Střední Evropa a naše země v době poděbradské a za vlády Jagellonců

15. května 2007 v 17:14 |  Maturitní otázky z dějepisu

Střední Evropa a naše země v době poděbradské a za vlády Jagellonců

Naše země po husitské revoluci - Český stát za Jiřího z Poděbrad

1436 - Zikmund Lucemburský českým králem → velmi starý, králem krátce
- měl jedinou dceru, ta si vzala Albrechta Habsburského
1437 - nástup Albrechta Habsburského na český trůn ( pouze dva roky - dokonalá čeština )
1439 - Albrecht umírá → po jeho smrti narozen syn Ladislav (= Pohrobek =)
- zemský správce Jiří z Poděbrad
Byly vytvořeny Landfrídy (= krajské spolky), které si rozdělili vládu v Čechách. Mezi nejvýznamnější landfrídy patřili jihočeský a východočeský landfríd. (jč - v čele s Oldřichem z Rožmberka; vč - v čele s Hynkem Ptáčkem z Pukštejna).
V roce 1444 se hlavní postavou stal Jiří z Poděbrad, pod jehož vedením vznikla poděbradská jednota. Pokračuje "drobná válka" mezi šlechtou a městy. V říjnu 1448 Jiří z Poděbrad náhle přepadl Prahu a ovládl ji. Prohlásil se za správce země do dospělosti krále, ale katolická šlechta toto neuznala, vytvořila protiváhu v čele s Rožmberky. Vypukla tak válka, ve které zvítězil Jiří z Poděbrad. Roku 1452 ho tedy uznala i katolická šlechta, a tak se stal správcem Čech (gubernátorem).
Roku 1453 se králem stal Ladislav Pohrobek (13), ale zastupuje ho stále Jiří z Poděbrad. Ten usiluje o vytvoření silného státu, usiluje o hospodářský rozkvět země, chtěl posílit královskou autoritu a moc, snažil se omezit moc panstva; obnovil těžbu stříbra (=> hospodářský rozkvět). Roku 1457 však Ladislav Pohrobek (17) náhle zemřel. Ihned byl obviňován Jiří z Poděbrad, že ho nechal otrávit. Jiří byl obviňován až do roku 1985, kdy se zjistilo, že Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii.
Po Ladislavově smrti nastaly spory o trůn. Bylo zde mnoho kandidátů, mj. Matyáš Korvín nebo Jiří z Poděbrad. Uherská šlechta zvolila Matyáše Korvína, český sněm Jiřího z Poděbrad. Jiří byl lepší než cizí král, protože je zaručeno, že bude chránit české zájmy.
Jiří z Poděbrad měl podporu kališnické šlechty a měšťanstva. Je nazýván "králem dvojího lidu" (katolíků a kališníků). Jiří byl uznán i papežem za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství. V tom však byly nejasnosti. Papež totiž považoval kališnictví za kacířství, kdežto Jiří ne. A tak roku 1462 papež zrušil kompaktátu, prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží získat spojence (má obavu před křížovou výpravou), a proto předkládá plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků. Tento plán byl spojen s diplomatickou akcí (vysílá poselstvo do zemí západní Evropy v čele s Lvem z Rožmitálu). Písemné zprávy o těchto výpravách podává Václav šašek z Biříkova.
Cíle:
1) omezit moc papeže a tím zajistit bezpečnost pro Čechy;
2) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou;
3) proti tureckému nebezpečí z východu.
Tento český plán na OSN se však vyplnit nepodařilo a konflikt s papežem pokračoval. Toho využívá domácí opozice. V roce 1465 katolická šlechta (jč, zč) vytváří tzv. "zelenohorskou jednotu" proti Jiříkovi. V roce 1468 se konala na popud papeže proti Čechám křížová výprava. Vedl ji Matyáš Korvín, který protáhl Moravou a Slezskem, byl však obklíčen u Vilémova a zajat (1469). Jiří však Matyáše propustil za slib, že ho usmíří s papežem (slib nedodržen). Matyáš byl za podpory zelenohorské jednoty v Olomouci prohlášen českým králem.
Jiří hledal pomoc v Polsku (za přislíbení českého trůnu polskému rodu Jagellonců). Situace se posléze mění v Jiříkův prospěch, ten však v roce 1471 umírá.

Český stát za Jagellonců

Polský rod Jagellonců nevládl v Čechách příliš dlouho. Tato etapa českých dějin začíná v roce 1476, kdy český sněm zvolil za krále Vladislava Jagellonského a končí smrtí Ludvíka Jagellonského roku 1526.
Vladislav Jagellonský byl slabý panovník, který nastoupil za nepříznivých okolností, kdy Moravu a Slezsko ovládá Matyáš (korunován na českého krále v Jihlavě za podpory papeže). Země koruny české byly tedy rozděleny. V Čechách vládl Vladislav, zatímco na Moravě, ve Slezsku a v Lužici vládl Matyáš. Tito panovníci, vědomi si rozdělení zemí koruny české, tedy uzavřeli dohodu. Zemře-li dříve Matyáš, tak budou jeho země vykoupeny a králem v nich se stane Vladislav. Zemře-li dříve Vladislav, tak se českým králem stane Matyáš bez jakékoliv výplaty.
V roce 1490 však zemřel Matyáš, a tak se Vladislav stal nejen králem na Moravě, ve Slezsku a v Lužici, ale rovněž v Uhrách. Všechny země byly tedy spojeny, ale bez výplaty. Vzniklo takto Českouherské soustátí, které zde trvalo až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Čechy a Uhry byly však jen personální unií (byly spojeny jen osobou panovníka).
Vladislav sídlil v Budíně (část dnešního Budapeště - název města vznikl od názvů měst Budín a Pešť, na jejichž území se Budapešť rozprostírá (dnes samozřejmě zabírá mnohem větší území, neboť je dvakrát větší než Praha)), tím dochází ke ztrátě významu Prahy a k úpadku královské moci v Čechách. Za jeho vlády byl postaven v Praze Vladislavský sál. Vladislav byl nazýván "král bene" ("král dobře"). Za jeho vlády posílila moc šlechty a měst, které mezi sebou soupeřila o své postavení. Vladislav byl jen reprezentantem moci, faktickou moc měla šlechta (zemské sněmy). V Čechách byl nejvyšším pánem nejvyšší purkrabí, na Moravě hejtman.
Za Vladislavovy vlády byly přijaty dva právní dokumenty. Prvním bylo Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které právně potvrdilo postavení šlechty a byla omezena práva měst (ta měla na sněmu hlas jen tehdy, když se jich to týkalo). V Čechách hrozila občanská válka (města × šlechta). Ta byla však zastavena zprávami z Uher o Dóžově povstání a o selské válce (strach, aby nevypukla i v Čechách). Druhým dokumentem byla Svatováclavská smlouva, která představovala jakýsi kompromis mezi šlechtou a městy. Města již mohla hlasovat na sněmu a šlechta volně podnikat (může městům konkurovat).
Po smrti Vladislava (1516) na český trůn nastoupil tehdy dvacetiletý Ludvík Jagellonský.
Za jeho vlády bezvládí a rozvrat v zemi vrcholí, nastává hegemonie panstva. V bitvě proti Turkům u Moháče (1526) Ludvík umírá (zabloudil, utopil se v bažině).
Památky:
· Katedrála svatého Víta v Praze (pol. 14. stol. - 1929) - Čechy
· Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře (konec 14. stol.) - Čechy
· Kostel svatého Bartoloměje v Kolíně (konec 13. stol. - 14. stol.)
· Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni (konec 14. stol.) - Čechy (není katedrálou v architektonickém, nýbrž v církevně-správním významu)
· Bazilika svatého Prokopa v Třebíči (1250) - Morava
· Hrad Bezděz (1265-1278) - Čechy
· Hrad Bítov (13., přestavěn zač. 14. stol.) - Morava
· Staroměstská mostecká věž v Praze (1380) - Čechy
· Klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova (asi 1230 nebo 1233) - Morava
· Kostel svatého Mořice v Olomouci
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.