Buržoazní revoluce a Napoleonské války 3

15. května 2007 v 16:54 |  Maturitní otázky z dějepisu

Francie za vlády Napoleona

Roku 1802 se Napoleon stává konzulem na doživotí, byla přijata nová ústava - Francie je formálně republikou, je posílena centralizace státní moci, zrušena volená samospráva, do čela departmánů jsou jmenováni úředníci. Cílem Napoleona bylo ukončit války, využil vystoupení Rusů z protifrancouzské koalice (v čele Ruska generál Suvorov: "těžko na cvičišti, lehko na bojišti!" - tažení do Itálie). Roku 1800 Napoleon porazil Rakušany u Marenga a dalším tažením ohrožoval Vídeň. To vedlo k podepsání míru s Rakouskem, Rakousko uznalo Italské sesterské republiky a uznalo i předchozí anexe. Roku 1802 byl uzavřen mír s Anglií; ta uznala Francouzskou republiku, ale rozpory trvaly.
Napoleon se snažil upevnit také vnitřní poměry. Toto upevnění bylo spjato s potlačením zbytku opozice (zejména Jakobínů). Roku 1801 byl podepsán konkordát s papežem (náboženský smír), došlo k obnovení vlivu katolické církve, ale církev byla podřízena státu, církevní hodnostáři museli přísahat věrnost státu. Zabavený majetek se nevracel; církev byla placena státem.
Roku 1804 byl vydán Code civil (občanský zákoník), který byl vzorem pro Evropu; potvrzoval zrušení feudálních závazků, stanovoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví, zrušení šlechtických titulů a majetkové změny. Dále zaváděl řád čestné legie; vyjadřoval zájmy buržoazie, stanovil pravidla kapitalistické společnosti, posiloval autoritu otce jako hlavy rodiny.
Napoleon dále zavedl přísný policejní režim (tajná policie) a cenzuru. Podporoval rozvoj hospodářství, zavedl moderní školskou soustavu (vychovávající odborníky a loajální občany). Zavedl daňový systém; podporoval umění a vědu.
Od roku 1803 vedl Napoleon dobyvačné války: prokázal své vynikající vůdcovské schopnosti, vyřadil Anglii z světového velmocenského soupeření, získal hegemonii Francie nad celou Evropou, roku 1805 zvítězil v bitvě tří císařů u Slavkova - Alexandr I. (rus.), František II. (rak.) a Napoleon (franc.). Téhož roku byl však poražen na moři u mysu Trafalgar (vyhrál anglický admirál Nelson). Touto bitvou získala Anglie nadvládu nad mořem. Napoleon se snažil vyčerpat Anglické hospodářství.
Roku 1806 byl v Berlíně vyhlášen kontitentální systém, ve kterém se Napoleon snažil oddělit Anglii od Evropských trhů, blokoval evropské přístavy, nutil dobyté a závislé země k odmítání obchodů s Anglií, podporoval pronikání francouzského zboží na Evropský trh, povzbudil kontinentální výrobu. Téhož roku byl vytvořen Rýnský spolek (jižní část Německa připadla Francii) {r. 1806 zanikla Svatá Říše Římská Národa Německého}
Roku 1807 Anglie odpověděla blokádou Evropského zboží, nutila neutrální lodě zastavovat v britských přístavech. Vznikly také další konflikty, které způsobily 2. válku za nezávislost v USA (1812). Začala též válka Napoleona s Ruskem. Roku 1810 již hegemonie Francie zahrnovala téměř celou Evropu. Napoleon zrušil Svatou Říši Římskou Národa Německého (1806), donutil císaře Františka, aby se zřekl svého titulu; zmenšil území Pruska (v bitvách u Jeny a u Anerstädtu), zrušil nevolnictví v Prusku a jeho poražením zpochybnil mýtus o neporazitelnosti Pruska. Vybudoval porýnskou konfederaci, zjednodušil roztříštěnost Německa, obnovil samostatnost Polska (velkovévodství Varšavské), porazil Rakousko u Wagramu (1809) - Prusko, Rusko, Dánsko a Švédsko aliančně spojil s Francií.
V červenci 1812 velká armáda (600 000 Francouzů) začala tažení do Ruska, protože to porušilo blokádu a uvalilo cla na francouzské zboží. Napoleon se snažil dobýt Rusko a proniknout do Indie, čímž by pokořil Anglii. Ruská armáda vedená maršálem Kutuzovem vtáhla Napoleona dovnitř Ruska bez rozhodujícího vítězství a ten po oboustranně krvavé bitvě u Borodina vstoupil do Moskvy. Tam čekal na uzavření míru (od cara), tak se však nestalo a car nechal Napoleonovi Moskvu zapálit nad hlavou. Kutuzov čekal vedle Moskvy a když se Napoleon rozhodl ustoupil, ruská armáda ho nutila jít po stejných cestách po kterých přišel (ty byly už vydrancované). Navíc tam panovala "ruská zima", neměli dostatek jídla. V říjnu 1812 Kutuzov učinil na Napoleona poslední útok (na řece Berizině), z velké armády zbylo jen asi 30 000 vojáků (5 %).
Vlastenecké hnutí v Rusku proti Napoleonovi však nebylo jediné. Probíhalo také ve Španělsku, v Prusku, Westfálsku a v Rakousku. Nejhorší z těchto hnutí bylo ve Španělsku, kde probíhala 6 let guerilla (partyzánská válka). Napoleon si myslel, že 20 000 vojáků je udrží, ale Španělsku pomohla Anglie (armáda v čele s Wellingtonem), roku 1814 byla napadena i jižní Francie. Války ve Španělsku vytvořili národní cítění v jižní Americe a také tamní osvobozenecký boj.
Roku 1813 bylNapoleon poražen v bitvě u Lipska (Rakouskem, Pruskem a Ruskem). Ještě před bitvou rakouský ministr hrabě von Metternich chtěl udržet Rusko co nejdále, a bál se pruského nacionalismu, a tak Napoleonovi nabídl Rakouské Nizozemí a všechno od levého břehu Rýna. To však Napoleon odmítl s tím, že chce buď všechno, nebo nic. (a tak neměl nic).
V dubnu 1814 Napoleon odstoupil, byl zajat a odvezen na ostrov Elbu, byl mu ponechán titul císaře a důchod 2 miliony franků ročně. Vítězné mocnosti za pomoci Talleyranda (předního představitele Napoleonova režimu) restaurovali Bourbony - obnovili bourbonskou dynastii (Ludvík XVIII. - bratr Ludvíka XVI.). Ten podepsal v květnu 1814 mírovou smlouvu s Evropou (1. pařížský mír) - Francie byla vrácena do předrevolučních hranic.
Ludvík XVIII. potvrdil nové revoluční rozdělení majetku i Napoleonův zákoník, vydal ústavní chartu (=> dvoukomorové shromáždění vedené omezeným volebním právem velkých pozemkových vlastníků). Do Francie se vraceli emigranti, kteří chtěli restituci a návrat starého režimu a postavení.
Roku 1815Napoleon s 2000 vojskem vstoupil do Francie, cestou do Paříže se jeho armáda značně rozrostla; Ludvík uprchl do Belgie; Napoleon prohlásil že byl znovu povolán "jednomyslným přáním národa". Spojenci se sešli ve Vídni a označili Napoleona za nepřítele; ten zatím ve Francii zavedl liberálnější režim s většími osobními svobodami ("stodenní císařství"). V červnu 1815 byl však poražen spojeneckými pruskými silami pod vedením gen. Blücherema a britskými silami pod velením Wellingtona u Waterloo. Napoleon odstoupil a byl odvezen na ostrov sv. Heleny (v jižním Atlantiku), kde roku 1821 zemřel.
V roce 1815 byl uzavřen nový mír s Francií, ta byla nyní zatížena reparacemi, hranice se vrátily do roku 1790 a navíc musela na svém vydržovat cizí armádu. (Druhá restaurace Bourbonů).

Vídeňský kongres

Nejvýznamnější mocnosti, které se sešly ve Vídni, měly jednat o uspořádání moci po svržení Napoleona. Důležitou roli zde hrál ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a kníže Metternich, pruský král Fridrich Vilém III. a francouzský ministr zahraniční Talleyrand, který uplatňoval tzv. "princip legitimity" (panovník z rodu Bourbonů je zákonným představitelem).
Výsledkem Vídeňského kongresu byl Pařížský mír (přerušen 100denním císařstvím).
Cíle:
1) ukončit války, obnovit politické poměry k roku 1792 (anulovat územní změny, ke kterým došlo v důsledku válek);
2) restaurovat poměry ve Francii (návrat dynastií a obnova absolutismu);
3) vznik svaté aliance jakožto spolku, který má zabránit revolučním myšlenkovým hnutím. V případě vypuknutí revoluce proti ní okamžitě zasáhnout (i vojenskou silou), k alianci se přidali téměř všichni provinilci (ne Anglie).
Územní změny: hranice Francie se vrátily k roku 1792, byly vytvořeny personální unie (spojení Švédka a Norska; Holandska a Belgie). Byl znovu ustaven církevní stát; Švýcarsko získalo tři nové kantony a neutralitu; Německo zůstalo rozdrobeno; Rakousko získalo Lombardii, Benátsko, Tyrolsko a Terst; Británie si udržela své území (Kapsko, Ceylon, Malta). Vídeňský kongres znamenal vyrovnání sil mezi pěti velmocemi (Rakousko, Rusko, Francie, Prusko, Velká Británie). Znovuobnovené Polsko připadlo Rusku (kongresovka), nastává zde rusifikace.
V roce 1815 (po bitvě u Waterloo) dochází k uzavření druhého pařížského míru. Změnily se hranice Francie (hranice z roku 1790); Francie musela platit válečné reparace a vydržovat na svém území 500 000 cizích vojáků a vrátit Itálii umělecká díla. Vznikl Německý spolek (37 německých států, 4 svobodná města - Hamburg, Brémy, Lübeck, Frankfurt nad Mohanem - zde zasedal spolkový sněm (ten byl ale bezmocný a neschopný)). Členy Německého spolku se stalo i Prusko a Rakousko.
Kvietismus = "Evropa je unavena válkami a revolucí, je nutný klid a pořádek, přičemž tento stav zajistí policie, církev a cenzura." (Metternich). {1815 - 1848 doba Metternichova absolutismu; snaha o status quo = neměnnost}
Osvícenství
Osvícenství je filozofické, kulturní, ale také politické a hospodářské hnutí konce sedmnáctého a osmnáctého století. Vychází z přesvědčení, že člověk by se měl řídit spíše vlastním rozumem nežli vírou (upřednostňuje víru v lidský rozum). Nevidí smysl lidského života pouze v posmrtné spáse, jak tomu bylo dříve, ale také v důstojném životě na Zemi.
Osvícenství vzniklo v Anglii, Francii a Nizozemí, a po celé Evropě se postupně rozšířilo převážně ve druhé polovině 18. století. Významnými představiteli této doby jsou filozofové jako například Angličan John Locke, který vyslovil myšlenku, že veškerá moc nepochází od Boha, ale z lidu. Stanovil také přirozená práva člověka, mezi něž řadil svobodu náboženského vyznání či svobodu vytváření soukromého vlastnictví. Z francouzských představitelů Osvícenství jmenujme alespoň Votaire, filozofa a encyklopedistu Denise Diderota ci ženevského myslitele a také encyklopedistu Jeana Jacka Rousseaua.
Osvícenství je spjato s pokrokem v oblasti přírodních věd. Při zkoumání se badatelé a vědci opírali o zkušenost (empirii). Francouzský chemik Lavoisier utřídil chemické prvky, Švéd Carl Linnae položil základy současného způsobu dělení rostlinné říše, první galvanický článek sestrojil Ital Luigi Galvani, první elektrickou baterii Ital Alessandro Volta, zdokonalený parní stroj sestrojil Skot James Watt a první létající stroj předvedli v Paříži bratři Montgolfiérové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.