Svět po první světové válce 1

15. května 2007 v 16:04 |  Maturitní otázky z dějepisu

Svět po první světové válce

Versailleský mírový systém

Versailleská konference začala 18. ledna 1919. Dříve než začala se všechny státy připravovaly na diplomatická jednání. Vítězové chtěli největší výhody, poražení co nejvíce zmírnit následky porážky.
Francouzský prezident Poincaré přednesl zahajovací projev, v němž za viníky války označil centrální mocnosti. Versailleské konference se účastnili pouze zástupci vítězných států (nejdůležitějších pět států - všeobecné zájmy (USA, Francie, Anglie, Itálie, Japonsko); ostatní - omezené zájmy (mj. i RČS)).
Hlavním orgánem v konferenci byla nejvyšší rada (rada deseti), v níž byli zastoupeni premiéři vlád (+ prezident USA) a ministři zahraničí 5ti vítězných států. Tento orgán se nakonec zúžil jen na radu tří (Wilson, Lloyd George, Clemensau). Rozporuplným bodem byl postup vůči Německu. Nejtvrdší postoj měla Francie; mírnější Anglie, která chtěla zachovat rovnováhu sil a obávala se radikalizace poměrů v Německu; USA zastávaly názor, že Německo má vystupovat nejenom jako protiváha Francie, ale také (hlavně) Anglie.
Mimo mírová jednání zůstalo Rusko, které nebylo, ač patřilo k vítězným státům, přizváno. Cílem velmocí bylo likvidovat socialismus v Rusku a připravovat intervenci do Ruska, zabránit, aby se Ruské revoluční myšlenky šířily do Evropy.
V červnu 1919 byla ve Versailles uzavřena MÍROVÁ SMLOUVA S NĚMECKEM.
. . - teritoriální změny:
. . . . - Německo ztratilo všechny kolonie ve prospěch Britů (+ Alsasko a Lotrinsko ve prospěch Fr.)
. . . . - ztráta území ve prospěch
. . . . . . . . . . . . RČS: Hlučínsko
. . . . . . . . . . . . Polska: Poznaňsko, Horní Slezsko, vých. a záp. Prusko, Gdaňsk
. . . . . . . . . . . . Dánska: Šlezvicko
. . . . . . . . . . . . Belgie: drobná území
. . . . - Německu odňato i Sársko (pod správou SN)
. . . . . . . . - po patnácti letech se zde měl uskutečnit plebiscit, zda připojit k Německu či k Francii
. . . . . . . . - uhlí ze Sárska bude po dobu 15 let směřovat do Francie
. . - vojenské podmínky:
. . . . - v Německu zrušena všeobecná branná povinnost a generální štáb
. . . . - rozpuštěna armáda (max. 100 000 vojáků pro řešení vnitřních problémů)
. . . . - ztráta loďstva a ponorek
. . . . - zákaz modernizace zbraní a leteckých zbraní
. . . . - v Porýní vytvořeno demilitarizované pásmo (o šířce 50 km) na pravém břehu Rýna
. . . . - levý břeh Rýna okupován dohodovými vojsky
. . - hospodářské podmínky:
. . . . . . - reparace (ve zlatě, zboží (uhlí, železná ruda), cenné papíry)
. . . . . . - reparace velmi vysoké, pro Německo neúnosné (nesplnitelné)
. . . . . . - několikrát revidovány
Tato smlouva však nezajistila stabilitu (stanovila pro Německo příliš tvrdé podmínky), vyvolávala potřebu revanše (odplaty). V některých ohledech však nebyla dost tvrdá na to, aby zamezila nové německé agresi v blízké budoucnosti.
Smlouva s Rakouskem byla podepsána v září 1919 v Saint-Germain. Potvrdila rozpad Rakouska - Uherska na nástupnické státy; potvrdila územní ztráty. Dávala Rakousku určitá vojenská omezení a stanovila reparace. Obsahovala přísný zákaz spojení Rakouska s Německem.
Smlouva s Maďarskem byla uzavřena v roce 1920 v Trianonu.
Stanovila ztrátu 70% maďarského území:
. . . . . . . . Slovensko, Zakarpatská Ukrajina - RČS
. . . . . . . . Sedmihradsko, Banát - Rumunsko
. . . . . . . . Chorvatsko, část Banátu - Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
. . . . . . . . Burgenland - Rakousko
Smlouva s Tureckem byla podepsána také v roce 1920 v Sévres. Potvrdila rozpad Osmanské říše a ztrátu 4/5 území. Černomořské úžiny vešly pod mezinárodní kontrolu; bylo omezeno loďstvo a stanoveny reparace.
V roce 1919 byla uzavřena smlouva s Bulharskem v Neuilly. Pro Bulharsko znamenala ztrátu území ve prospěch východních sousedů (Rumunska, Řecka, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců).
Versailleský mírový systém nevytvářel pevné základy pro mír. Byl založen na mocenské převaze vítězů, vyvolával nespokojenost nejen v poražených zemích, ale i v zemích vítězných (např. Itálie). Ve Versailleském mírovém systému bylo také ustanoveno založení SN (VIZ výše). Byla též vytvořena Malá dohoda (1920-21; spojenecká smlouva mezi RČS, Rumunskem a Jugoslávií pod patronací Francie). Polsko stálo mimo kvůli sporům o území (Těšínsko).
V letech 1921 - 1922 probíhala Washingtonská mírová konference, která uspořádala poměry v Tichomoří a na dálném východě (posílení vlivu USA v daných oblastech). Na konferenci měly hlavní roli USA, Evropské mocnosti (Francie, Anglie, It.) a Japonsko.
Byly uzavřeny tři traktáty (smlouvy) mocností:
. . . . 1) nedotknutelnost v držbě ostrovů v Pacifiku
. . . . 2) stanoveny válečné lodě (velikost, tonáže), které tam mocnosti směly udržovat
. . . . 3) princip otevřených dveří v Číně pro všechny mocnosti

Změny ve společnosti po první světové válce

Spojené státy Americké se staly nejsilnější průmyslovou i finanční velmocí. Vlastnily polovinu zásob zlata, Evropa jim dlužila 10 miliard $. V roce 1920 ve volbách vyhrála republikánská strana a znovu nastoupil izolacionismus a protekcionismus (ztráta zájmu o problémy jiných zemí a ochrana vlastních zájmů). USA nevstoupily, ač její vznik samy iniciovaly, do SN. Politické zájmy směřovaly mimo Evropu. Od poloviny 20. let se zájem o Evropu obnovil (zasahováním do politiky).
Na počátku 20. let v USA probíhala hospodářská krize a vzrůst revolučního hnutí (na obranu byla vytvořena tzv. "americká liga" - účastníci války)
Roku 1920 Nicolo Sacco a Bartolomeo Vantetti, italští dělníci, byli zatčeni za anarchistickou propagandu a na zákl. falešného obvinění z loupežné vraždy odsouzeni k smrti a roku 1927 popraveni.
Projevovaly se názory proti přistěhovalectví a zároveň snahy na jejich záchranu. V jižních státech působila tajná organizace Ku-Klux-Klan.

Poválečná střední a jihovýchodní Evropa

Německo

V listopadu 1918 vypukla vzpoura námořníků v přístavu Kiel, začínají vznikat dělnické a námořnické rady. Revoluce proběhla také na venkově. Byla vyhlášena republika a císař Vilém uprchl do Holandska. Nejradikálnější síly revolucionářů vytvořily komunistickou stranu Německa (v Kielu) - Karl Liebknecht, Rosa Luxemburg
Nespokojenost s novou vládou vyvolala v lednu 1919 lidové povstání (krvavě potlačeno, Liebknecht a Luxemburg zavražděni). Na jaře roku 1919 v Bavorsku vznikla Bavorská republika rad (pokus o socialistickou revoluci).
V prvních poválečných volbách zvítězila sociální demokracie a byla vytvořena koaliční vláda. Ve Výmaru byla přijata německá ústava (odtud Německo = "Výmarská republika"). Německo mělo mnoho hospodářských potíží, k tomu ještě muselo splácet reparace. A tak došlo k tzv. "Rúrské krizi", kdy Německo přestalo platit reparace. Francie na to reagovala vojenským obsazením Porúří. Proti Francii však zasáhly USA a Británie, a tak se Francouzští vojáci museli stáhnout a otázka reparací byla znovu projednávána.
Po Rúrské krizi nastoupil Gustav Stresemann, který vyvedl Německo z krize a izolace a stabilizoval hospodářskou a ekonomickou situaci. V roce 1923 potlačil vojenský pokus o puč (NSDAP - Adolf Hitler). V Německu sílí nacionalismus a militarismus. Vznikají bojové svazy (součásti politických stran).

Rakousko

Po rozpadu Rakouska - Uherska vznikla z části Rakouska Rakouská republika. Ve volbách zvítězila sociální demokracie (K. Reuner, O. Bauer). V roce 1934 spolu s nástupem fašistické strany dochází k fašizaci Rakouska, která vrcholí v březnu 1938 připojením k Německu (anšlus).

Polsko

Polsko bylo obnoveno po 1. světové válce (v čele stát maršál K. Pilsudský). Polsko vidělo svoji záštitu ve Francii, vedlo protiněmeckou a protisovětskou politiku. Jednotícím vlivem byla katolická církev. Labilní nově demokratický systém byl v roce 1926 nahrazen autoritativním režimem osobní moci (Pilsudskiho diktatura).

Maďarsko

Maďarsku zůstala asi třetina země bývalých Uher. V dubnu 1919 byla neúspěšná vláda Károlyiho vystřídána komunistickou vládou a byla vytvořena Maďarská republika rad. Tak byla poražena (intervencí), a k moci se dostala fašistická strana (Horthy). Moc drželo v rukou několik velkostatkářů, vysokého kléru a důstojníků. Rozvrácené hospodářství nutilo Maďarsko ke stále novým zahraničním půjčkám. Sbližovalo se s Itálií a částečně i s Velkou Británií. Proti Maďarsku byla vytvořena Malá dohoda (Maďarsko totiž ohrožovalo Jugoslávii i Rumunsko).

Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců)

Jugoslávie vznikla spojením Srbska, Chorvatska, Černé hory a Slovinska. Katastrofální hospodářská situace vedla k mohutným stávkovým hnutím (tvrdě potlačována). V roce 1921 byla přijata ústava, kterouž se Jugoslávie stala konstituční monarchií s jednokomorovým parlamentem (skupština). V roce 1929 byla nastolena diktatura krále Alexandra.

Rumunsko

Rumunsko bylo královstvím, v jehož čele stál král Ferdinand I. Rumunsko bylo jednou z nejzaostalejších agrárních zemí. Došlo zde z rozvoji silného revolučního hnutí, ale i fašismu. Bratiausova vláda se pokoušela o demokratické reformy, zároveň však tvrdě zasahovala proti dělnickému hnutí (rolnické povstání v Besarábii). V roce 1927 Ferdinand I. zemřel a dočasně se králem stal nezletilý Michal. V roce 1930 se po něm stal králem Carol.

Bulharsko

I v Bulharsku došlo k rozvoji silného revolučního hnutí. Stambolijská vláda se mu pokoušela čelit řadou demokratických reforem. V roce 1923 se k moci dostal Alexander Cankov, který nastolil fašistickou diktaturu a teror. Pod mezinárodním tlakem byl však donucen odstoupit. V roce 1924 byla nastolena vláda Andreje Ljapčina.

Řecko

Řecko bylo monarchií v čele s králem Alexandrem. Významný vliv v zemi měla liberální strana (podpora revolučního hnutí). V roce 1920 byla založena KS a 1924 po četných převratech vyhlášena republika.

Vznik a vývoj SSSR

30.12.1922 vznikl Sovětský svaz jako federace několika Ruských republik (RSFSR, Ukrajinská socialistická republika, Bělorusko, Zakavkazská federace). V čele vlády stanul Vladimír Iljič Lenin (do 1924).
Hospodářství bylo v rozvratu. Roku 1920 byl přijat program na obnovu hospodářství, jejímž základním plánem byla elektrifikace Ruska. Tento plán vypracoval Křižanovský (goerlo) a plánoval budování elektráren a elektrorozvodných sítí na 15 let. Roku 1921 díky neúrodě při hladomoru zemřelo více jako 5 milionů lidí. Důsledkem občanské války bylo mj. také 7 milionů bezprizorních dětí. Byla ukončena politika válečného komunismu, kterážto byla zavedena za občanské války (veškeré hospodářství bylo podřízeno udržení revoluce) a nahrazena novou ekonomickou politikou (NEP). Ta povolovala drobné a střední soukromé vlastnictví a pronikání cizího kapitálu, přinesla oživení ekonomiky a rozvoj volného obchodu a peněžních vztahů. Nastaly nové rozdíly v majetku (zbohatlíci = "nepmani"). Roku 1928 byly zavedeny pětiletky.
V zahraniční politice se Sovětský svaz snažil prolomit izolaci a navázat styky s pobaltskými zeměmi a uzavřít dohody se sousedy na jihu (Afghánistán, Írán, Turecko, Mongolsko). Roku 1922 se konala konference v Janově, kam bylo pozváno i sovětské Rusko. V Rapollu se sešli dva účastníci Janovské konference (Rusko a Německo) a uzavřeli zde hospodářskou smlouvu; vzdali se vzájemných nároků - Rusko se vzdalo nároků na reparace a Německo se vzdalo nároků na znárodnění majetku. Tímto byla prolomena Ruská izolace a navázány diplomatické styky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.