Kollár Ján - Slávy dcera

14. května 2007 v 14:35 |  CH - K

Kollár Ján - Slávy dcera

Předzpěv

Aj zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím,
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
Stůj, noho, posvátné místa jsou, kamkoli kráčíš,
k obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled.
Neb raději k velikému přiviň tomu tam se dubisku,
jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
Však horší je času vzteklosti člověk, jenž berlu železnou
v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.
Horší nežli divé války, hromu, ohně divější,
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.
Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
ó krajino všeliké slávy i hanby plná!
Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
od Dunaje k hltavým Baltu celého pěnám,
krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval,
aj oněměl již, byv k ourazu zášti, jazyk.
A kdo se loupeže té volající vzhůru dopustil?
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?
Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,
tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky.
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážizi každou,
ten, kdo to pout jímá otroky, sám je otrok....


... Největší je neřest v neštěstí láti neřestem,
ten, kdo kojí skutkem hněv nebe, lépe činí.
Ne z mutného oka, z ruky pilné náděje kvitne,
tak jen i zlé může státi se ještě dobrým.
Cesta křivá lidi jen, člověčenstvo svésti nemůže
a zmatenost jedněch často celosti hoví.
Čas vše mění, i časy, k vítězství on vede pravdu;
co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba.

Nejsou ni Slované životem, nejsou ani Němci,
půl toho, půl toho jen jak netopýři mají.
DUBISKO - míněma mocná ruská říše
V TĚCHTO KRAJÍCH - původně slovanská, později poněmčená území
Z MUTNÉHO OKA - z kalného truchlivého oka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.