Shakespeare W. - Zkrocení zlé ženy

14. května 2007 v 14:57 |  P - S
PETRUCCIO:
Buďte tak laskav! Počkám na ni tady -
a budu se jí dvořit jako vzteklý.
Ať si jen láteří! Já prohlásím,
že klokoce, ach, jako slavík v houští.
Ať kouká jako vrah! Já k předjitřní
ji růži budu rovnat orosené.
Ať mlčí jako zařezaná! Já
se budu kořit její švitornosti
a říkat, že je ženský Cicero.
Řekne-li "Táhni!", já jí poděkuji,
jako by chtěla, abych zůstal týden,
a jestli mi dá košem, optám se,
kdy chce mít ohlášky a kdyže svatbu. -
Však tady jde. A teď, Petruccio, mluv!
(Vystoupí Kateřina.)
Dobrýtro Kačenko!
Tak se prý jmenujete, jak jsem slyšel.
KATEŘINA:
To jste si seděl na uších.
Kdo mluví o mně, říká Kateřina.
PETRUCCIO:
Kdež! Jenom Kačka! Kačka jako lusk,
a někdy taky jedovatá Káča.
Leč, Káčo Kačenko všech Kačenek,
Kačenko z Káčic, Nad- a Velekáčo,
Kačičko, kočičko, ty koketko,
slyš, co ti povím, Kačenko mé touhy!
Zvěst o tvé lahodě a dobrotě
a kráse, hlaholící po všech vlastech -
ač proti skutečnosti chabá -, tak
mnou pohnula, že tě chci za manželku.
KATEŘINA:
Když jste tak pohnut, pohněte se zas,
a hybaj, pohyblivý svršku jeden!
Jste dřevo, to je vidět.
PETRUCCIO
Jaké?
KATEŘINA
Truhlík.
PETRUCCIO
Výborně! Sedněte si na mne!
KATEŘINA
Osli
jsou, aby nosili.
PETRUCCIO
A ženské teprv
jsou, aby nosily.
KATEŘINA
Co mne se týče,
já takovouhle verbež nenosím.
PETRUCCIO
Nic, Katuško, se neboj! Nadlehčím se.
Jsi ještě mladinká a křehounká -
KATEŘINA
- a chrapoun jako vy mě nepolapí.
Leč ruku zato mám už pádnou dost.
PETRUCCIO
Mlč, holubičko!
KATEŘINA
Nezván, sokolíku!
PETRUCCIO
Chceš, aby sokolík tě uchvátil?
KATEŘINA
Žel, doposud jím nejsem uchvácena.
PETRUCCIO
I jdi, ty voso! Pročpak jsi tak zlá?
KATEŘINA
Nu, že jsem vosa. Pozor na žihadlo!
PETRUCCIO
To nezbývá, než vyškubnout je hned.
KATEŘINA
Jen kdyby, chudák, věděl, kde je skryto.
PETRUCCIO
To každé děcko ví, že v zadečku.
KATEŘINA
Kdež, v jazyku.
PETRUCCIO
V mém, nebo ve tvém?
KATEŘINA
Ticho,
sic bude ve vašem - a poroučím se!
PETRUCCIO
S mým jazykem v své vosí zbrojnici
chceš odejít? No dovol, Kateřino!
Jsem přece šlechtic.
KATEŘINA
To hned uvidíme, (udeří ho)
PETRUCCIO
Ty! Dej si pozor! Že ti jednu dám!
KATEŘINA
Kdo bije dámu, není kavalír.
Co máte v erbu, pane z Hulvátova?
Podávky? kančuch? nebo koště snad?
PETRUCCIO
Ty sbíráš erby? Tak si zapiš můj,
ať vím, že u tebe jsem dobře zapsán.
KATEŘINA
Tak co tam máte? Oslí uši asi.
PETRUCCIO
Kohoutka, budeš-li mou slepičkou.
KATEŘINA
Děkuji, nechci. Kdáče jako kapoun.
PETRUCCIO
Pojď, Katuško, a nekysel se tak!
KATEŘINA
Když vidím padavce, chtíc nechtíc musím.
PETRUCCIO
Vždyť žádné nevidíš.
KATEŘINA
Jakpak by ne!
PETRUCCIO
Tak mi je ukaž!
KATEŘINA
Nemám zrcadýlko.
PETRUCCIO
Můj obličej?
KATEŘINA
Tak mladičký a už
tak ostrovtipný?
PETRUCCIO
Pro tebe jsem mladý.
KATEŘINA
Leč sešlý.
PETRUCCIO
Žalem.
KATEŘINA
Já vás oželím.
PETRUCCIO
Prr! Počkat! Tak mi neujdeš, má milá!
KATEŘINA
Pusťte mě! Darmo bych vás dopálila.
PETRUCCIO
Mě? Ale kdež! Jsem tebou okouzlen.
Teď vidím, jak mi bohapustě lhali,
kdo říkali, žes protivná a zlá.
Vždyť ty jsi roztomilá šelmička,
sic trochu skoupá na slovo, leč sladká
jak z růže květ. Ty ani nedovedeš,
jak jiné ženské, mračit se a šklebit
a odmlouvat a ohrnovat nos.
Ty s nápadníky vlídně porozprávíš,
jak něhyplný vánek ševelíc.
A proč mi namlouvali, že jsi chromá?
Jsou mi to utrhači! Katuška
je jako lískovka a snědolící
jak oříšek a sladší nežli on.
Že nekulháš! Ukaž, jak umíš chodit!
KATEŘINA
Svým slouhům, tatrmane, poroučej!
PETRUCCIO
Zda Diana kdy zdobila svůj háj
jak ty svou božskou chůzí tento pokoj?
Ach, Diana je proti Káče Káča
a zabeč bez duše a bez manýr.
KATEŘINA
Kde jste se naučil těm vzletným řečem?
PETRUCCIO
Jsou s patra. Najed jsem se vtipné kaše.
KATEŘINA
Leč zdá se, že jste si jí sotva zob.
PETRUCCIO
Což nemám vtipu dost?
KATEŘINA
Až moc! Běžte se ohřát,
aby vám nezamrz!
PETRUCCIO
To právě chci,
Katuško zlatá, s tebou na postýlce.
A proto bez dalšího řečňování,
zkrátka a dobře: tatínek je svolný
tě provdat za mne, věno umluveno,
a chtěj si nebo nechtěj, budeš má!
Jsem pro tebe jak stvořen, Kateřino,
a při sluníčku, jež mi ukazuje
tvou krásu, pro kterou ti musím přát,
nikoho jiného než mne si neber!
Já, jenom já tě zkrotím, Kateřino,
a z Káči-kočky Káčou-kočičkou
tě udělám, tak hodnou jako jiné.
Hle, tatínek! Neříkej, že mě nechceš!
Já chci a dostanu tě za ženu!
Vrátí se Baptista, Gremio a Tranio.
BAPTISTA
Tak co, siňore? Jak jste pochodil?
PETRUCCIO
Jak jinak nežli dobře? Jakpak jinak?
Já věděl hned, že se s ní domluvím.
BAPTISTA
A co ty, dcero, že nic neříkáš?
KATEŘINA
Dcero mi říkáte? Jen co je pravda,
jste otec k pohledání pečlivý,
když surovci, z dvou třetin šílenému,
a otevřhubovi mě chcete dát,
jenž, blázen, myslí, že to spraví klením.
PETRUCCIO
Nic, otče. Věc je ta: i vy, i jiní,
kdo mi ji líčili, se spletli v ní.
Když třeští, dělá to jen z politiky.
Vždyť není vzteklá, beruška to je.
Krev horkou nemá, jitřním chladem dýše.
Trpělivostí je to Griselda
a druhá Lukrécie dívčím studem.
A zkrátka: už je ruka v rukávě
a v neděli se spolu dáme oddat.
KATEŘINA
Spíš budeš viset tuhle neděli!
GREMIO
Slyšíte, Petruccio? Spíš budete prý viset.
TRANIO
Takhle jste pochodil? No pozdrav bůh!
PETRUCCIO
Já si ji beru. A když mně a jí
to hoví, pánové, co vám je po tom?
My jsme se smluvili, že před lidmi,
tak jako dosud, bude dělat zpupnou.
Leč jinak je až k víře nepodobno,
jak mě má ráda. Ty má zlatá Káčo!
Popadla mě a tolik hubiček
mi vysázela, slibujíc mi lásku,
že si mě podmanila jedna dvě.
Jste nováčci. To byste koukali,
jak zkrotne ženská, když je s mužským sama:
tu bačkorovi žere z ruky saň.
Podej mi ruku! Jedu do Benátek
si koupit výstroj, Katuško. A vy
chystejte svatbu, otče! Kateřino,
až přijdou hosté, ať jsi hezounká!
BAPTISTA
Tak nevím. Ale podejte si ruce.
Bůh s tebou, Petruccio, a měj si ji!
GREMIO A TRANIO
Tak staň se, amen! My to dosvědčíme.
PETRUCCIO
Otče a ženo a vy, páni, sbohem!
Mám naspěch. Musím honem do Benátek
si šatstva nakoupit a tobě dárek.
Pojď, dej mi pusu! V neděli jsme párek!
Odejdou Petruccio a Kateřina, každý jinudy.
GREMIO
Ráz na ráz! Ten to umí! Všechna čest!
BAPTISTA
Jak spekulant jen jednu naděj mám:
buď šťastně prodat, nebo zavřít krám.
TRANIO
Vždyť to byl ležák. Takhle vám to zboží
buď přinese zisk, buď utone v moři.
BAPTISTA
Zisk nezisk! Budou-li jen klidně žít.
GREMIO
To jistě! Petruccio to zkrátka chyt!
Však teď se vraťme k vaší mladší dceři!
Den spásy nadešel. Jsme sousedé
a já jsem první ucházel se o ni.
TRANIO
A já ji horoucněji miluji,
než slova vypoví, než rozum pojme.
GREMIO
Chlapečku, jako já ji nemiluješ!
TRANIO
Dědoušku, studíš!
GREMIO
A ty připaluješ!
Zpět! Ustup, holobrádku! Věk jen živí.

(…)

BAPTISTA
Zánovní novinu? Jak je to možné?
BIONDELLO
No, není to snad novina, když se dovíte, že Petruccio už jede?
BAPTISTA
Přijel?
BIONDELLO
To ne. To zase ne.
BAPTISTA
Tak co to povídáš?
BIONDELLO
Že už jede.
BAPTISTA
A kdy tu bude?
BIONDELLO
Až bude stát, kde stojím já, a vás až uvidí tamhle.
TRANIO
A proč je ta novina zánovní?
BIONDELLO
To máte tak: Petruccio sem jede v novém klobouce a v staré kamizole, kalhoty má oblýskané, třikrát obrácené, boty, které už sloužily za lucerny, jednu na přezku a jednu šňěrovací. Kord asi ukradl z městské zbrojnice: je rezatý, jílec vejpůl a špička dole čouhá z pošvy. Koně má ztrženého, sedlo od molů prožrané a třmeny každý jiný. Krom toho ta nešťastná kobyla je stižená vozhřivkou a na hřbetě jí roste mech. V hubě má houbu, po těle plno puchýřů a nádavkem prašivinu. Je pryč na nohy, třepe se žloutenkou a za každým
uchem má bouli jako pěst. Motolice s ní hází, červy ji žerou, lopatky jí lezou ze zad, v kříži ji loupá a na přední nohy napadá. Udidlo má zohýbané a náhlavek ze skopovice ustavičným přitahováním, aby neklopýtala, zpřetrhaný a zase svazovaný na uzel. Podpěnku šestkrát nastavovanou a podocasník sametový, od dámského sedla, s monogramem bývalé majitelky půvabně sestaveným ze stříbrných cvočků, a tu a tam vyspravovaný špagátem.
BAPTISTA
Kdo je s ním?
BIONDELLO
Ani se neptejte! Jeho lokaj, na chlup vymóděný jak ten kůň. Na jedné noze má punčochu a na druhé vlněnou kamaší a místo podvazků kus modrého a kus červeného ostřižku. Na hlavě má širák hanba povídat, a na něm třapec ze strakatých klůcků místo pera. Jako strašák vypadá, jen ho postavit do zelí, a ne jako křesťanský lokaj nebo panský sluha.
TRANIO
Sám pánbůh ví, co ho to napadlo,
ač na výstroj si nikdy nepotrpěl.
BAPTISTA
Čert vezmi parádu! Jen když už jde!
BIONDELLO
Ale on nejde.
BAPTISTA
Vždyť jsi řek, že přišel.
BIONDELLO
Kdo? Petruccio?
BAPTISTA
Kdo jiný?
BIONDELLO
Já jen řek,
že jeho kobyla sem zvolna kráčí
s ním na zádech.
BAPTISTA
To přece jedno značí.
BIONDELLO
Kdež! Sázím troník,
že jezdec a koník
dva nejsou sic,
ale pořád víc
než jeden moník!
Vystoupí Petruccio a Grumio.
PETRUCCIO
Hej holá, kavalíři! Kde jste kdo?
BAPTISTA
Dovolte mi, abych vás přivítal!
PETRUCCIO
Leč nekoukáte zrovna přívětivě.
TRANIO
Proč jste se neustrojil slušněji?
PETRUCCIO
Mně pro spěch na to nevybylo času.
Leč kde je Katuška, má nevěstička?
A jak se máme, otče? Pánové,
pročpak se mračíte? Proč na mne civí
ta vzácná sešlost jako na obludu
či na kometu nebo jiný div?
BAPTISTA
Propána, máte přece svatbu dnes!
Napřed jsme měli strach, že nepřijdete;
teď, když jste přišel, zase z vás jde strach.
Shoďte ty hadry! Vám jsou pro ostudu,
nám trnem v oku v tento slavný den.
TRANIO
A povězte nám, co se stalo, proč
jste nevěstu tak dlouho nechal čekat
a přijel teď tak nepodoben sobě?
PETRUCCIO
Proč? Pro slepičí kvoč! A buď jak buď,
já přijel, abych dostál svému slovu,
ač, bohužel, jsem nucen poněkud
pozměnit program, což, až se to hodí,
vysvětlím tak, že budu mít váš souhlas.
Leč kde je Kačka? Už abych byl u ní -
nejvyšší čas - a honem do kostela!
TRANIO
Snad byste v těchto hadrech nešel k ní?
Zaskočte ke mně! Přestrojte se do mých!
PETRUCCIO
Já? Ani nápad! Půjdi k ní, jak jsem.
BAPTISTA
Leč k oltáři přec nepůjdete takhle?
PETRUCCIO
Už jsem vám řekl: Tak, jak jsem, a dost!
Vždyť mne si bere snad a ne ty šaty!
Kdybych, co na mně strhá, spravit moh
tak snadno, jako vzít si nový kabát,
to by se Káča měla a já s ní!
Však já tu s vámi žvaním, hlupák jeden,
a ona čeká, abych zpečetil
svůj nárok medu sladším políbením!
Odejdou Petruccio a Grumio.
TRANIO
Že se tak zpotvořil, v tom něco vězí!
Snaď se dá přemluvit a ustrojí se
slušněji trochu aspoň do kostela.
BAPTISTA
Jdu za ním, podívat se, jak to skončí.
Odejdou Baptista, Gremio a čeládka.
TRANIO
Však teď jde o to získat k slečnině
i přízeň otcovu. A proto musím,
jak jsem vám řekl, sehnat náhradníka -
teď ihned, ber kde ber, a buď kdo buď,
však už ho naučíme, co má dělat -,
jenž by nám Vincenzia z Pisy hrál
a tady v Padově nám ručil za to,
co já jsem slíbil, nebo ještě za víc.
Tak bez obav si užijete lásky
a její otec ještě bude rád.
LUCENZIO
Kdyby můj kolega, ten kytarista,
tak Blanku nešpehoval, bůh to suď,
dal bych se tajně oddat s ní. A pak
by třeba celý svět moh říkat: Ne!
už by mi nevzal, co by bylo mého.
TRANIO
Však na to všechno vyzrajem a vše
krok za krůčkem v svůj prospěch obrátíme.
Všechny je doběhneme: dědka Grémia,
tatínka hnidopicha Minolu,
i Licia, kantůrče to milující,
aby moh Lucenzio Blanku vzít si!
Vrátí se Gremio.
TRANIO
Už z kostela, siňore Gremio?
GREMIO
A rád, jak ze školy jsem utíkával!
TRANIO
A manžel s manželkou už taky jdou?
GREMIO
Žel je té holky, co má za manžela!
Ten chlap je sprostý jako pohůnek.
TRANIO
Než ona hubatější? Není možná!
GREMIO
Čert je to, ďábel, arcisatanáš!
TRANIO
A ona satanáška, jeho bába!
GREMIO
Kdež! Proti němu je to beruška,
hrdlička, putička. - Když se ho farář ptal,
zda Katušku si bere za manželku,
řek: "Ano, krucinál!" a začal klít,
až farář samou hrůzou pustil knihu;
a když se shýbl, aby knihu zvěd,
ten sprosťák vám tak strčil do chudáka,
že po zemi se válel taky kněz!
"Dobře mu tak!" on na to, "proč tam lez!"
TRANIO
Co řekla Katuška, když zase vstal?
GREMIO
Nic. Jen se třásla. Neboť klel a dupal,
že, šelma jeden, farář prý ho šidí.
Když konečně pak bylo po obřadech,
vzal pohár vína, zavřeštěl: "Ať žijem!",
jako by po bouři si na palubě
připíjel s kamarády, vyzunk muškát
a hodil plný talíř koláčů
do tváře kostelníkovi jen proto,
že svými hladovými vousisky
prý po celou tu dobu na něm loudil.
Pak přede všemi Kateřinu popad
a dal jí pusu na rty, až to mlasklo,
div kostel nespad, jaký to byl zvuk.
Když jsem to viděl, utekl jsem raděj,
a ostatní už, myslím, taky jdou.
To byla svatba! Blázinec to byl! -
Slyšíte? Muzikanti! Už tu budou.
Je slyšet hudbu.
Vrátí se Petruccio, Kateřina, Blanka, Baptista, Hortensic
Grumio a čeládka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.