Světová hospodářská krize 2

14. května 2007 v 21:03 |  Maturitní otázky z dějepisu

Totalitní systémy ve světě

- v Itálii - Mussolini (1922 - pochod na Řím; - 1943)
- v Portugalsku - Salazar (1928 - 1968)
- ve Španělsku - F. Franco (puč 1936, občanská válka, 1939 vítězí Frankisté - 1975)
- v Řecku - Metaxas (1936 - 1941)
- v Maďarsku - Horthy (1920 - 1944)
- na Slovensku - J. Tiso (1939 - 1945)
- v Rumunsku - Antonescu (1940 - 1944)
- v Polsku - Pilsudski (1926 - 45); Beck (1935 - 45)
- v Rakousku - Dollfuss (1932 - 1934)
- podobné režimy byly nastoleny i v pobaltských zemích; v Bulharsku Boris IX.; v Latinské Americe
- fašistické strany působily i v demokratických režimech
. . . . . . . . - ve Francii - Ohňové kříže (de la Rocque) = lagonlardi
. . . . . . . . - v ČSR - Národní obec fašistická
. . . . . . . . - ve Velké Británii - Britský fašistický svaz

. . . . = masová hnutí (měla obrovskou podporu)

Nástup nacismu v Německu, příprava Německa na válku

Nástup nacismu v Německu

V roce 1920 se DAP (německá dělnická strana zal. v lednu 1919) přeměňuje na NSDAP (nacionálně- socialistická německá dělnická strana). V roce 1921 se vytvářejí úderné oddíly SA (Sturmabteilung). Roku 1923 se NSDAP pokusila o nacistický puč v Mnichově (neúspěšný). NSDAP byla zakázána a Adolf Hitler zatčen. Tehdy si Hitler uvědomil svou chybu a mění taktiku: chce se dostat k moci legální cestou (získat většinu ve volbách).
Roku 1925 byla nově ustavena NSDAP a Hitler ji ovládl. O rok později založil oddíly SS (Schutzstaffel; Hitlerova osobní garda) a Hitlerjugend (Hitlerova mládež). Hitlerovi napomáhají též okolnosti (výsledky války a Versailleský mírový systém); začíná hlásit revanšismus (nápravu Versailles. mírového systému => ten přinesl hospodářskou krizi). Hitler podporuje nezaměstnané dělníky (ti věří, že dostanou práci) a střední vrstvy (důvěřují v zabránění obratu doleva). Svými projevy si postupně získává lidi (demagogická hesla). Hlásá antisovětismus (politika Drang nach Osten), antikomunismus (tím si získává podporu velkoburžoazie a krajně pravicových stran). Plánuje ovládnutí východní Evropy, vytvoření Velkoněmecké Říše, ovládnutí střední Evropy (Mitteleurope). Podařilo se mu též získat finanční kruhy.
V roce 1931 je uzavřena tzv. Harzburská fronta (došlo ke spojení pravicových stran a představitelů finančního kapitálu). Hitler hlásá též rasismus (spojen s antisemitismem); sociální problémy byly zaměňovány za rasové problémy (ZA VŠE ŠPATNÉ MOHOU ŽIDÉ).
. . . . . . . . . . . . - Alfred Razenburg: Mýtus 20. století (bible rasismu)
. . . . . . . . . . . . . . . . - pokřivená interpretace Nietzeho nadčlověka, vůle k moci
. . . . . . . . . . . . . . . . - odmítání demokracie
Program nacistické strany byl zveřejněn v díle Cesta k opětnému vzestupu (Mein Kampf) - napsal jej Hitler ve vězení v Landsbergu po neúspěšném puči.
Ve 20. letech NSDAP patřila ke slabým stranám. V letech 30. však získává již více hlasů, až je nejsilnější německou stranou.
Ve volbách roku 1932 NSDAP získala 32 % hlasů (druhá nejsilnější strana = KS). Toho roku byly dvoje volby (v červenci a v listopadu). Nacisté se nemohli dohodnout s ostatními stranami; Hitler požadoval funkci kancléře (předchůdci: Francz von Papen, Kurt von Scheicher - oba odstoupili).
30. ledna 1933 se Hitlerovi jeho sen konečně splnil: prezident Hindenburg jej jmenoval říšským kancléřem. K moci Hitlerovi pomohla totiž i velkoburžoazie a pravicové strany, které se obávali komunistické revoluce. Pomohly mu i rozpory uvnitř dělnického hnutí (KS × Soc-dem.)
V roce 1934, po smrti prezidenta Hindenburga Hitler převzal pravomoci prezidenta a tituluje se "Führer und Reichskanzler". Dochází k potlačení demokracie a k postupnému zakazování ostatních politických stran. Byly zrušeny odbory (místo nich vznikla fronta práce - organizace sdružující dělníky a podnikatele); byl rozpuštěn říšský sněm a tím nastolena totalita. Mocenské prostředky zajišťují oddíly SS, SA, GESTAPO (tajná policie) - osobní oddanost vůdci (fanatismus); propaganda - tu měl v rukou ministr Goebbels.
Hospodářství je řízené státem, vznikají tzv. "čtyřletky"; hosp. se podřizuje vojenským záměrům, zbrojní výrobě. Představitelé NSDAP: Herman Göring, finančník Schacht, šéf Gestapa Himmler, dále Rudolf Hess, Martin Bormann.
V únoru roku 1933 došlo k požáru Říšského sněmu, ze kterého byli obviněni komunisté; byl zatčen jeden německý a tři bulharští komunisté (mezi nimi Jiří Dimitrov); to byl signál k pronásledování politických odpůrců (hlavně německých komunistů a sociálních demokratů) - právě pro ně byly zřízeny první koncentrační tábory v Německu. Soudní tribunál byl veřejný a konal se v Lipsku. Dimitrov obhájil sebe i své spolupracovníky (byli osvobozeni). Při tomto procesu poukázali právě na NSDAP, že by mohla sněm zapálit. Nakonec Lipský proces skončil přiznáním nemocného a snad i pomateného Holanďana Marinuse van der Lubbeho, který byl za trest popraven. Přiznání učinil jen proto, aby se dostal do dějin.
Teror zavedený nacisty se obrací i proti dosavadním přívržencům. Důležitou otázkou bylo totiž formování armády, ve které chtěly hlavní roli hrát oddíly SA (hnědé košile). Hitler s tím nesouhlasil a 30. června 1934 při akci zvané "noc dlouhých nožů" bylo asi 1000 předáků SA zavražděno. Zabit byl také předák Ernst Röhm (kvůli své homosexuální orientaci).
Hlavní oporou Hitlerova Německa byly nyní oddíly SS, Gestapa, SD (zpravodajská služba; v jejím čele stál Reinhard Heydrich).
Roku 1935 byly vydány tzv. Norimberské rasové zákony namířené proti Židům.
Podle nich Židé..
. . . . nesměli uzavřít sňatek s Árijci (nesměli mít ani společný sex)
. . . . nesměli navštěvovat divadla, kina, kavárny
. . . . nesměli vykonávat intelektuální zaměstnání (lékaři, učitelé, vědci, ...)
. . . . nesměli mít majetek (Árizace židovského majetku)
. . . . mohli nakupovat jen v určitých hodinách, mohli jezdit v tramvaji jen vzadu, apod.
. . . . byli označováni nápisem JUDE nebo žlutou šesticípou hvězdou
. . . byly též likvidovány knihy psané Židovskými autory (páleny před Berlínskou univerzitou)
Proto odcházeli do exilu (jakousi přestupní stanicí většinou bylo Československo - pak Francie a USA). Z Německa emigrovali např. bratři Mannové, Štefan Zwieg, Brecht, Remarque, Lion von Feuchtwanger aj.
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 proběhla tzv. křišťálová noc (sypalo se sklo z výkladních skříní Židovských obchodů) - pogrom na Židy. Proběhly útoky proti židovským rodinám, proti židovským obchodům; bylo zabito mnoho lidí, majetek byl zničen a zabaven.

Příprava Německa na válku

Německo porušovalo i Versailleské dohody, i Locarno. Západ se však nezmohl na více než protesty.
Německo se chystalo budovat armádu: 1933 opustilo Společnost Národů, čímž si otevřelo cestu k nekontrolovanému zbrojení a budování armády; 1935 opět porušilo Versailles. dohodu (zavedlo všeobecnou brannou povinnost).
Po plebiscitu (hlavně díky nezájmu francouzských obyvatel) bylo k Německu připojeno Sársko. V březnu 1936 Hitler poslal vojsko do Porýní (demilitarizované pásmo) => remilitarizace Porýní. Hitler připravuje útočné plány proti východním sousedům (plán proti ČSR: Schulung; plán proti Rakousku: Fall Otto). Německo se začalo neomezeně ozbrojovat, rozvíjela se válečná výroba (militarizace hospodářství). Roku 1936 zasahuje do Španělské občanské války; podporuje Itálii ve výbojných plánech.

Agrese fašistického Japonska

Roku 1931 Japonci zaútočili proti Číně a obsadili bohaté Mandžusko, kde se nacházely zásoby uhlí a dřeva; byla zde rozvinutá zemědělská výroba. Japonci zde vytvořili loutkový režim v čele s bývalým čínským císařem. V roce 1933 si Japonci otevřeli cestu k nekontrolovatelnému zbrojení vystoupením ze Společnosti Národů (SN).
V roce 1936 se dokončuje sbližování Japonska s Německem (v listopadu 1936 byl podepsán pakt proti kominterně).
Roku 1937 Japonci obnovili útok proti Číně, kde se Kuo-min-tang spojil s Komunistickou stranou (KS) Číny. Roku 1939 se Japonci střetli se SSSR u Mongolských hranic (u Chalkyn - golu). Japonci zde byli zastaveni a ponechali si jen dobytá pobřežní města (např. Šang haj).

Itálie a Španělsko ve 30. letech 20. století

Itálie

1935 - 36 Italský konflikt proti Habeši (Etiopie)
. . . . . . . . - v čele Habeše stál Haile Selassie
. . . . . . . . - Itálie přepadla Habeš z Eritrey, z Italského Somálska (Habeš = Ital. kolonie)
. . . . . . . . - zde se projevuje bezmocnost a neschopnost SN (Habeš i Itálie členy SN)
. . . . . . . . - SN označila Itálii za agresora a uplatňovala proti ní sankce: omezení dovozu strategických surovin (porušováno; neúčinné)
. . . . . . . . - sankce, která by Italy mohla zastavit (uzavření Suezu) neuplatněna

1936 smlouva mezi Německem a Itálií o společném postupu
. . . . . . . . - vznikla OSA Berlín - Řím - Tokio

Španělsko

1931 svržena monarchie a vyhlášena republika (snaha o demokracii)
1936 vznikla vláda lidové fronty (spojili se socialistické strany s buržoazií × fašistům)
18.7.1936
. . . . - převrat proti vládě lidové fronty (v armádě, byrokratickém aparátě)
. . . . . . . . - v čele: generálové (Francisco Franco, Emilio Mola)
. . . . . . . . . . . . . . . . - v čele strany "Falanga"
. . . . . . . . . . . . . . . . - Franco má podporu katolické církve, finančního kapitálu
1936 - 39
. . . . - občanská válka (SN vyhlásila politiku nevměšování (neintervence))
. . . . . . . . - Francovi pomohla Itálie (60 000 vojáků) a Německo (16 000 vojáků)
. . . . . . . . - pro Němce to byla zkouška letectva
1937 . . bombardování baskického městečka Guernica (inspirace pro Piccasův stejnojmenný obraz)

. . . . . - Španělským republikánům pomáhali dobrovolníci (tzv. interbrigadisté - SSSR, i z ČSR 3000 voj.)
1939 . . Španělská republika padla (nastolen Frankistický režim - udržel se až do 70. let 20. stol.)

Anšlus, politika appeasementu

ve 30. letech v Rakousku AUSTROFAŠISMUS
. . . . . . . . - 1932 v čele Rakouska Dollfus (snažil se o nastolení diktatury po vzoru Itálie)
. . . . . . . . - v Rakousku působili také nacisté (snažili se o připojení k Německu) - Seyss Inquart
1934 - Rakouský puč
. . . . . . . . - Dollfus zavražděn
. . . . . . . . - kancléřem se stal Schuschnigg
. . . . . . . . . . . . . . . . . . - připravoval spojení s Německem
. . . . . . . . . . . . . . . . . . - když viděl německé podmínky, odstoupil
. . . . . . . . - kancléřem se stal Inquart, ten se s Německem dohodl o anšlusu

12. 3. 1938 anexe Rakouska (anšlus)
. . . . . . . . => další porušení Versailleské dohody, i dohody v Saint Germain
. . . . . . . . - Rakousko = Ostmarka
. . . . . . . . - pro ČSR to znamenalo prodloužení hranic s Německem (žádné opevnění)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zhoršení vnitropolitické situace, posílení SdP

pol. 30. let západ uplatňoval politiku appeasementu (usmiřování protivníka - politika ústupků)
. . . . . . . . - cíl: oddálit válečný konflikt
. . . . . . . . - protestoval proti porušování dohod a porušování mezinárodního práva pouze formálně
. . . . . . . . - Anglie Německu nebude bránit v jeho požadavku na ovládnutí střední Evropy (pokud proběhne pokojnou cestou)
. . . . . . . . - hlavním představitelem: Chamberlain, ministr zahraničí Halifax (konzervativci))

. . . . politika kolektivní bezpečnosti (proti appeasementu)
. . . . . . . . - 1932 - 1933 ve SN návrhy na odzbrojení (žádný výsledek)
. . . . . . . . - Francie se cítila být v izolaci, cítila z Německa strach (soused) - se sbližovala s Ruskem (Barthon + Litvinov)
. . . . . . . . - roku 1934 byl SSSR zásluhou Francie přijat do SN
. . . . . . . . . . . . - začínají jednání (Francie, SSSR, ČSR - Beneš) o vytvoření "Východního Locarna" - Německo + ČSR, Polsko, SSSR, Finsko, Lotyšsko, Litva, Eston.
. . . . . . . . . . . . - s tím však nesouhlasilo Německo, Polsko ani Britové
. . . . . . . . . . . . - v Polsku diktátorský režim, nepřítel: SSSR, napjaté vztahy i s ČSR
. . . . 1934, Marseille - atentát na ministra zahraničí Barthoua, jugoslávského krále Alexandra (úsp.)
. . . . . . . . - nový ministr zahraničí: Laval (jiná politika)

25.5.35 - Bilaterální smlouva (Francie + ČSSR) o vzájemné pomoci
16.5.35 - smlouva ČSR - SSSR
. . . . . . . . - smlouvy nahrazeny vzájemnou dohodou
. . . . . . . . - na návrh Beneše byla potvrzena priorita ČSR - Francie před spojenectvím ČSR - SSSR
. . . . . . . . . . . . => nejdříve měla pomoci Francie, potom SSSR

1935 v Moskvě - VII. kongres kominterny (hlavním mluvčím byl Dimitrov)
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . - názor, co je to fašismus
. . . . . . . . . . . . . . . . - nutná spolupráce se soc-dem, všemi silami proti fašismu (jednotná fronta)
. . . . . . . . . . . . . . . . - opuštěna teze socialfašismu (i v ČSR - Gottmann)

- v některých zemích vznikly vlády lidové fronty (36-37 ve Francii, před občanskou válkou pokus i ve Španělsku)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.