŽBĚTA
Jsi šílený. - Proč kvůli mně?
PETR (Blíží se k ní s rostoucí vášní)
Nač přede mnou tajnosti? - Vím všecko, všecko, sladký panoši - ty nejsi, co se zdáš ...
ALŽBĚTA (Ustupuje před ním)
Nechápu, co pravíš - jsi na omylu. - Nutíš mne, bych volal o pomoc (Stranou.) Bože, Bože, co jen si mám počíti?
PETR
Však bys tak přede mnou neustupoval ... Proč by muž muži nepodal bez ostýchání ruku? Dej mi polibek a uvěřím - že nejsi dívkou.
Jednání druhé, výstup 11.
Karel IV., Alžběta
ALŽBĚTA (Když Arnošt odešel, vrhne se císaři v objetí)
Ty se tedy nehněváš? Ó, díky tobě, díky!
KAREL IV.
Nebylo by to moudré, moje Eliško, jako nebylo by moudré, že jsem pro ohledy státní tebe tak dlouho zanedbával. Však příroda vždy včas sama nás poučí. Cit, jejž vložil Bůh nám do srdce, jest všemohoucí. Slyšelas sama, jak toužil jsem po tobě - Teď však jsem tvůj - a tím již zůstanu! Buď žehnána na věku, má duše!
ALŽBĚTA
Jsem trestána dosti strachem, jejž jsem vystála. Ó, nedůvěra jest největší zlo na světě! Jak mohla jsem jen domnívati se, že by stín mohl padnouti na tebe, to si neodpustím do smrti.
KAREL IV.
Já ti z duše vylíbám každý nejmenší stín lítosti a smutku! (Vede ji k výklenku v pozadí.) Hleď, jaká to noc, jak vskutku jen k lásce stvořena a ke štěstí! Údolí zahaleno v bílou, průhlednou páru, stráně všecky zperlené drahokamy rosy chvějí se v slavnostním mlčení a s nebe po řetěze zlatých hvězd sestupuje moře míru v moře vůně! Slyš, teď zpívá slavík! - Ulétl jistě ze srdce tvého, ale viď, že netouží zpět v domov svůj, ke hvězdám, že se mu lépe líbí tady u mne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.