Proces vzniku centralizovaných feudálních monarchií v Evropě 1

26. května 2007 v 14:52 |  Maturitní otázky z dějepisu

Proces vzniku centralizovaných feudálních monarchií v Evropě


Zemědělství ve vrcholném středověku:

- trojpolní systém (omezení úhoru)
- zdokonalilo se zapřahání tažných zvířat (koňský chomout, kravské jařmo)
- zobecnilo se užívání některých nových druhů zemědělského nářadí, zejména pluhu
- rozšíření vodních a větrných mlýnů => pokrok ve zpracování obilí
- vesničané mohli směňovat zboží i v průměrných letech, opouštěli životní způsob vyplývající z ryze naturálního hospodářství a začali se podílet na tržním hospodářství, kde měly hlavní úlohu peníze
- postupně docházelo k vytváření větších osad a k zakládání nových (kolonizace)
- v Čechách od poloviny 12. století probíhala vnější kolonizace (německá)
- byla smluvně stanovena práva a povinnosti kolonistů
- osadníci zaplatili za pozemek, stali se dědičnými nájemci půdy a pokud platili roční nájem, nemohli být z půdy vystěhováni
- v prvních letech byli osadníci osvobozeni od placení nájmu (někdy i na 12 až 20 let)
=> tomuto ulehčování se říkalo lhota (odtud názvy vsí) - na Slovensku Lehoty
- hlavně do pohraničních oblastí začal pronikat tzv. německý živel (Loketsko, Trutnovsko,Kladsko - skoro úplně poněmčené oblasti)
=> z českého státu se stal stát dvojjazyčný
- Němci však s sebou přinesli i hospodářské a kulturní povznesení
- ze styků a zápasů s Němci rostlo české uvědomění
- první se probudila šlechta, pak i měšťané

Města ve vrcholném středověku:

Dříve bylo měst jen málo (jen přežitky antických dob - Itálie, Byzanc); společnost byla totiž především zemědělská. Od 12. století však v Evropě vznikala města, a to dvojím způsobem: buďto vývojem z osad (řemeslnické či kupecké středisko ležící na nebo u významných míst (brody, podhradí, klášter, křižovatky cest)) nebo zakládáním na "zeleném drnu". Takováto města byla stavěna podle plánu, měla čtvercové náměstí a kolmé uličky (například České Budějovice, kde se nalézá největší náměstí čtvercového půdorysu o rozloze zhruba 1,7 hektaru). Zakládání a budování měst prožilo svůj rozkvět ve 13. století.
Města byla buďto královská (založena nebo povýšena z osady na město králem), nebo poddanská. Královská města byla buď města králova (řemeslo, obchod) nebo tzv. věnná města (města patřící královně - např. Mělník, Hradec Králové, Dvůr Králové, Trutnov, Jaroměř). Dalším typem měst byla města horní, kde byla provozována těžba drahých kovů.
Obyvatelé královských měst byli relativně svobodní, protože podléhali jen panovníkovi.
Naproti tomu poddanská města byla založena šlechtou nebo církví a jejich obyvatelé byli poddaní majiteli města.
Městská privilegia (výsady) - nejvíce privilegií měla města královská (nejsvobodnější).
· právo trhu
- právo konat v určitých dnech ve městě trh
· právo várečné
- právo vařit pivo
· právo mílové
- na míli (11 km) od města nesmí se vyskytovat žádný řemeslník, který je ve městě
- výjimku tvořili kováři
· právo samosprávy
- právo postavit si radnici a volit své zástupce (12 konšelů v čele s purkmistrem)
· právo hradební
- město získalo vojenský význam
- mohlo si postavit opevnění a vlastní vojsko
· právo hrdelní
- město mělo pravomoc odsuzovat i k trestu smrti
· právo horní
- právo těžit kovy ("veškeré nerostné bohatství patří panovníkovi")
- města s tímto právem neodevzdávala všechno vytěžené nerostné bohatství panovníkovi, ale odevzdávala mu jen část (regál)
- byly vydávány horní zákoníky, které upravovaly těžbu
- např. 1300 - Ius Regale Montanorum (právo těžit horu)
- pražský groš (grossus)

Obyvatelstvo

Ve vrcholném středověku se mění struktura společnosti, ve městech bohatí kupci obchodovali ve velkém (dálkový obchod); řemeslníci - mistři vlastnili dílnu a zaměstnávali další řemeslníky; vznikaly řemeslnické cechy (sdružení řemeslníků stejného oboru; dohlíželi na technologii a kvalitu výroby, na ceny výrobků). Kramáři tvořili plnoprávné městské obyvatelstvo, podíleli se na správě města (z nich byli voleni konšelé nebo purkmistr). Nejbohatšími z obyvatel města byli členové městského patriciátu.
Městská chudina byla zaměstnána u kupců, řemeslníků (tovaryši, učni), nebo jako služebnictvo, čeledínové a nádeníci. Byli mezi nimi i žebráci a drobní zlodějíčci. Tato společenská vrstva byla bezprávná (neměli majetek, tudíž nebyli měšťany (žádný dům)).

PANOVNÍK

VYŠŠÍ ŠLECHTA DUCHOVENSTVO

NIŽŠÍ ŠLECHTA

MĚŠŤANÉ

Tyto vrstvy se ve vrcholném středověku podílejí na moci (měšťanstvo se stává vrstvou hospodářsky aktivní (bohatne)). Podle těchto skupin se obyvatelstvo rozděluje do stavů: šlechtický, duchovní a městský. => vzniká dualismus moci mezi panovníkem a stavy.
Význam měst:
1. hospodářský
- města se specializovala výrobou
- př. Florencie - drahé látky, výroba broušeného skla
- Belgie - zpracovaná vlna
- Brusel - bruselská krajka
- obchodní města
- hanzovní města (hanza, gilda = spolek patricijů (gilda je nadřazený pojem hanze))
- města se stala středisky kultury
- např. německá hanza
- ovládala Baltské moře
- města: Kolín, Hamburk, Brémy, Riga, Reval, Gdaňsk,...
- obchodovali s látkami, vínem, solí,...
2. politický
- město sídlem panovníka nebo církevního hodnostáře
- královská města představovala oporu panovnické moci, vojensky podporovala krále
3. kulturní
- město je střediskem kultury a vzdělání (školy,..)
- závisí na bohatství města
- vzdělanost
- laicizace vzdělání, kultury (zlidovění, zpřístupnění vzdělání pro šlechtu, měšťanstvo)
- gramotnost je běžná
- písemnictví i v národním jazyce, vzdělání i v českém jazyce
- ve městech vznikají školy
- městské školy představují přípravu pro studium na universitě

University:

- universitas = společenství (=> společenství lidí, kteří touží po vzdělání)
- zakládány papežem (duchovní instituce)
- znamenají svobodu v oblasti myšlení, vědění (studenti vedeni k diskusi (disputaci))
- v čele university - rektor
- členěny na fakulty - nejčastěji čtyři: teologická, právnická, lékařská, filozofická (artistická)
- v čele fakulty - děkan
- absolvent má světské nebo duchovní povolání
- jen pro muže (dívky měly vzdělání soukromé nebo klášterní)
- nejstarší university:
- 11. stol. - Salerno
- 12. stol. - Bologna (Itálie), Sorbona (Paříž - Francie), Oxford (Spojené Království)
- 13. stol. - Cambridge, Neapol, Padova, Salamanca, Valencia, Lisabon, Seville, Toulouse
- 14. stol. - Praha (1348), Wien (1365), a jiné
- 15. stol. - Valencie, Bordeaux, Kodaň, a mnoho jiných

Francie

- překonávání roztříštěnosti raného středověku
- souvisí s rozšiřováním rodového majetku krále a se změnami ve správě státu (budování úřednictva, armády, jednotných zákonů, apod.)
Na přelomu 12. a 13. století ve Francii vládl Filip II. August. Ten se snažil zvětšit rodový majetek a rozšířit území, a proto neobnovoval léno (při vymření rodu připojil půdu ke královskému majetku). Na konci 12. století se také snažil získat území patřící Anglii; na počátku 13. století využívá rozporů v anglické královské rodině mezi Jindřichem II. a jeho syny (Richardem Lvím Srdcem a Janem Bezzemkem).
Počátkem 13. století je zaváděna inkvizice (vyhledávání a věznění kacířů, následovné zabavení jejich majetku a po jednostranném soudu výkon uděleného trestu). S inkvizicí souvisí mj. tažení proti Albigenským (odnož katarů, nevěřili v odpuštění hříchů, snažili se žít "čistý" život - byli prohlášeni za kacíře a byla proti nim vedena křížová výprava 1209 - 1229). Inkvizice také podnikla tažení proti Židům (kvůli lichvářství). Byli vypovězeni státní bankéři (tím zrušeny dluhy), zavedeny nové daně (zdaněny obchody).
Filip IV. Sličný dokonce zdanil i kněžstvo, takže desátky již nebudou plynout do Říma, ale zůstanou ve Francii. To samozřejmě vedlo ke sporu s papežem, a tak král svolal zástupce (shromáždění šlechty, měst, francouzského duchovenstva) = generální stavy, kteréžto byly oporou panovníka (proti papeži). Roku 1309 si Filip Sličný podřídil papeže a donutil ho k přesídlení do Avignonu. Tomuto aktu se říká Avignonské zajetí papeže. Ten zde sídlil až do roku 1378.
Filip se opírá o šlechtu, kterou obsazuje do královských (dvorských) úřadů, dvorská šlechta mu je loajální. Na počátku 14. stol. jsou Kapetovci silní, a tím se i Francie stává silným státem.

Anglie

Ve 12. století Jindřich II. posílil panovnickou moc tak, že král má nejvyšší soudní moc a jeho oporou je námezdní vojsko vydržované z daní.
Na přelomu 12. a 13. století dochází k oslabení panovnické moci (vláda Jana Bezzemka) a v důsledku tohoto také k částečné ztrátě území ve Francii. V domácí politice se to projevuje posílením moci šlechty a vydáním Magna Carty Libertatum (Velké listiny svobod; 1215), která však platila jen pro šlechtu a měšťanstvo. V ní se Jan Bezzemek zavázal, že nikdo nebude bez řádného soudního vyšetřování uvězněn; král bude vybírat nové daně pouze se svolením velké rady (zástupci šlechty a měšťanstva). Tento parlament se skládal ze dvou komor: sněmovny lordů (horní) a obecné komory, v níž měla zastoupení nižší šlechta. Magna Carta tedy omezovala pravomoc krále a jejím vydáním se Anglie stala prvním ústavním státem v Evropě. Bez zajímavosti není ani fakt, že platí dodnes.

Stoletá válka - 1337 až 1453

Důvody:

1) Francie usilovala o definitivní sjednocení země (snaha získat i zbývající Anglická území)
2) spor o Flandry
- léno Francouzského krále
- byla zde soustředěna vlnná výroba (dovoz z Anglie)
- obchod s vlnou měla v rukou kupecká gilda
- bylo zde sociální napětí (gilda × řemeslníci zpracovávající vlnu)
- gilda byla podporována Francouzským králem
- řemeslníci podporováni Anglickým králem (proto chtěli být pod vládou Anglie)
- bohatá, ekonomicky vyspělá oblast

Záminka:

Záminkou k válce byl spor o nárok na Francouzský trůn po vymření rodu Kapetovců (1328 zemřel Karel IV. Krásný bez mužských potomků). Anglický král Eduard III. byl však příbuzný rodu Kapetovců po přeslici. Proto si činil nárok na Francouzský trůn, čemuž však bránila volba Filipa VI. z vedlejší větve Kapetovců (Valois).

Průběh:

I. etapa (1337 - 1360)

Roku 1337 byly potopeny Francouzské lodě u Flanderského pobřeží. Odplatou měla být bitva u Kresčaku (1346), kde měli Francouzi početní převahu. Jejich jízda však byla založena na rytířské jízdě, avšak rytíři se neradi podřizovali, raději bojovali každý sám za sebe ( = špatná organizace). Anglickou armádu však tvořili lučištníci, žoldnéři (šlechtici, svobodní sedláci, aj.) = pěchota. Angličané tedy díky lepší taktice navzdory Francouzské početní převaze bitvu u Kresčaku vyhráli. (v této bitvě padl i náš král Jan Lucemburský bojující za Francii). Francouzský král však nebyl zajat ani usmrcen, protože uprchl (zemřel zde jen jeho kůň).
Roku 1347 Anglie získala přístav Calais, vojensky i obchodně významný přístav (Anglii patřil až do poloviny 16. století), zde začínala nejkratší cesta do Anglie (Calais - Dover). Ve Francii nastala špatná situace zhoršená "černou smrtí" (morem). Následují Francouzské porážky, v nichž byl zajat Francouzský král. Anglie za něj požaduje obrovské výkupné, a to 3 000 000 zlatých, což Francie nemůže zaplatit.
V roce 1358 vypuklo ve Francii též povstání měšťanstva, které chce mít podíl na moci. Vedl jej kupec Etienne Marcel, který se zmocnil vlády v Paříži a nechal povraždit královské úředníky. Symbolem povstání byly červenomodré čepice. Ve stejném roce vypuklo též povstání na venkově, posměšně nazývané "jacquerie" (od slova znamenajícího venkovský kuba; venkovští kubové = hlupáci). Poddaní zde vystupují proti šlechtě, odmítají platit výkupné za svoji vrchnost a odmítají platit daně. Pořádají útoky proti šlechtě. Do toho všeho zde ještě řádí tlupy žoldnéřů (Anglických i Francouzských). Obě povstání byla potlačena a Etienne Marcel zavražděn.
I v Anglii probíhá povstání sedláků (v letech 1380 - 1381). Důvodem bylo znevolňování, zvyšování daní a zavedení nových daní (daň z hlavy). Povstání bylo ovlivněno myšlenkami Johna Wycliffa (Jana Viklefa). Vůdcem byl John Ballo (kazatel) a W. Tyler (šlechtic). Zpočátku bylo úspěšné, sedlákům byly vydány listiny svobod, poté (když důvěřivě odešli z Londýna) byl Tyler popraven a povstání potlačeno.
Roku 1360 byla uzavřena mírová smlouva u Brétigny, která ponechala Anglii město Calais a Gaskoňsko, Anglický král se však musel zříci nároku na Francouzskou korunu. Francii připadly Flandry a měla Anglii splácet výkupné za krále. To však placeno nebylo, což způsobilo obnovení války.

II. etapa (1360 - 1415)

V této etapě Francie zavádí armádu podle Anglického vzoru (lučištníci, pěchota; kázeň, pravidelné placení žoldu; děla při obléhání hradů a měst, proti ležení protivníka). Francouzi se však vyhýbali rozhodující bitvě, vedli drobnou válku. Roku 1372 bylo poraženo Anglické loďstvo u přístavu La Rochelle (bez loďstva Anglie nemohla úspěšně vést válku (zásobování)), Angličané byli vyháněni z Francie.

III. etapa (1415 - 1453)

Angličané se vylodili ve Francii a roku 1415 vyhráli za pomocí Burgunďanů bitvu u Azincourtu. Situace pro Francii se zdála být velmi špatná, ale vtom se objevila Jean d' Arc (Johanka z Arku), sedlácká dívka, která říkala, že je bohem vyvolená vyhnat Angličany. Přesvědčila krále, aby jí svěřil vedení vojska, podnítila ve vojácích vlastenectví a Angličany porazila roku 1429 u Orleánsu (proto byla přezdívaná Panna Orleánská).
Roku 1430 obsadila Remeš (místo korunovace Francouzských králů) a přivedla Karla VII. ke korunovaci. Stejného roku však padla do zajetí Burgunďanů (ti byli proti Paříži), ty jí vydali Angličanům, kteří ji odsoudili jako kacířku a upálili. Její popel pak vhodili do Seiny (1431).
Roku 1435 se Burgundsko přidalo na stranu Francouzského krále, čímž způsobilo Anglii další potíže. Roku 1453 pak byli Angličané poraženi u Castillonu, čímž stoletá válka skončila. Anglii zůstalo jen město Calais.

Situace po stoleté válce

Francie

Ve Francii bylo dokončeno sjednocení, vytváří se centralizovaná monarchie. Oporou panovníka jsou úředníci (= šlechta), kterážto byla dosazována do úřadů. Oporou panovníka byla též města a armáda. Upadá vliv generálních stavů jako protiváhy královské moci.
Dochází k rozvoji hospodářství (zavedena daň z hlavy, rozvoj textilní výroby, rozvoj obchodu).

Anglie

V Anglii probíhají v letech 1455 - 1485 boje o trůn. V souvislosti s tímto byla vedena tzv. válka růží (boj mezi dvěma rody - Yorkové (měli ve znamení bílou růži) a Lancasterové (měli ve znamení červenou růži)).Proti lancasterskému králi Jindřichovi VI. se postavil Eduard, vévoda z Yorku, jakožto přímější dědic Eduarda III. Jak kolem Yorků, tak kolem Lancasterů, se seskupili bojovní šlechticové prahnoucí po bohatství. Jakkoliv by se mohla zdát válka jako boj všech tamních obyvatel, bylo tomu zcela jinak. Bojovalo pouze několik desítek šlechticů, jejich přátel a žoldnéřů zvyklých na boj z francouzských tažení. Ostatní obyvatelstvo žilo normálním životem. Zpočátku měli převahu Lancasterové, v pozdějších letech války (1461 - 1483) pak Yorkové (Eduard IV.). Válka však skončila faktickým vyvražděním obou rodů (hlavně díky popravování zajatců). Po smrti Eduarda IV. zbyli z rodu Lancasterů jen dva nezletilí synové, které zavraždil jejich strýc, Richard. Ten poté nastoupil na trůn jako Richard III. Byl však v roce 1485 poražen Jindřichem Tudorem VII. u Bosworthu. Jindřich pocházel z rodu Lancasterů (Wales), na trůn se tak dostala nová dynastie Tudorovců, za jejíž vlády došlo k vzestupu Anglie. Z Anglie se stal centralizovaný stát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vitek vitek | 6. května 2010 v 15:43 | Reagovat

no snad mi to pomůže i na bicáček

2 BarberErika BarberErika | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 20:13 | Reagovat

I guess that to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> from banks you ought to present a good reason. Nevertheless, once I have received a credit loan, just because I wanted to buy a bike.

3 lenka lenka | 25. března 2012 v 17:10 | Reagovat

no a to co potřebuju najít tak tady nikdy nenajdu nebo co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.