Svět po druhé světové válce 2

14. května 2007 v 19:57 |  Maturitní otázky z dějepisu

Korejská válka

Korejská válka byla dalším projevem studené války. Na konci druhé světové války byl korejský poloostrov okupován dvěmi nejvýznamnějšími světovými mocnostmi, a to Sovětským svazem a USA. Hranicí byla 38. rovnoběžka. Sovětský svaz okupoval oblast jemu bližší, tedy severní Koreu (dodnes komunistická - KLDR). USA okupovaly Jižní Koreu (dnes demokratická; 1988 OH v hl. městě Soulu).
Toto rozdělení vedlo ke vzniku Korejské lidově demokratické republiky v severní části (v čele s Kim Ir-Senem) a Korejské republiky v jižní části (s autoritativním prezidentem Li Syn-Manem.) V roce 1948 vojenské jednotky z Korejského poloostrova odsunul SSSR, o rok později USA. Již v červnu roku 1950 překročila vojska KLDR (se souhlasem SSSR) hranice (38 rovnoběžku) a rychle obsadila skoro celou Jižní Koreu. Severní Korea se domnívala, že se obyvatelé jihu připojí k nim a vytvoří na celém korejském poloostrově komunistickou republiku.
O vzniklém konfliktu jednala rada bezpečnosti OSN. Ta označila (na žádost USA) KLDR za agresora a v červenci 1950 rozhodla o vyslání vojsk OSN do jižní Koreje (90% tvořila americká vojska - v čele s gen. McArthurem). To se však mohlo stát jen za souhlasu všech pěti členů rady bezpečnosti, kteří mají právo veta. Z toho plyne, že zástupce SSSR nebyl přítomen, a proto své právo veta Sovětský svat uplatnit nemohl. Nepřítomnost SSSR byla totiž protestem proti Čínskému zástupci v OSN (Čínu zastupoval Tchaj-wan - Čankajšek).
Po ofenzívě OSN zahájené v září 1950 vstoupila vojska OSN do Soulu a v říjnu 1950 pronikla na území KLDR, odkud je na začátku roku 1951 vyhnala armáda "čínských lidových dobrovolníků". Vojska OSN zůstala za 38. rovnoběžkou. Během války byl odvolán generál McArthur (chtěl použít atomové zbraně).
V červnu 1951 začala mírová jednání, která skončila po dlouhé poziční válce až koncem července 1953 uzavřením příměří (v Pchanmundžonu). Demarkační čára mezi korejskými státy (38. rovnoběžka) byla označena za demilitarizované pásmo. Tato situace trvá dodnes.
Karibská krize
Fidel Castro
· 1. ledna 1959
· převrat na Kubě
· svržena "Batistova diktatura", nastala Kubánská revoluce, v níž zvítězil Fidel Castro
· společně s Castrem bojobal také Ernesto de Guevara [Ševara] - odešel bojovat do Latinské Ameriky (1967 zemřel v Brazílii)
· na Kubě vznikl komunistický prosovětský režim, který tam přežívá až dodnes
· do Ameriky odešla spousta emigrantů
· vylodili se v zátoce Playa Giron ("zátoka sviní") s cílem svrhnout Castra
· počítali ale s tím, že s k nim Kubánci přidají a budou bojovat proti Castrovi
· tak se však nestalo a byla z toho pouze velká ostuda
· Kuba vydala Americe 1000 zajatců, Amerika dala odškodnění 53 000 000 US$
· SSSR buduje na Kubě rampy k odpalu raket, ke Kubě se blíží ruské lodě, ponorky
· další nebezpečí jaderného konfliktu (zažehnáno jednáním mezi Kennedym a Chruščovem)
· SSSR se stáhne

Válka ve Vietnamu

Konec druhé světové války s sebou přinesl mj. také konec japonské okupace Indočíny. Ve Vietnamu se po válce chopili moci komunisté v čele s Ho Či Minem a v září 1945 vyhlásili Vietnamskou demokratickou republiku. První ze světových mocností, která se postavila proti tomu, byla Francie. Ta totiž chtěla obnovit svou vládu nad koloniemi v celé Indočíně. Francie tedy poslala do Vietnamu svá vojska, ta však po pěti letech bojů kapitulovala u Dien Bien Phu v květnu 1954.
Následovala mezinárodní konference o Indočíně, která se konala v červenci 1954 v Ženevě. Tam byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na severní a jižní část. V severním Vietnamu vládl Ho Či Min a jeho komunistický režim a na jihu vládl prezident Ngo Dinh Diem. Na přelomu let 1960 - 1961 byla v jižním Vietnamu založena Národní fronta osvobození Vietnamu a s ní i její úderné oddíly zvané vietkong podporované Ho Či Minem.
Další válka ve Vietnamu začala jako rozhodný pokus vietkongu o svržení vlády Jižního Vietnamu, v jehož pozadí stál komunistický Severní Vietnam snažící se o spojení celého Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Guerilla, kterou začal vietkong v Jižním Vietnamu, probíhala od roku 1959. Útoky pokračovaly a zesílily i v následujícím roce. Jelikož USA byly jednoznačně proti rozšiřování komunismu, roku 1961 americký prezident John F. Kennedy slíbil pomoci udržet nezávislost Jižního Veitnamu. V následujícím roce bylo ve Veitnamu již přes deset tisíc amerických vojáků.
Po incidentu v srpnu 1964, kdy severovietnamské hlídkové čluny zahájily palbu na americké lodě v Tonkinském zálivu, se Američané rozhodli rozpoutat válku s Vietkongem naplno. Od února 1965 začaly Spojené státy Americké bombardovat Severní Vietnam. Bombardování bylo vzápětí následováno vyloděním amerických jednotek v jižním Vietnamu (Da Nang) dne 6. března 1965, čímž lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt, v němž bylo nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami amerických letadel, tanků, a ostatní výzbroje. Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam posláním bojových jednotek a zbraní, ale USA měly na tomto největší podíl. Proti Jižnímu Vietnamu byl kromě Severního Vietnamu také Sovětský svaz a komunistická Čínská lidová republika, která poskytla zbraně nejen Severnímu Veitnamu, ale také bojovým jednotkám vietkongu.
Američané ve válce použili mnoho nových zbraní, např. bojové vznášedlo, laserem naváděné letecké pumy či rotační kanón s rychlostí střelby až 6 000 ran za minutu. Ve velké míře se též uplatnily bojové opancéřované vrtulníky. Vietkong používal jinou taktiku než Američané, totiž taktiku malých úderných oddílů, které měly za úkol vždy něco zničit a rychle poté zmizet.
Zpočátku měli tedy převahu Američané, ale vietkong vedl jiný druh války, zdlouhavý, polopartyzánský způsob drobných nebo středních útoků, pastí na cestách, nášlapných min apod. Během celé války byl vietkong zásobován ze severu po tzv. Ho Či Minově stezce. Postupem času, jak byla válka vedena, se proti ní také stavělo více a více Američanů, kteří považovali válku za nesmyslnou a nevyhratelnou, pořádali nejrůznější protesty po celých Spojených státech. I když USA měly jednoznačně technickou převahu, síly veitkongu se postupem času zvětšovaly, protesty proti válce rostly, a válka se stále prodlužovala, nakonec, ač stále tvrdě bojovali, Američané z Vietnamu po podepsání pařížské dohody roku 1973 odešli. Po dvou letech, kdy jihovietnamský prezident čelil severovietnamské armádě bez podpory američanů byl nakonec v dubnu 1975 dobyt Saigon v byl vytvořen jednotný Vietnam pod nadvládou komunistů.
Islámská revoluce v Íránu
- v čele islámští duchovní vůdci - ajatolláhové - ajatolláh Chomejní
- ti se postavili proti Šáhovi (Rézá Páhlaví - podporovaný USA)
· 1979, Teherán
· konec šáhovy vlády (v lednu opustil zemi)
· v únoru návrat Chomejního z exilu
· vyhlášena "Islámská republika"
- veškerý život je podřízen islámským náboženským zásadám
- hospodářský chaos - Írán izolován mezinárodně (terorismus)
- nenávist vůči USA, Iráku (podporován USA)
- listopad 1978 - leden 1979
→ obklíčeno americké velvyslanectví v Teheránu
→ rukojmí přes 50 američanů (pracovníků velvyslanectví)
→ s Irákem osmiletá válka (1980 - 1988)
- 1981 - 1989 prezidentem Sajjad Alí Chameneí (Chomejního žák)
- v roce 1989 Chomejní zemřel
- prezidentem Akbar Hášimí Rafsandžání
Význam revoluce:
- vliv na celý muslimský svět
- renesance islámu
- nové ohnisko napětí
Válka v Perském zálivu
2. srpna 1990 Irácká vojska (Saddám Husajn) obsadila Kuvajt (kvůli ropě), vyhlášena anexe.
Na to reagovala Rada bezpečnosti, která vyzvala Kuvajt, aby stáhl své jednotky. Lhůta pro splnění tohoto úkolu byla stanovena na 15. ledna 1991. Mezitím USA společně s 21 státy (i Československem) započaly vojenskou blokádu Iráku.
Ke splnění podmínek ze strany Iráku nedošlo, a tak po vypršení lhůty stanovené rezolucí Rady bezpečnosti PSN se v Perském zálivu a v Saúdské Arábii zformovaly spojenecké jednotky OSN.
17. ledna 1991 byla zahájena operace Pouštní bouře
- letectvo USA, Saúdské Arábie a Kuvajtu útočilo na raketové základny, radary aj. řízenými raketami Tomahawk
Irák zaútočil raketami na Izrael ve snaze získat větší arabskou podporu, avšak Izrael neodpověděl protiakcí => Husajnův plán zmařen
únor 1991
- pokus Saddáma Husajna obsadit hl. město Kuvajtu
- spojenci odpověděli pozemní operací Pouštní meč
(po 100 hodinách boje Irák souhlasil se zastavením palby)
28. února 1991
- Kuvajt osvobozen, Husajn nucen ukončit válku a přijmout rezoluce OSN
- na ústupu z Kuvajtu ještě zapálili naftová pole
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ASD ASD | 29. dubna 2008 v 10:28 | Reagovat

FDHZRJZH

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.