Svět v letech 1848 - 1914 c,

15. května 2007 v 16:24 |  Maturitní otázky z dějepisu

Dělnická hnutí

Roku 1864 byla pořádána první internacionála (mezinárodní sjezd dělnictva) v Londýně. Jedním ze zakladatelů byl Karel Marx - napsal program internacionály (inaugurální adresa). Program měl vytvářet politické strany dělníků a organizovat hospodářský boj (stávky). Po Pařížské komuně docházelo k zakazování dělnických stran, pronásledování vůdců a k jejich vyhoštění.
Roku 1872 internacionála přesídlila do USA, roku 1876 byla rozpuštěna.
Roku 1879 v Paříži 100 let po dobytí Bastily vznikla druhá internacionála. Program měla stejný jako první internacionála, realizovat jej 1) politickými stranami, 2) bojem za politická práva (všeobecné volební právo, boj za osmihodinovou pracovní dobu, slavení prvního máje jako svátku práce - 1886 v Chicagu střelba do demonstrantů). V Čechách byl slaven první máj již v roce 1890 (popisuje Jan Neruda). Druhá internacionála zanikla po vypuknutí první světové války. (Ještě roku 1912 vyhlašovala "válku válce" - to už byli dělníci zastoupeni v parlamentu).
Dělnické hnutí v polovině 19. století
Anglie
- vzniká zde hnutí chartistů
- požadavky na volební reformu (ta měla umožnit, aby se do parlamentu dostali i zástupci dělníků)
=> zrušit majetkový cenzus, rovnost volebních obvodů, rovnost ve volbách
- všeobecné hlasovací právo (jen pro muže)
- platy pro poslance
- Charta lidu (petici podepsal asi milion lidí, postupem času 3 000 000)
- chartistické hnutí však neuspělo (trvalo až do roku 1848) - důvod: rozpory, jak toho dosáhnout
- v polovině 19. století vznikají odbory(TRADE UNIONS)
Francie
- narůstá zde nespokojenost s červencovou monarchií, vzniká socialistické hnutí
- utopický socialismus (nereálné představy)
- Louis Blanc (požaduje znárodnění velkých podniků, bank, dopravy a služeb)
- zásah má přijít shora - od panovníka (utopie)
- navrhoval dokonce i družstva
- sílí názory, že je nutná revoluce
- Louis Aug. Blanqui (nejdůl. otázka: kdo je u moci; prosazoval nastolení diktatury proletar.)
- Pierre Proudhon (majetek je krádež hodnot vytvořených prací)
- představitelé socialistů říkali, že bohatství vytvořené lidskou prací má být společ. vlastnictvím
- kapitalismus odsoudili jako vykořisťovatelské zřízení
- jak to napravit: ve 40. letech 19. století vystupuje se svými názory
Karel Marx (+ jeho epigon Engels)
- dává odpověď, jak toto změnit: cestu vidí v sebeuvědomění dělníků
- vyslovil myšlenku o historické úloze dělnické třídy
=> změnu musí uskutečnit dělnictvo (třídní boj => revoluce)
- díla: Komunistický manifest, Kapitál
- základem revoluce má být změna vlastnických vztahů (odstranit soukromé vlastnictví)
- musí být založena dělnická strana
- M. Bakunin (politik ruského původu) prosazoval anarchismus (zrušit stát, nastolit individuální teror)
- nazýván "otec anarchismu"
- F. Lassall (představitel německé sociální demokracie) prosazoval reformismus (zachovat kapitalismus, systém reformovat uvnitř)

Impresionismus

je umělecký směr, který vznikl koncem 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě, kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle. Navazuje na realismus, se kterým má mnoho společných prvků.
Pojem impresionismus je odvozen od obrazu Clauda Moneta Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce), který byl roku 1874 vystaven na výstavě nezávislých malířů v Paříži.
Typické impresionistické obrazy se poznají podle toho, že jsou tvořeny krátkými tahy (resp. doteky) štětcem, s nemíchanou barvou (především zářivé a jasné barvy), čímž vznikl strukturní povrch, který je odlišuje od děl jejich předchůdců. Komposice díla bývá zjednodušená a inovační; důraz je kladen spíše na celkový efekt než na detaily. Celek díla je možno vnímat až s určitým odstupem.
Světoví malíři:
* Eugene Boudin
* Édouard Manet
* Claude Monet
* Camille Pissarro
* Vincent van Gogh
Čeští malíři:
* Antonín Slavíček
* Soběslav Pinkas
* Karel Purkyně
* František Kaván
* František Kupka
Literární impresionismus se projevil především posílením lyričnosti a hudebností verše. Tématicky se orientoval na intimní a přírodní poezii. Dále došlo k vyjadřování v náznacích, popisování emocí a nálad. To samozřejmě vedlo k jistému sblížení se symbolismem.
Z toho logicky vyplývá, že se impresionismus se objevoval především v básních, kde lze poměrně dobře vystihovat nálady a pocity, pokud se objevil v próze nebo dramatu, byly u hrdinů také vyzdvihovány především jejich pocity a nálady, což nutně vedlo k chatrnosti děje, tato díla pak neměla úspěch.
Světová literatura:
* Paul Verlaine - Francouz
* Paul Bourget - Francouz
* André Gide - Francouz
* Marcel Proust - Francouz
* Hugo von Hofmannsthal - Rakušan
* Anton Pavlovič Čechov - Rus
* Rainer Maria Rilke - pražský Němec
Česká literatura:
* Antonín Sova
* Karel Hlaváček
* Marie Pujmanová
* Rudolf Těsnohlídek
* Vilém Mrštík
* Fráňa Šrámek
* Franz Kafka
Impresionismus přinesl do hudby nové prostředky (uvolnění harmonie, relativní osamostatnění hlasů, používání disharmonie, septimové, nonové a undecimové akordy v dříve nepoužívaných netradičních souvislostech, nová formová řešení). Za tvůrce hudebního impresionismu je považován C. Debussy, který navázal na rozmanité hudební vzory (vliv např. gregoriánského chorálu a hudby Dálného východu). Debbusyho projev ovlivnil hudbu 20. století.
Svět
* Claude Debussy-Francouz
* Maurice Ravel-Francouz
Čechy
* Vítězslav Novák
* Josef Suk

Secese

je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění.
Tento umělecký styl se objevil v Evropě a ve Spojených státech po polovině 19. století a plně se rozvinul kolem roku 1900. Vznikal v době, kdy průmyslový brak začal pronikat do všech oblastí života a jako reakce proti průmyslové civilizaci, reakce, která se dovolávala návratu k řemeslné výrobě, považované za lék proti ošklivosti.
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tématiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo).
Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence.
Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí rytmizace věty a verše, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli v Čechách jsou Otokar Březina a Jiří Karásek.
Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze).
Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek.
Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Angličan Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další.
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. Secese se jednoduše stala neodmyslitelnou součástí nejen evropské kultury.
- budova Hlavního nádraží v Praze a pražský Obecní dům

Kubismus

byl avantgardní umělecké hnutí, které pojímá výtvarné umění revolučním způsobem. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně.
Zároveň znamenal i obrovskou změnu v přístupu ke skutečnosti, nejen ve vidění, ale především v práci s realitou. Zobrazovaný předmět byl rozkládán až na nejjednodušší geometrické tvary ( především krychle - latinsky cubus), které byly pak pomocí fantazie skládány do obrazu, proto zobrazené předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů.
Problém nastal u předmětů, které jsou ve vzájemném vztahu, neboť pak vznikalo mnoho průhledů s neobvyklými úhly pohledu.
Kubismus se snažil počítat i se čtvrtou dimenzí (ovlivněno A. Einsteinem) a s nekonečnem. Proto kubismus musel řešit nové problémy perspektivy a vytvářel nové prostorové vztahy mezi předměty.
Světové malířství:
* Georges Braque (Francouz)
* Robert Delaunay (Francouz)
* Fernand Léger (Francouz)
* Pablo Picasso (Španěl)
* Fritz Wotruba (rakouský sochař a grafik)
Československé malířství:
* Emil Filla
* Josef Čapek
* Otakar Kubín
* Bohumil Kubišta
* Antonín Procházka
* Václav Špála
Kubismus literaturu příliš neoslovil, proto vzniklo velmi málo děl spojených s tímto hnutím. Pro kubistické básně není rozhodující význam ani melodičnost, ale obraz, proto jsou básně kubistů netradiční z hlediska svého tvaru (často tvořily z písmen obrazce, které byly ve vztahu k dané básni). Důraz byl kladen na dynamiku a fantasii. Oblíbeným básnickým prostředkem se stala tzv. volná asociace představ, pomocí níž chtěli vyjádřit jakési "nadskutečno".
* Guillaume Apollinaire
* Jean Cocteau
* Max Jacob
* Pierre Reverdy
* Andre Salamon
* Gertrude Steinová
U některých architektů došlo k velmi výraznému ovlivnění kubismem, jejich stavby samozřejmě musely být především funkční, proto nelze hovořit o čistém kubismu. Architekti tvořící pod vlivem kubismu vytvářeli velmi zvláštní díla, která působí velice silným dojmem.
architekti:
* Antoni Gaudí
* Josef Gočár
* Josef Chochol
* Pavel Janák - Hlávkův most v Praze
· Gočárův dům U černé Matky boží v Praze v Celetné ulici
· Chocholovy vily pod vyšehradskou skalou na nábřeží
· Janákova přestavba domu č. 13 na náměstí v Pelhřimově
· Učitelské domy v ulici Elišky Krásnohorské v Praze
· tympanon štítového průčelí synagogy v Milevsku
· kandelábr s lucernou v Praze u Jungmanova náměstí
· oblouk nad barokní sochou sv. Jana Nepomuckého v Spálené ulici
Kubistické prvky se vyskytují také v zábradlí Mánesova mostu a v dalších stavbách, které jako celek za kubistické nelze považovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nik´s nik´s | E-mail | 21. května 2012 v 20:03 | Reagovat

nijak mi to nepomohlo a máte tam samý nesmysly :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.