LEGENDA O SVATÉ KATEŘINĚ 2

14. května 2007 v 14:39 |  L - O
Kateřina, dcera krále Costa, byla vzdělána ve všech svobodných uměních. Když císař Maxentius svolal do Alexandrie všechny obyvatele provincie, bohaté i chudé, aby obětovali modlám, a trestal křesťany, kteří nechtěli obětovat, Kateřina, která zůstala ve věku osmnácti let sama v paláci plném bohatství a služebnictva, slyšela jednoho dne řev různých zvířat a hlasitý zpěv a poslala jednoho posla s rozkazem, aby rychle zjistil, co se to děje. Když se to dověděla, vzala s sebou některé lidi z paláce, pokřižovala se, přišla na ono místo a spatřila tam mnoho křesťanů, kteří se zalekli smrti a nechali se vést k obětem. Silně ji zabolelo u srdce, odvážně přistoupila k císaři a takto promluvila:
"Císaři, důstojnost tvého postavení a cesta rozumu by mě nabádaly k tomu, abych tě pozdravila, kdybys uznal Stvořitele nebes a odvrátil svého ducha od pohanských bohů." Potom stojíc před bránou chrámu dlouho s císařem disputovala různými druhy sylogismů, alegoricky a metaforicky, výmluvně a mysticky. Pak se vrátila k obyčejnému způsobu mluvy a řekla: "Takto jsem s tebou mluvila jako s moudrým člověkem. Teď mi však řekni, proč jsi bez užitku shromáždil toto množství k hloupému uctívání model? Obdivuješ se tomuto chrámu zbudovanému rukama umělců, obdivuješ se drahocenným ozdobám, které budou jako prach před tváří větru. Obdivuj se raději nebi, zemi a moři a všemu, co v nich je; obdivuj se ozdobám nebe, slunci, měsíci a hvězdám, jak od počátku světa až do konce ve dne v noci běží k západu a vracejí se k východu a nikdy se neunaví, a až si toho všimneš, zeptej se a pouč se, kdo je mocnější než ona tělesa. Až ho pak díky jeho milosti poznáš a nebudeš schopen najít někoho jemu podobného, uctívej ho, oslavuj ho, neboť to je bůh bohů a pán panovníků."
Když dlouho moudře disputovala o vtělení Syna, užaslý císař nebyl schopen na to odpovědět. Když se vzchopil, řekl jí: "Nech nás, ženo, nech nás ukončit oběti a potom ti dáme odpověď." Poručil, aby ji zavedli do paláce a bedlivě střežili. Velmi obdivoval její moudrost a tělesnou krásu. Byla totiž velmi sličná a pro svou neuvěřitelnou krásu se očím všech jevila hodná obdivu a půvabná.
Když císař přišel do paláce, řekl Kateřině: "Slyšeli jsme tvou výmluvnost a obdivovali jsme se tvé moudrosti, avšak zaměstnáni oběťmi bohům nemohli jsme vše plně pochopit. Nyní však se ptáme na tvůj rod od začátku."
Svatá Kateřina mu odpověděla: "Je psáno:
»Nesmíš se chválit sám a sám si nedávej vinu;
tak počíná si hloupý, když prázdná sláva ho týrá.«
Přesto se přiznávám k svému rodu ne z naduté vychloubačnosti, ale z lásky k pokoře. Jsem Kateřina, jediná dcera krále Costa, a třebaže jsem zrozena v purpuru a výborně vzdělaná v svobodných naukách, přesto jsem vším tím pohrdla a utekla jsem se k Pánu Ježíši Kristu. Avšak bohové, které ctíš ty, nemohou pomoci ani tobě, ani jiným. Jak nešťastní jsou ctitelé takových model, které jim, i když jsou volány, v nouzi nepomáhají, v utiskování nepřispěchají na pomoc a v nebezpečí je nebrání!"
Král jí odpověděl: "Je-li to takové, jak říkáš, pak celý svět žije v omylu a ty jediná mluvíš pravdu. Protože však každé slovo musí být potvrzeno výrokem dvou nebo tří svědků, pak i kdybys byla anděl, i kdybys byla ztělesněná nebeská ctnost, nikdo by ti nesměl věřit, a to tím méně, že jsi křehká žena."
Ona mu řekla: "Zapřísahám tě, císaři, nedovol, aby tě přemohl tvůj hněv, aby v mysli mudrce nastal hrozný zmatek. Vždyť takto mluví básník:
»Když tě ovládá duch, jsi král, když tělo, jsi otrok.«
Král na to řekl: "Jak vidím, máš v úmyslu chytit nás do osidla svou zhoubnou zchytralostí, když se snažíš natahovat řeč příklady filozofů."
Protože císař viděl, že se nemůže postavit její moudrosti, rozeslal tajně listy s rozkazem, aby rychle přišli všichni gramatikové a rétoři do alexandrijského paláce, a slíbil jim, že obdrží nesmírné dary, jestliže svými vývody zvítězí nad řečmi té dívky.
Z různých provincií bylo tedy přivedeno padesát řečníků, kteří vynikali nad všemi smrtelníky ve veškeré světské moudrosti.
(...)
Když tedy dívka s řečníky velmi moudře disputovala a vyvracela je zřejmými důvody, žasli, a když nenalézali, co by řekli, zcela oněměli. Tu byl císař naplněn strašným hněvem proti nim a začal je plísnit, proč se nechají tak potupně přemoci jedinou dívkou.
Tu jeden z nich, učitel jiných, takto promluvil: "Ty víš, císaři, že nikdy nikdo nemohl stát před námi, abychom ho okamžitě nepřemohli, avšak tato dívka, v níž mluví duch Boží, nás naplnila takovým obdivem, že říci něco proti Kristovi buď vůbec nedokážeme, nebo se bojíme. Proto, císaři, pevně vyznáváme, že se všichni obrátíme ke Kristovi, jestliže ty sám nevyneseš věrojatnější názor na bohy, které jsme až do nynějška uctívali."
Když to vládce uslyšel, rozpálen strašným hněvem poručil, aby všechny upálili uprostřed města. Dívka je utěšovala, posilnila je k mučení a pečlivě je poučila o víře. Když litovali, že umírají nepokřtěni, dívka jim řekla: "Nebojte se, protože vylití vaší krve vám bude počítáno za křest a mučednickou korunu."
Pak se pokřižovali, byli vrženi do plamenů a odevzdali své duše Pánu tak, že ani jejich vlasy ani oděv v ničem nebyly ohněm poškozeny. Když je potom křesťané pochovali, promluvil tyran k dívce takto: "Šlechetná dívko, ušetři své mládí a budeš v mém paláci nazývána druhá hned po královně, uprostřed města bude postavena tvá socha a všichni tě budou uctívat jako bohyni."
Dívka mu řekla: "Přestaň říkat takové věci, jaké jen myslet už je hřích. Já jsem se zaslíbila Kristovi jako jeho nevěsta, on je má sláva, on je má láska, on je má sladkost a mé potěšení, od jeho lásky mě nebudou moci odvolat ani lichotky, ani muka."
Tu se císař rozhněval, poručil, aby ji svlékli, zbili sukovatými holemi, pak uvrhli do temného vězení a tam po dvanáct dní týrali hladem.
(...)
Protože tyran nařídil, že Kateřina nemá po dvanáct dní dostávat jídlo, Kristus během těchto dní posílal z nebe bělostnou holubici a živil Kateřinu nebeským pokrmem. Potom se jí zjevil Pán se zástupem andělů a panen a řekl: "Poznej, dcero, svého Stvořitele, v jehož jménu jsi podstoupila namáhavý zápas, a vytrvej, protože jsem s tebou."
(...)
Po svém návratu si ji císař dal předvést, a když viděl, že září krásou ještě víc, ačkoli si myslel, že bude tak dlouhým půstem umořená, domníval se, že ji někdo ve vězení krmil, a pln hněvu dal strážce mučit. Ona mu však řekla: "Já jsem nedostávala pokrm od člověka, ale živil mě Kristus prostřednictvím anděla." Císař jí odpověděl: "Ulož si, prosím, ve svém srdci, co ti řeknu, a neodpovídej nejasnými řečmi. Netoužím mít tě jako služku, nýbrž budeš se v mém království skvít jako mocná královna vyvolená pro svou krásu." Dívka mu řekla: "Dej pozor i ty, zapřísahám tě, a až věc posoudíš, rozhodni pravdivým ustanovením, jakého ženicha si mám raději vybrat, mocného, věčného, slavného a krásného, nebo slabého, smrtelného, neznámého a ošklivého."
Tu císař pln nevole řekl: "Zvol si jedno z dvojího: buď obětuj, abys žila, nebo podstup vybraná muka, abys zemřela." Ona mu na to odpověděla: "Neodkládej muka, jaká si jen můžeš vymyslet, protože toužím obětovat své tělo a svou krev Kristovi, tak jako on obětoval sám sebe za mne. On je totiž můj Bůh, můj milý, můj pastýř a můj jediný ženich."
(...)
(Císař) potom k sobě zavolal Kateřinu a řekl: "Třebaže jsi čarováním dohnala královnu k smrti, přesto přijdeš-li k rozumu, budeš první v mém paláci. Dnes tedy buď budeš obětovat bohům, nebo přijdeš o hlavu." Kateřina mu řekla: "Učiň, co sis usmyslel, uvidíš, že jsem připravena vydržet vše." Vynesl tedy nad ní rozsudek a poručil jí setnout.
Když ji vedli na popraviště, zvedla oči k nebi a modlila se: "Naděje a spáso věřících, ozdobo a slávo panen! Ježíši, dobrý králi, zapřísahám tě, aby dosáhl tvé milosti každý, kdo si vzpomene na mé umučení nebo mě bude vzývat v hodince smrti či v jakékoli tísni." Ozval se hlas, který jí říkal: "Pojď, má milovaná, má nevěsto, hle, brána nebe je ti otevřena, neboť i těmto, kteří budou se zbožnou myslí slavit tvé umučení, slibuji pomoc z nebes, o niž budou žádat."
Když jí srazili hlavu, z jejího těla místo krve teklo mléko. Její tělo vzali andělé, odnesli je z toho místa na horu Sinaj cestou delší než dvacet dnů a tam ji s úctou pochovali. Z jejích kostí neustále prýští olej, který léčí údy všech slabých.
(...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.