Duben 2007

Starověký Řím

19. dubna 2007 v 20:01 Maturitní otázky z dějepisu
Starověký Řím

Pověst: bůh Jupiter + kněžka Silvia = Romulus a Remus → posláni po vodě,vychováváni vlčicí a následně pastevcem Faustulem → podle ptáků jméno města - hádka → Remus odchází, Romulus vyorá brázdu, překročení = trest smrti ÞRemus se vrací - zabit vojáky
Řím - mezi sedmi pahorky
- řeka Tibera
- Latinové - 300 rodů
- magické číslo 3 a jeho násobky
- Apaninský poloostrov - zde mnohé indoevropské kmeny - nejpočetnější italické ( Italikové, Etruskové )
- byl ovlivněn Etrusky, Kartaginci a Řeky
a) Etruskové
- vojáci, ale nevedli války
- nejvíce si vážili rodiny
- obchodníci, námořníci
- šperky, keramika, zbraně → prodej
- staví z kamene - vodovody, kanalizace
- domy pro posmrtný život ( na kopci - tzv. nekropole )
- na hrobě - náhrobek, sousoší rodiny
- dodnes nerozluštěné písmo
- architekti - uměli klenbu
- neměli jednotný stát
- severozápad Ap. poloostrova
- neznáme původ
- vyšší kulturní úroveň
b) Kartaginci
- bývalí Féničané
- námořníci, obchodníci
c) Řekové
- kultura
I. Doba královská
(753. př. n. l. - 510. př. n. l.)
- Latinové ovládáni etruskými králi - na jejich přání → vše se od nich naučí
- 300 rodů - 300 senátorů = senát - pomáhali vládnout - PATRICIOVÉ
- rozdělili si půdu kolem Říma
- nepracují, žijí z vlastnictví půdy
→ zvou si lidi - přistěhovalce - PLEBEJOVÉ - ti jdou za bezpečím, pracují - obchodníci, řemeslníci….
- přicházejí další lidé za prací - nemají nic -tzv. bezzemci - PROLETARIOVÉ, nemusí pracovat - Řím si je vydržuje jako voliče
Servius Tullius - založil Maximu Cloacu -stoka či kanalizace - dodnes využívána -6 m vysoká
- konec 6.stol. př. n. l. pokles úcty k etruským králům
→ 510. př. n. l. - vyhnán poslední král - Farginius Superbus
II. Římská republika
(509. př. n. l. - 265. př. n. l.)
- res publica = věc veřejná
- mocný senát - volí 2 konzuly (-1 rok-)
- ti se střídají na postu diktátora
- lidový sněm - všichni Římané
- úředníci ( na půl roku )
- AEDILOVÉ → zásobování města, veřejné stavby, hry a slavnosti
- PRÉTOŘI → soudnické záležitosti
- KVESTOŘI → státní pokladna, finančnictví
- měli přehled, známosti, moc, společenskou prestiž
- doba republiky spojena s výbojnými válkami
→ dokázali ovládnout celý Apenin. poloostrov bez pocitu okupace - kolem roku 270. př.n.l.
- ovládané státy ( města, obyvatelé ) - možnost občanství
Římská legie
- 5000 vojáků - disciplinovaní
- čím hůře dopadli - pustili se do další práce s vervou
- pěší vojsko - štít, krátké kopí,meč (gladius),tornička,lopatka, přilbice, brnění z plátů,sandále
- jízdní oddíly ( jen desítky lidí )
- důstojníci - vše si platí sami - výzbroj → z počátku jen majetní
- byla to čest
- kořist byla vojáků
Punské války
- Řím zatoužil po dobytí Středomoří, brání jim Kartaginci
1. Punská válka ( 264. - 241. př. n. l. )
- " Kartaginci chtějí přepadnout Messanu " → vyvolaná válka
- zpočátku Kartaginci vítězí
- Římané se učí na lodích a nakonec vyhrají
- K. zaplatili Sicílií, Sardinií a Korsikou
- K. přesunují armádu do Hispánie ( stříbrné doly )
- nové město - Nové Kartágo
- Hamilkar - příprava na odvetu
- 217. př. n. l. Hannibal vystřídal svého otce Hamilkara
2. Punská válka ( 218. - 202. př. n. l. )
- Hanibal - útok podél břehů - v Galii - 40000 Galů → 100 tisíc vojáků
- 30 slonů ( strašidlo, nosič, zásobárna masa )
- mnoho koní
- přechod přes Alpy - unikátní a odvážný čin
- ztráta 70 tisíc vojáků
- Hanibal vítězí - u Trasimenského jezera, u Kann
- prohraná bitva - u Zanny
- H. uprchl do Malé Asie
- cena: Hispánské doly, Hispánie,celé loďstvo,260 tun stříbra
3. Punská válka (149. - 146. př. n. l. )
- Kartágo obléháno Římany → srovnáno se zemí
- vyvraždění žen a dětí, silní muži - otroctví
- posoleno - nic neroste
- Hannibal se zasebevraždil
______________________________________________
Římané - provincie Afrika
- provincie Asie - Sýrie, Palestina
- provincie Evropa - Řecko
→ Romanum imperium
Římská republika - sice vrchol, ale má krizové stavy
- malé vojsko
- Řím " praská ve švech "
→ pozemková a vojenská reforma
- obyvatelstvo : OPTIMÁTI - Lucius Cornelius Sulla
( optimus = nejlepší )
POPULÁROVÉ - Gaius Marius
( populus = lid ) - chtějí reformy
Pozemková reforma
- do Říma obrovské bohatství → Římané nakupují půdu → velkostatky ( latifundie ) - otroci → nejlevnější pracovní síla ( nekvalitní práce ) Þ likvidace malých vlastníků půdy → ti půdu prodají = bezzemci → odchod do Říma
Bratři Grakchové ( Tiberius, Gaius )
- 133. př. n. l.
- o pozemkovém maximu = 1 rodina - 1000 jiter půdy ( 1 jitro - 2837 km² )
→ Tiberius zavražděn ; 123. př. n. l. Gaius také umírá - sebevražda
Vojenská reforma
Gaius Marius
- žoldnéřské vojsko
- 16 let služba - potom veterán ( -dostane půdu- )
SPORY MEZI POPULÁRY A OPTIMÁTY → občanská válka
82. př. n. l. - Sullova diktatura
- pomáhá si vojskem, teror
- proskripsy - seznamy nepohodlných osob = postaveni mimo zákon, zabavení majetku, beztrestné zabíjení
- titul diktátor (neomezená vláda), doživotně
- posiluje moc senátu (zdvojnásobení počtu senátorů - 600), omezena práva tribunů
- po Sullově smrti obnovena republika
79. př. n. l. - zavražděn
Spartakovo povstání
Spartak - Dácie
- na trhu koupen majitelem gladiátorské školy Capua
- 73 př. n. l. - otroci se Spartakem uprchli - schovali se na stěnách Vesuvu
- za ním další - naučili se bojovat
- pak dva tábory - vrátit se domů X bojovat dál
- 71 př. n. l. - Spartakus padl … armáda poražena
- zbylo 6000 lidí, poraženi Crassem
- Via Apia - cesta života
___________________________________________________
První triumvirát ( 60. př. n. l. )
Crassus -oblíbený muž
Gaius Julius Caesar - porazil Galii
Pompeius
- Crassus umírá
- Caesar byl v Galii - vrací se do Říma - překročil Rubicon ("Kostky jsou vrženy") → občanská válka
- Pompeius utíká do Malé Asie a pak do Egypta - tam zavražděn ( Ptolemaios )
(- Caesar měl Pompeia rád - dal mu svou jedinou dceru -)
49. př. n. l. - Caesar jediný vládce Říma - choval se nerepublikánsky
  • vždy tvrdil, že je republikán → stínové císařství
  • prohlásil se jediným a doživotním diktátorem a tribunem lidu → rozhoduje o státní pokladně
  • měl senátorskou imunitu → nemohl být obviněn za zpronevěru
  • rozšířil senát o 300 členů - 900
  • Římané ho měli rádi - ukončil občanskou válku a zavedl pořádek v provinciích (nabídl jim římské občanství)
  • oženil se s Kleopatrou podle egyptských zvyklostí
  • měl s ní jediného syna - Caesariona
  • donutil senát, aby ho prohlásili ze boha - udělali pro všechny země mimo Řím
  • od mlada trpěl padoucnicí,měl málo vlasů → bobkový list
  • měl dokonalou síť špehů
44. př. n. l. - zavražděn
- Řím povstal proti vrahům
Druhý triumvirát ( 43. př. n. l. )
- jediný cíl - potrestat vrahy
Markus Antonius ( přítel Caesara )
Octavianus ( adoptivní syn Caesara )
Lepidus ( vystřídal Caesara v Galii )
- byl brzy rozpuštěn
Lepidus - požádal o titul nejvyššího kněze ( pontifex maximus )
Markus Antonius
- šel na východ
- Řím přestal mít peníze na jeho vojsko → poslali ho do Egypta pro peníze
- oženil se s Kleopatrou - měli hodně dětí
- každému svému dítěti dal dědictví ( půdu v Římě )
→ válka mezi Římem a Egyptem ( sepsal závět - chce spočinout po boku Kleopatry )
31. př. n. l. - bitva u Acta
- námořní ( varovali ho před bojem na moři )
- Kleopatra odplula → M.A. propadl panice a utekl za ní
→ neunesl zradu svým legiím → sebevražda
- Octavianus obsadil Egypt
- Kleopatra spáchala sebevraždu
- Octavianus zabil její děti ( i Caesariona )
_________________________________________________
Octavianus ( 31. př. n. l. - 14. n. l. )
- jednoznačně směřuje k císařství
- obsazení úřadů svými lidmi
- roku 27. př. n. l. - senát na 1000 členů
- nové sepisování občanů - nechal se zapsat jako první
→ přední mezi rovnými ( princeps inter pares )
→ principát ( - konec republiky - )
- prohlásil se tribunem lidu a bohem
- nechal se přejmenovat na Augusta ( božský = Augustus )
- zakládá JULIÁNOVSKOU DYNASTII ( podle Caesara )
- rozdělil státní pokladnu:
- aerarium - státní ( peníze z provincií senátu )
- fiskus - soukromá ( peníze z jeho provincií )
- nejvíce rozšířil území ( Hispánie a Galatie v Turecku, Ratie, Panonie, Poesie, Norikum ve stř. a již. Evropě )
- používá žoldnéry ( omezení 25 - 30 let )
- vymyslel požárníky ( vigilové ) - 4500
pořádkovou službu - 1500
osobní stráž ( pretoriáni ) - 5000
- jeho vláda přinesla Římu prosperitu → oblíben
- jeho žena ho zabila ( jed v olivách )
- z prvního manželství syn Tyberius
Tyberius ( 14. n. l. - 37 n. l. )
- mnoho reforem
Caligula ( 37. - 41. n. l. )
- jeho otec byl vojevůdce
- myslel si, že je Zeus - oženil se sestrou
- zabil svou ženu a snědl své dítě
- pak zabit pretoriány
Claudius ( 41. - 54. n. l. )
- Caligulův strýc, koktal a napadal na jednu nohu ( krčil se za závěsem )
→ prohlásili ho za císaře
- zmílili se v něm - byl inteligentní, vzdělaný, miloval historii = zapsal vládu od Augusta s mnoha podrobnostmi
- nejschopnější z Juliánovců
- dobrý vojevůdce ( dobyl Británii )
- Messalina - nejkrásnější žena Říma - velmi ho podváděla - byla to jeho velká láska
- druhá žena ho podváděla jen málo
- měla s ním syna Nera
- C. přijal jed od manželky
Nero ( 54. - 68. n. l. )
- tvrdil, že je nejlepší básník
- říkali, že zapálil Řím → chtěli ho zabít → zasebevraždil se
- nastupují FLAVIOVCI ( Flavius Vespasianus ) 69. - 96. n. l.
Titus ( 89. - 91. n. l. )
- zbořil Židům Šalamounův chrám
- nastupují ADOPTIVNÍ CÍSAŘI ( císař vybral za života nejschopnějšího muže )
Traiánus
- dokončil Limes Romanum ( chránění před Germány )
- bojoval v Dácii ( Rumunsko ) - porazil Dáky
→ na jeho počest - Traiánův sloup ( Římské náměstí dodnes ) - do středověku jeho popel
- dobyl Mauritánii
Hadriánus
- Hadriánův val ( ochrana před nepříznivými větry ) - součást Limes Romanum
- dobyl Británii, rozmetal povstání Židů
Markus Aurelius
- "filosof na trůně"
- dílo Hovory sobě
- nechtěl válku = pacifista
- napaden Markomany

Vliv různých filozofických směrů na literaturu

11. dubna 2007 v 19:50 Maturitní otázky z češtiny
Vliv různých filozofických směrů na literaturu
Filozofie = soustava názorů na svět, život člověka, poznání, bytí, smysl života...
Stěžejní žánr - filozofická próza
Existují směry, které jsou svázány jen určitou dobou (existencialismus, racionalismus), ale jsou i otázky, které provází lidstvo od počátku (humanismus).

MYTOLOGIE
- pohanská - polyteistická, osudovost
- křesťanská (Bible) - monoteistická, Bůh je dokonalý, křesťanský pohled na svět, víra v posmrtný život
Mytologie se později stala základem pro další díla:
- pohanská => sumerská, antická literatura
- křesťanská =>středověká literatura, kde se ale křesťanství stává ideologií

RENESANCE
- racionální pohled na svět, víra v člověka a jeho schopnosti => základ humanismu
renesance = umělecký směr spjatý s určitou dobou (15.-16. století)
humanismus = pohled na svět, není svázaný s dobou
- Dante - Božská komedie - prolínání křesťanského a renesančního pohledu na svět
=>křesť. - víra v posmrtný život, pohan nesmí vstoupit do ráje
=> renes. - touha po poznání, touha uplatnit se, silný milostný prožitek
Macchiavelli - Vladař ("účel světí prostředky")

BAROKO
- křesťanství se v této době stalo spíš nástrojem moci než filozofií
- Komenský - Labyrint světa a Ráj srdce

RACIONALISMUS (18. stol.)
- racionalismus se projevuje v osvícenství a klasicismu
- vychází z rozumového pohledu na svět, upřednostňuje rozum před city
- Voltaire - Candide

PREROMANTISMUS + ROMANTISMUS
- Rousseau - Emil - kritika nových přínosů civilizace, hlásá návrat k přírodě, k přiro- zenému způsobu života

REALISMUS
- vychází z racionalistického pohledu na svět
Realismem končí jednotný styl a pohled na svět. Na poč. 20. století (zejm. po 2.sv.válce) vzniká mnoho filozofických směrů, mnoho pohledů na svět.

PRAGMATISMUS
= filozofie praktického života
- představitel Karel Čapek
- absolutní pravda neexistuje, existuje pouze řada pravd relativních (každý má svou pravdu), proto nelze jiného člověka soudit; jediným kritériem pravdivosti je užitečnost pravdy
- tato filozofie je hodně zaměřena na člověka => žádný člověk není obyčejný, každý je jedinečný
- Hordubal, Obyčejný život
Čapkova díla 30. let jsou kritičtější, pravdu trochu omezuje (hlavně v protifašist. dílech) - Matka
Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha
- ovlivněn Nietschem a jeho teorií o nadčlověku
- člověk se stane nadčlověkem teprve tehdy, když v sobě zahubí všechno lidské (= to, co ho svazuje)
Weiner - Prázdná židle
- pojednává o vině a o tom, jak může jeden člověk ublížit druhému

KATOLICKÁ LITERATURA
- Zahradníček - Pod bičem milostným, Jeřáby
- Deml - Zapomenuté světlo, Moji přátelé
- Durych - histor. romány - Pekařovo pojetí dějin, snaha zasadit české dějiny do evropského kontextu (neizolovat Čechy)

MARXISMUS
- v býv. SSSR - ideologie
- u nás - filozofie
=>v rámci socialistického realismu, silný ideologický náboj, hlásá třídní boj
=>nesnášenlivý směr (x pragmatismus)
SKN - Rudé zpěvy
Olbracht - Anna proletářka

EXISTENCIALISMUS
- předchůdce - Kafka - Proces, Zámek (Proměna)
- představitelé - Camus - Cizinec, Sartre - Zeď
- jedinou naší jistotou je smrt, neschopnost komunikace, pocit odcizení, nepochopení
Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí
Hrabal - Příliš hlučná samota
Eco - Jméno růže
Holan - Noc s Hamletem

Adaptace

11. dubna 2007 v 19:47 Maturitní otázky z češtiny
Adaptace
adaptace= přizpůsobení, úprava díla
Cíly adaptace:
- přiblížit předlohu - aby se rozšířil okruh čtenářů; dojde k jazykové nebo kompoziční nebo k věcné úpravě textu
př. dětská bible, převyprávění eposu (Epos o Gilgamešovi, Staré řecké báje a pověsti)
- upravit dílo jednoho uměleckého druhu nebo literárního žánru či druhu na jiný
př.:
*druh : zhudebnění, zfilmování
* žánr : převedení poezie na prózu, dramatizace
- obměnit téma a formu - jinak dílo vyložit, dát mu jiné vyznění, jinak pojmout postavu - př. parodie, parafráze, aktualizace určitého tématu
aktualizace = využití historického tématu k vyjádření současných problémů (Otčenášek - Romeo, Julie a tma; Tyl - Jan Hus; Kladivo na čarodějnice)
parodie = zesměšnění nějakého díla nebo žánru tím, že zveličíme jeho znaky (Don Quijote, Limonádový Joe)
parafráze = cílem není zesměšnit; často zůstává téma, ale mění se vyznění nebo dochází k posunu v čase (Návrat idiota, Staré ženy - Staří dělníci)
travestie = druh parodie, parodie na vznešené téma (téma je ponecháno, ale ztvárněno satiricky; př. Křest sv. Vladimíra)
dramatizace = převedení většinou epické předlohy do dramatického tvaru (divadelní, televizní, rozhlasové hry), zůstává téma i vyznění (Don Quijote de la Anča)
zfilmování= převedení lit. díla do filmové podoby
Film nemá:
- prostor pro vnitřní fantazii
- zachycení vnitřního rozpoložení postavy

Film má:
- audiovizuální prostředky, tvůrčí postupy
- triky, světlo, barvy (hudba, obraz, práce herce - hlas, zabarvení hlasu, mimika)
- časový prostor - potlačení některých dějových linií
- často rozšíření původního obsahu
Moderní literatura:
- adaptace má velký význam - klasická díla - obměna tématu i formy (West Side Story, Návrat idiota, Kytice)
- inspirace jinými druhy umění - výtvarné umění - kaligramy, koláž , pásmo

Literatura a ideologie

11. dubna 2007 v 19:31 Maturitní otázky z češtiny
Literatura a ideologie
Ideologie = soubor názorů, vyjadřujících životní postoje a cíle určité sociální skupiny (vládnoucí) - církev, dělnická třída, fašisté, …
Ideologie byla vždy na počátku filosofií, ale po převzetí určitou skupinou se stává ideologií.
V určitých obdobích ideologie toleruje ostatní filosofie, ale jindy je uplatňována i násilnými prostředky.

- filosofie - Nietzche - teorie nadčlověka - fašismus zneužil jeho teorii a přetvořil ji ve svůj prospěch.

FILOSOFIE x IDEOLOGIE - vztah nebývá v rovnováze, ideologie je vzhledem k filosofii eklektická, vybírá pouze užitečné prvky.

Tendenčnost literatury - dílo plní určitý významný cíl, který souvisí se soc. skupinou, která jej prosazuje. Není objektivní.
Angažovanost literatury - autor píše v duchu určité ideologie. Určitá ideologie vytváří určitého hrdinu - pozitivní nebo negativní hrdina.

Nejméně zatížena ideologií jsou díla nadčasová.

ANTIKA
- literatura vyjadřuje zájmy vládnoucí třídy
- Řím - literatura v Římě sloužila k oslavě státu, panovníka a bohů

STŘEDOVĚK
- křesťanství se stává státním náboženstvím i státní ideologií
- uplatnění ve svět. literatuře
- rytířské eposy - Alexandreis - rytíř, kromě toho, že je správný, je i oddaný Bohu
Dalimilova kronika - zidealizovaná

RENESANCE
- odklon od víry, člověk si má více užívat života
- literatura slouží k prosazování zájmů měšťanstva
Dante - Božská komedie
Boccaccio - Dekameron

BAROKO
- hlásá návrat ke křesťanské ideologii
- lidé se zpamatovávají ze 30-ti leté války - autoři unikají od skutečnosti - od problémů

KLASICISMUS
- ideologicky podpírá racionalismus
- hájí zájmy absolutistického státu - dodržování všech pravidel
Moliere - komedie (určeny měšťanstvu a nižším společenským vrstvám)
Mácha - Křivoklát

ČNO
- hlavní úkol = obnovení národních tendencí, vlastenectví, šíření protireformačních myšlenek
- projevila se snaha o ovlivnění historie - F. Palacký - idealizace slovanských dějin
- rukopisy Královédvorský a Zelenohorský -
důvodem jejich padělání byla snaha upoutat na
údajně pestrou a zajímavou historii českého národa

REALISMUS
- historický román - ve světové literatuře - zachycuje široký obraz skutečnosti
- prolínají se vypravování v několika dějových liniích, detailní a rozsáhlé popisy, úvahové postupy
- úvahové postupy - opírají se o historická fakta
- postavy jsou historické i fiktivní
- jazyk dobový
Tolstoj - Vojna a mír - 4-dílný historický román
Vrchlický - Noc na Karlštejně - historie hraje roli pozadí

DEKADENCE
- často uniká od historie, kterou si sami autoři vytvoří
Karásek ze Lvovic - představa o tom, jak byla krásná doba husitská

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
Durych - píše historickou prózu v duchu Pekařovo pojetí dějin - odmítavý postoj k husitství
- snaha ukázat kvalitu doby Pobělohorské, prorireformační
- psychologicky propracované postavy, básnický styl - metaforický jazyk, personifikace, chybí výchovný prvek, …
Vančura - nový typ života, smyslem života je láska (Markéta Lazarová)

Všední život a život obyčejného člověka jako inspirace literární tvorby

11. dubna 2007 v 19:14 Maturitní otázky z češtiny
Všední život a život obyčejného člověkajako inspirace literární tvorby
všední, obyčejný, civilní, nízký x vznešený, patetický, vysoký
Všednost a vznešenost se projevuje ve výběru témat i formy (ve výběru jazykových prostředkù, ve výběru žánru).
* některá období striktně rozlišují mezi vysokým a nízkým => nelze je mísit (antika, klasicismus)
* některá období tento problém neřešila (realismus)
* někteří autoři mísí vysoké a nízké
=> vysoký obsah + nízká forma
=> nízký obsah + vysoký obsah
=> to, co bylo pùvodně považováno za vysoké, je posunuto ve významu => vysokost se sráží (parodie, travestie)
Machar - Antická kráska
Někteří autoři hledají ve všednosti pozitivní hodnoty a krásu (Čapek, Wolker - Host do domu, civilismus, prokletí básníci, Villon, Gellner ), jiní v ní chtějí zachytit své negativní pocity (naturalismus, Skupina 42)

ANTIKA
- všední i vznešená témata
- vysoké formy odpovídají vysokým tématům (óda, epos, tragedie) - mytologie, historie
- nízké formy odpovídají nízkým tématùm (komedie, satira) - současnost

STŘEDOVĚK
- duchovní literatura - vznešenost
- světská literatura - dokud byla autory jen šlechta, byla vznešená, ale s nástupem měšťanstva (14.stol.) - všední témata (Mastičkář, satiry)

RENESANCE
- rovnováha mezi všedností a vznešeností
- spíše zájem o běžné problémy (Boccaccio - Dekameron)
komedie - Zkorcení zlé ženy, Sen noci svatojánské
- vysoká témata - Shakespearovy tragedie, Božská komedie
- Don Quijote de la Mancha - vysoké - ideály, cíle
- nízké - způsob, kterým svět změnil

BAROKO
- vznešenost - v oficiální literatuře (Co Bůh? Člověk?)
- všednost - v neoficiální, lidové literatuře => knížky lidového čtení, lidová slovesnost

KLASICISMUS
- předepsaná pravidla, striktně odlišuje vysoké a nízké žánry
- vysoké žánry - vznešený styl, způsob zpracování
- nízké žánry - současná témata

ROMANTISMUS
- založen na kontrastech => vznešenost x všednost
př. Márinka - ošklivé prostředí x krásná dívka
Chrám Matky Boží v Paříži - Quasimodo - ošklivý člověk x krásný charakter

REALISMUS
- snaží se o komplexní zachycení skutečnosti, nerozlišuje mezi vysokým a nízkým
Ruchovci - Čech - vznešeně
Lumírovci - vznešenost dosahuje vrcholu - parnasismus
- snaha oddělit poezii od běžného života, chtěli odlišit běžný jazyk od jazyka
poezie => patetičnost
- snaha vytvořit reprezentativní jazyk
Neruda - Povídky malostranské - všednost
Písně kosmické - vznešený vesmír
Zpěvy páteční - vlastenecká, patetická poezie

NATURALISMUS
- záliba v detailních, odpudivých popisech => všednost (Zola - Zabiják)

ČNO
- Kollár - Slávy dcera - patetická poezie => vznešenost
- Němcová, Klicpera, Tyl (Strakonický dudák) - všednost
Borovský - Křest sv. Vladimíra - travestie (druh parodie, kdy je vznešené téma ztvárněno satiricky)

PROKLETÍ BÁSNÍCI
- snaží se hledat krásu jinde než dosavadní literatura
- často je forma velmi vznešená a obsah nízký (Zdechlina)

PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ
- nejednotnost
Machar - Antická kráska - vznešené téma, poenta - směšná, sražená

civilismus - obdiv ke všedním věcem, píše vznešeně, s obdivem (SKN - Nové zpěvy)
mysticismus - vznešenost, hledání tajemných dálek (Březina - Tajemné dálky)
Gellner - píše o běžných věcech, připomíná prokleté básníky
vitalismus - obyčejné věci (Wolker - Host do domu)
dekadence- vyšší forma (Hlaváček)
Karásek - vysoký středověk x nízká témata (sex)

MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA
Vančura - Rozmarné léto - banální příběh, vznešená forma, hyperkorektnost
Klíma - Utrpení knížete Sternenhocha - nízká pudy smíchané s filosofickým podtextem, forma poměrně vysoká, ale časté vulgarismy
Čapek - hovorový jazyk, zájem o obyčejného člověka, který je povýšen na člověka neobyčejného => nikdo není obyčejný
- Kniha apokryfů - antická témata jsou sražena
Halas - Torzo naděje - patetická poezie, dobová
V+W - antické hry - zdánlivě vznešené téma ztvárněno civilním způsobem
Joyce - Oddyseus - vznešený antický příběh x všední den v Dublinu
Skupina 42 - všednost jako program (Kolář, Blatný, Kainar)
Skupina kolem časopisu Květen - všední témata (Holub)
Beatníci - odmítání patosu, všední forma (Hrabě)

POSTMODERNA
- nerozlišuje mezi vysokým anízkým
Eco - Jméno růže

POVÁLEČNÁ LITERATURA
Kryl - Píseň neznámého vojína - zdánlivě posvátné věci pojímá civilním způsobem
Hrabal - pábitelé
Páral - inzerátová forma psaní

Spisovatel v cizině

11. dubna 2007 v 18:33 Maturitní otázky z češtiny
Spisovatel v cizině
Důvody odchodu:
pracovní (poznávací) - obvykle se vrátí
- Vrchlický (Itálie), Nezval (Francie), Olbracht (Zakarpatská Ukrajina), Havlíček (Rusko), Sládek (USA)
nedobrovolný vynucený odchod
emigrace = vystěhování se do ciziny, sám se rozhodne pro odchod, odchází dobrovolně z politických, sociálních, náboženských důvodů
exil = vyhnanství, vynucený odchod
Emigrační vlny:
po roce 1620
- náboženskopolitické důvody
- Komenský (zde barokní představitel, v cizině se z něj stal humanista)
30. léta 20. stol.
- útěk před válkou a fašismem
- V+W
po roce 1948
- politické důvody (komunismus)
- Blatný, Čep, Tygrid
po roce 1968
- okupace Československa
- Škvorecký, Lustig, Diviš, Kryl, Grůša
po podepsání Charty 77
- Kundera, Kolář, Kohout
Různý způsob vyrovnávání se s novým prostředím:
rezignace na uměleckou tvorbu (Kolář, V+W)
přizpůsobení se novým podmínkám
autor odhodí vše, co bylo => nový začátek (Kundera)
autor pokračuje v dosavadním způsobu psaní, většinu píše v rodném jazyce, vydává v exilu (Škvorecký, Lustig, Havlíček Borovský, Kohout)
kosmopolitní vyrovnání se => autor se s odchodem vyrovnává dobře (Tygrid, Kryl)
trauma - neschopnost se s odchodem vyrovnat (Blatný, Komenský)
pocit hořkosti, zatrpklosti, kritika našich poměrů, povahy (Diviš, Kolář, část. Kryl)

Jan Amos Komenský
- protestantský kněz, 1628 odchází do emigrace, emigraci snáší těžce, touží po návratu do vlasti, nevrátil se
zde: náboženskofilozofická literatura, duchovní spisy v duchu baroka (Labyrint světa)
ciz: vědecké spisy (větš.latinsky) - pedagogické spisy - Velká didaktika (výchova a vyuč.)
- encyklopedie v duchu pansofie (humanismus)
začal tak psát, protože přisuzoval velkou roli vzdělání v procesu nápravy společnosti

Karel Havlíček Borovský
- je vyhnán v době Bachova absolutismu (1851) z politických důvodů do Brixenu
- věnuje se stejné tvorbě jako v Čechách => politická satira
zde: některé epigramy
ciz: Král Lávra (kritika absolutist.panovníka), Křest svatého Vladimíra (kritika spojení státu a církve), Tyrolské elegie (kritika policie a Bacha samotného)

Josef Václav Sládek
- dobrovolný odchod do USA (důvod - smrt ženy)
- jeho zásluhou se do české literatury dostala nová témata (indiáni)
b. Na hrobech indiánských - srovnává americkou demokracii a vyhlazování indiánů

Jiří Voskovec + Jan Werich
- ve 30. letech odchází do USA =>znamená to konec jejich dramatické činnosti => v USA spolupracují s rozhlasem
- po návratu na čas obnovili činnost Osvobozeného divadla, ale Voskovec zase odešel

Ivan Blatný
- po r. 1948 odchází do Anglie
- stesk po domově, po přátelích x strach z STB, že ho odveze zpět => psychiatr. léčebna
zde: poezie v duchu Skupiny 42 - obyčejné věci (Paní Jitřenka, Tento večer)
ciz: smutně laděná poezie (Pomocná škola v Bixley)

Josef Škvorecký
- po r. 1968 odchází do Kanady (Toronto), zakládá zde 68 Publishers (vydává samizdatové a exilové autory)
- jeho tvorba se nemění, dále sleduje postavu Danyho Smiřického
zde: Zbabělci
ciz: Tankový prapor, Prima sezóna

Arnošt Lustig
- po r. 1968 odchází do Izraele, později do USA
- stejná tematika - osud židů za 2.sv.války
zde: Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
ciz: Nemilovaná

Karel Kryl
- odchází po r.1968 do Německa, kde spolupracuje se Svobodnou Evropou- Knížka Karla Kryla - obsahuje básně napsané před odchodem i v exilu, pořád pokračuje
jedné linii => kritika poměrů u nás, kritika českého národa (strach, pasivita, stádovost, tupost davu)

Ivan Diviš
- odchází po r.1968 do Německa
- Odchod z Čech - krutý pohled na poměry u nás, zklamání z českého národa

Milan Kundera
- odchází v 70. letech do Francie
- zpočátku psal ještě česky, poté začal psát francouzsky => velice dobře se adaptoval v cizím prostředí
- začal psát úplně jinak a o něčem jiném => hodně experimentuje v kompozici a vypravěči
zde: Žert, Směšné lásky, Valčík na rozloučenou (napsán zde, vydán v cizině)
ciz: Nesmrtelnost, Nesnesitelná lehkost bytí

Pavel Kohout
- odchází v 70. letech do Rakouska (Vídeň)
- nadále pokračoval v dramatické činnosti a navíc začal psát prózu
ciz: Katyně, Kde je zakopán pes

Jiří Kolář
- odchází v 80. letech do Francie
zde: poezie v duchu Skupiny 42 (Ódy a variace), poté experiment
ciz: věnuje se výtvarné činnosti (koláže)

Způsoby zobrazení a hodnocení historie v literárním díle

11. dubna 2007 v 18:30 Maturitní otázky z češtiny
Způsoby zobrazení a hodnocení historie v literárním díle

Historické téma je tradičním tématem v epické literatuře. Historické téma z hlediska autora (Remarque - Na západní frontě klid) je něco jiného, než z hlediska čtenáře. Historické události mohou hrát různou roli --- různý přístup k faktům.
Role historie:
- stěžejní - autor chce podat obraz určité doby, dbá na fakta (Vojna a mír)
- pozadí - cílem je ukázat něco jiného než život v dané době, na fakta se nedbá (Markéta
Lazarová, Křivoklad)
- forma úniku - romantismus (Chrám matky boží v Paříži)
- aktualizace (Jan Hus, Kladivo na čarodejnice)
Žánry:
- kroniky (epické dílo,kt.chronologicky zaznamenává historické události,často mísí historii s mytologií)
- rytířské eposy
- historická próza
- historické drama
- literatura faktu

ANTIKA
- spíše mytologická témata
- historie je považována za vyšší téma --- objevuje se v tragédiích

STŘEDOVĚK
- historické téma je předmětem zájmu světské literatury = rytířské eposy (idealizace rytířství), kroniky
Kosmova kronika - zpracovává české dějiny od počátku do r.1125, celkem důvěryhodná
Dalimilova kronika - protiněmecké tendence, neobjektivní

RENESANCE
- Shakespeare - historické hry: Richard III., Julius Caesar
- Václav Hájek z Libočan - Kronika česká (16.stol.) - neobjektivní, je napsána v katolickém duchu

PREROMANTISMUS
- Schiller - zpracovává historické postavy z národních dějin
Maria Stuart (Skotsko), Panna Orleánská (Francie), Vilém Tell (Švýcarsko)

ČNO
- František Palacký (nazýván "otec národa") - svými názory působil dlouhou dobu na českou prózu --- Palackého pojetí dějin - zdůrazňuje některá období (husitství; protiněmecká tendence), negativní období (pobělohorská doba), na dějiny pohlíží v národním duchu, velkou roli v dějinách přisuzuje lidu
Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě - dějiny čes. národa od poč.do r.1526
- V. Thámm - historické hry
- R + K rukopisy

ROMANTISMUS
- historie slouží jako forma úniku od skutečnosti
- subjektivní přístup k historii
- hledání ideálu v minulosti, protože v současnosti jej nelze nalézt --- idealizace
- využití aktualizace
- zachycení obrazu a atmosféry doby
- příběhy jsou čtenářsky zajímavé, napínavé
Scott - Ivanhoe, A.Dumas - Tři mušketýři, Hugo - Chrám matky boží v Paříži
Mácha -Křivoklad - historie slouží k vyjádření subjektivních pocitů (smutek, beznaděj), důraz na fakta není kladen, historie hraje roli pozadí, výrazná aktualizace, dějová složka je potlačena na úkor lyrických pasáží (rozebírání myšlenkových pochodů)
Tyl - Kutnohorští havíři - historická tragédie, aktualizace myšlenek r.1848 (boj za svobodu), zabývá se sociálními tématy
Jan Hus - ukázán jako vlastenec, bojovník za svobodu slova, historická fakta nejsou tak důležitá, důležité jsou myšlenky, které chce Hus vyjádřit, postava se nevyvíjí

REALISMUS
- historický román (ve svět.lit.)
= zachycuje široký obraz skutečnosti
= prolínají se vypravování v několika dějových liniích, detailní a rozsáhlé popisy, úvahové postupy
= opírá se o historická fakta
= postavy jsou historické i fiktivní
= historie hraje významnou roli --- zasahuje do života postav
= jazyk dobový
Tolstoj - Vojna a mír - 4-dílný historický román
Ruchovci: Čech - Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století
Jirásek
--- nejsou objektivní, píší v duchu Palackého pojetí dějin, schematičnost
Vrchlický - Noc na Karlštejně - historie hraje roli pozadí
Winter - Rozina sebranec, Mistr Kampanus - pracuje s dobou pobělohorskou, objektivnější

DEKADENCE
- často uniká do historie, kterou si sami autoři vytvoří
Karásek ze Lvovic - představa o tom, jak byla krásná doba husitská

ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA
- Durych - píše historickou prózu v duchu Pekařovo pojetí dějin
= odmítavý postoj k husitství
= snaha ukázat kvality doby pobělohorské, protireformační
- psychologicky propracované postavy, básnický styl - metaforický jazyk, personifikace, chybí výchovný prvek, práce s náznakem, zasazení českých dějin do evropského kontextu
Bloudění - historický román, zachycuje dobu 30-leté války
- Vančura - nový typ historického románu - historie hraje roli pozadí, oslava primitivního způsobu života, smyslem života je láska (Markéta Lazarová)

Motiv jako základní stavební jednotka literárního díla

11. dubna 2007 v 18:23 Maturitní otázky z češtiny
Motiv jako základní stavební jednotka literárního díla
Motiv je nejmenší tematická jednotka uměleckého díla (základní tematický prvek dále nedělitelný). Je to jeden čin, líčení jedné události, popis jedné osoby atd.
Leitmotiv = hlavní, příznačný motiv, který se v daném díle vícekrát opakuje
Motivace = způsob uvádění motivů do díla, autor odůvodňuje a dává věrohodnost postavám a vývoji událostí
- v lyrice: - volná motivace (př. volné asociace)
- v epice: - fantastická motivace - o vývoji událostí rozhodují nadpřirozené síly (Bůh, osud, přírodní síly)
- uplatňuje se v žánrech, které se opírají o mytologii (eposy, bajky, sci-fi, pohádky, pověsti)
- realistická motivace - opírá se o objektivní zobrazení skutečnosti (reálné zobrazení skutečnosti)
- oslabená motivace - dochází k dějovému zvratu bez hlubšího důvodu, např. cestou náhody, zasažením shora (př. deux ex machina, happy end)
- oslabené motivace využívá existencialismus a absurdní drama proto, aby ukázaly absurditu života
Téma = je předmět zobrazení (zahrnuje postavy, děj, prostředí). Ve starší literatuře řadě literárních žánrů odpovídalo určité téma (např. hrdinský epos, sonet, tradiční balada, kronika, legenda, pověst, atd.).
V moderní literatuře se začínají vazby uvolňovat (př. polytematická báseň = pásmo).
Některé směry přímo ukazují některá témata:
- expresionismus - válka
- ruralismus - venkov
- proletářskéumění - dělníci
- civilismus - moderní civilizace
Téma:
- hlavní - hlavní problém, který autor sleduje
- vedlejší - dílčí problémy, které autor také sleduje

Antická literatura a její vliv na další vývoj evropské kultury

11. dubna 2007 v 18:13 Maturitní otázky z češtiny
Antická literatura a její vliv na další vývoj evropské kultury

- 8. stol. př.n.l. - 5. stol. n.l.
Antickou literaturou je nazývána kultura starého Řecka a Říma, která ovlivnila všechny pozdější evropské kultury.

Řecká kultura:
- 8. stol. př.n.l. - 1. stol. př.n.l.
- originální
- uplatnila se především v dramatu (tragedie) a v eposech
starořecká epika:
Ilias a Odyssea - nejstarší eposy
- čerpají z mytologie, námětem je Trojská válka
- oba jsou psány hexametrem
hexametr = pravidelný šestistopý daktyl
daktyl = první slabika je přízvučná, další dvě jsou nepřízvučné
časomíra = prozodický systém založený na pravidelném střídání dlouhých a krátkých slabik
starořecká lyrika:
Sapfo - milostná subjektivní lyrika --- monodická lyrika = lyrika určená pro sólový zpěv za doprovodu lyry
Anakreon - anakreonská poezie = hravé básně oslavující víno, ženy a zpěv
řecké drama:
- 5. - 4. stol. př.n.l
- vzniklo na základě slavností pořádaných na oslavu boha vína Dionýsa
- světské
- hrálo se v amfiteatrech, herci - pouze muži a v maskách; zpočátku jeden herec (monolog), poté dva herci (dialog), nakonec tři herci + chór = sbor
chór - důležitá role, komentoval a vysvětloval děj
- spojení mluveného slova, tance a zpěvu
- psané řecky

T r a g e d i e:
- dodržují jednotu místa, času a děje
jednota času = děj se odehrává v krátkém časovém úseku (1 den)
jednota místa = děj se odehrává na jednom místě
jednota děje = jedna dějová linie bez vedlejších příběhů
- nejčastějším námětem je boj silného jedince s osudem, s morálkou
- náměty čerpají z mytologie (thébský a trojský okruh)
- různí autoři zpracovávají stejná témata
- deus ex machina = zásah shora, autorita, která vyřeší jinak neřešitelný konflikt
Aischylos - zavedl druhého herce, čerpal z mytologie
Oresteia - trilogie, námět z trojského okruhu
Sofokles - představuje vrchol řeckého dramatu, zavedl třetího herce, omezil úlohu chóru, čerpal z mytologie
Oidipus král - thébský okruh; boj s osudem
Antigona - thébský okruh; střet mezi morálkou, zákony a vůlí vladaře
Elektra - trojský okruh
Euripides- odlišné pojetí dramatu, zaměřuje se na psychologii postav, zejm. žen
Médea - thébský okruh; mytologický námět - pověst o Argonautech; Médea trestá nevěru zabitím dětí
Elektra - trojský okruh; snaha pochopit jednání ženy, která zabila svého muže

K o m e d i e:
- čerpají náměty ze současnosti
- většinou satirické komedie - kritika společnosti a morálky
satira = kritika výsměchem
- nižší žánr
Aristofanés
Žáby - umělecká kritika (proti Euripidovi)
Jezdci - snaha změnit poměry v Řecku
Lysistraté - reakce na Peloponéskou válku

Římská kulrura:
- 3. stol. př.n.l. - 5. stol. n.l.
- není originální, čerpá z řecké kultury
- typickým žánrem je lyrika
- psána latinsky
lyrika:
Ovidius - Lásky - milostná subjektivní lyrika; básně odpovídají jednotlivým fázím milostného vztahu
Umění milovat - milostná subjektivní lyrika, výchovná
Catullus - navazuje na Sapfo, milostná subjektivní lyrika založena na kontrastech
(nenávidím x miluji)
epika:
Ovidius - Proměny - epické básně čerpající z mytologie
Vergilius - Aeneis - hrdinský epos; obhajoba římských výbojů
Plautus - Komedie o hrnci (později tento námět ztvárnil Moliere ve svém díle Lakomec)
satira:
Petronius - Satiricon - satirický román; kritika života římských boháčů a zbohatlíků
Martialis - autor prvních epigramů ve světové literatuře; zachycuje morální a společenský úpadek v Římě
epigram = krátká satirická útočná báseň s vtipnou pointou

Od 4. stol. n.l. dochází k zániku antické literatury, důvodem je úpadek římské říše a kultury a křesťanství.
Antická kultura ovlivnila pozdější evropské kultury:

Gotika
- navazuje více formou než tématem
- navazuje na hrdinský a rytířský epos
Píseň o Cidovi - hrdinský epos

Renesance (15.- 16. století)
- přejímá z antiky formu a témata
- nedodržuje přesná antická pravidla, ale rozvíjí je
Dante - Božská komedie - duchovní epos; střet křesťanského a renesančního pohledu na svět
Shakespeare - navazuje na antiku, ale snaží se ji rozvíjet dále
- nedodržuje jednotu místa, času a děje
- zaměřuje se na psychologii postav
- boj člověka s morálkou
- mizí osudovost
- světské drama
Tragedie: - příčina tragedie tkví v charakteru hrdiny (jedna vlastnost je zveličena)
- veršované, psány blankversem
blankvers = nerýmovaný pětistopý jamb
jamb = první slabika nepřízvučná, druhá přízvučná
- Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear...
Komedie: - hrdinky jsou ženy
- téma většinou za současnosti
- Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy

Klasicismus
(17.-18. stol.)
- navazuje po stránce formální i tematické (tematická návaznost v duchu klasicismu)
- dělí žánry na vyšší a nižší a nemísí je
- v tragediích je dodržována jednota místa, času a děje
- píše se alexandrinem
alexandrin = dvojverší, střídá se 12 a 13 slabičný verš
Racine - Faidra - tragedie; antické téma, klasicis. prvek - rozum vítězí nad city; Faidra porušuje
pravidla a končí tragicky
Moliere - Lakomec - námět z Plautovy Komedie o hrnci

Preromantismus a romantismus
( 2.pol. 18.stol. - 1.pol. 19.stol.)
- navazuje na antiku po stránce obsahové; z antiky si vybírá postavy a obsah
- dává přednost citu
Goethe - Prometheus - Goethe nezpracovává příběh Promethea, ale pouze jeho vzbouření proti Diovi
Shelley - Odpoutaný Prometheus - lyricko-epická báseň, v duchu titanismu - oslavuje sílu člověka v boji proti tyranii
Vrchlický - Zlomky epopeje - využívá antických postav

2. pol. 19. století
Josef Svatopluk Machar - Svědomí věků
b. Antická kráska - satirická báseň, psaná pateticky, banální příběh x vznešený jazyk

20. století
James Joyce - Odysseus - román, obyčejný život + antické postavy
Karel Čapek - Apokryfy