Literární hrdina

26. března 2007 v 17:07 |  Maturitní otázky z češtiny
Literární hrdina
Literární hrdina versus hlavní postava
  • Hrdinou nazýváme klíčovou postavu v epickém nebo dramatickém díle. Musíme přitom ovšem vědět, že ne­můžeme ztotožňovat takové­hoto hrdinu s hrdinou v druhém smyslu tohoto slova, tedy s rekem, héroem, statečným člověkem. Hrdinou v lite­rárním díle může být i člověk veskrze nehrdinský, ba zbabělý (pan Brouček u S. Čecha). Hrdina, jehož jméno je v titulu knihy, se nazývá titulní hrdina (např. Jan Kryštof je titulní hrdina stejnojmenného románu R. Rollanda, Maryčka Magdonova básně P. Bezruče, Hamlet tragédie Shakespearovy ). Lyrickým hrdinou bývá někdy nazýván mluvčí, kterého cítíme za lyrickým tex­tem.
  • Osobnost, člověk, jedinec zachycený v literárním díle se svými vnějšími i povahovými vlastnostmi i ve svém konkrétním jednání v sledu motivů a ve vztahu k dalším postavám. Klíčová postava díla se nazývá též hrdina. Dramatické postavě se v divadelním textu říká osoba a označuje se též jako role, která se ztvárněna na jevišti stává hereckou postavou.
Antihrdina
  • sklízí sympatie čtenáře a je skutečným hrdinou příběhu, i když porušuje zákony nebo mravy
Kladný versus záporný hrdina
· Kladný - většinou zásadový člověk stojící na straně dobra,
· Záporný - většinou zásadový člověk, protipól kladného hrdiny
Charakteristika (- náhrada -)
  • podle barvy ( oblečení )
  • podle patra ( umístění v domě )
  • podle stylu řeči
  • podle popisu vzhledu
Typizace X Individualizace
  • Typizace - osoba, která je zástupcem společnosti; jeden z ……; zachycení charakteristických znaků určité skupiny a jejich zobecnění v určitém typu postavy
  • Individualizace - osoba stojící proti společnosti; vyčleněna

Starověká literatura - orientální
V tomto období je hlavní hrdina (reprezentující danou literaturu) postaven do kontextu legend a mýtů spojených s náboženskými představami o světě.
Ve většině případů:
Ø řeší problém nesmrtelnosti
Ø řeší základní životní problémy
Ø dostává se do sporu s představiteli bohů
Ø musí překonávat nepřátelství jiných lidí, rodů, panovníků, …
Příkladem tohoto hrdinného schématu jsou díla: akkadský Epos o Gilgamešovi, indické eposy - hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana
V případě hebrejské literatury (Starý zákon) nelze, kromě Boha, přesně určit hlavního hrdinu. Počet hlavních hrdinů se mění podle potřeby děje jednotlivých příběhů a knih. Každý takový hlavní hrdina je reprezentantem určitého symbolu. Tato symbolika je vždy dualistická. Buď je hlavní hrdina a jeho jednání v souladu s jednáním Boha, nebo se svými "hrdinskými" skutky vymyká božímu záměru a je za své jednání potrestán.

Starověká literatura - antická
Tragédie
V antické tragédii můžeme vysledovat dvě základní hrdinská schémata:
Ø hlavní hrdina je tzv. titánem, který je nucen bojovat s nepřízní osudu především proti bohům; tento zápas podle antické olympské tradice prohrává
Ø hlavní hrdina či hrdinka se také vzbouří proti svému osudu; nezápasí však s bohy, ale se společenskou tradicí, proti které se postaví; protivníkem je většinou rodinný příslušník, či jiná nepříbuzenská postava
Stručně lze autorovy důvody hrdinova konce charakterizovat takto:
Ø "síla osudu" - Aischylos (Oresteia, Spoutaný Prométheus)
o hovoří se o tzv. tragédii osudové, nebo hrdinské tragédii osudové
Ø náhoda; vina už není jednoznačně určena osudem, ale její příčiny tkví přímo v postavě - Sofoklés (Král Oidipus)
o hovoří se o tzv. tragickém omylu
Ø psychologická hloubka a plastičnost postav; autor do tragédie vsouvá prvek rodinné a milostné problematiky
o rozuzlení nemusí být nevyhnutelně tragické - Eurípidés (Ífigeneia v Aulidě)
Komedie
Ve staré attické komedii měl nejdůležitější úlohu sbor - chór - vyjadřoval mínění společnosti, scény oplývaly tzv. drastickou komikou s prvky obscénnosti. Nejčastěji se objevovala společenská a politická satira. V nové attické komedii se stále více prosazovala individualita postav - vznikají ustálené jevištní typy:
Ø chlubivý voják
Ø kurtizána
Ø mazaný otrok
Ø zamilovaný mladík
Ø kuplířka aj.

Středověká literatura
Středověký epos
Ø hrdinský národní epos
o hrdina je ztotožňován s národem, státem, ve kterém se děj odehrává, nebo ze kterého hlavní hrdina pochází
o hrdina vždy reprezentuje národně státní ideály - je jakousi "značkou" národa, státu, se kterým je identifikován
o patří sem např.:
§ francouzská Píseň o Rollandovi - 9. stol.
§ španělská Píseň o Cidovi - pol. 12. stol.
§ německá Píseň o Nibelunzích
§ ruské Slovo o tažení Igorově
Ø hrdinský umělý epos
o autoři vytvořili "umělého" hrdinu
§ antickým vzorem pro středověkou tvorbu je např.: Vergilius - Aeneis - 1. stol. př. n. l., nebo látka týkající se Alexandra Makedonského
o nebo byl epos vytvořen na základě historických památek
Ø dvorský neboli rytířský epos
o je spjatý s životem vysoké šlechty 12. a 13. stol.
o zpracovával naopak látky cizí - keltské, antické, orientální
o je zde podáván idealizovaný a tendenční oraz rytířské kultury
o hrdinové především prosazují:
§ křesťanské myšlenky
§ jakousi morálku a etiku ušlechtilého rytíře
· hájí čest krále, chrání slabé a ženy, trestají bezpráví, apod.
o dvorské eposy přicházely do Evropy a k nám z Francie prostřednictvím německé středověké literatury
o patří sem např.:
§ Epos o družině krále Artuše - pol. 12. stol.
§ Tristan a Isolda
§ několikanásobné zpracování historie Alexandra Makedonského - u nás Alexandreis - kolem r. 1300
Středověká náboženská tvorba
Dalším typem středověkého hrdiny je prototyp nositele náboženských tradic - křesťanství. Velmi často se objevuje verze hrdiny - mučedníka, který položil svůj život za ideály víry. Jeho činnost je spojována s mučednickou smrtí a zázraky, které vykonával. Vedle mužů se zde objevují i ženy - mučednice, šiřitelky křesťanství. V podstatě se v tomto období objevují v náboženských středověkých dílech tito hrdinové, hrdinky:
Ø muž
o kněz
§ zobrazen mezi pohany na misijní cestě
§ zakladatel klášterů, řádů
o šlechtic
§ většinou představitel panovnického rodu
§ šiřitel a ochránce křesťanství
Ø žena
o propagátorka křesťanství
§ většinou původem šlechtična
o zakladatelka klášterů, řádů
Většinou tito hrdinové umírají. Jsou zavražděni nebo umučeni pohany, nevěřícími. Současně jsou vykresleni jako ti, co konají zázraky během svého života i po své smrti. Příznačným žánrem v tomto období je legenda. Typickým příkladem je legendistická tvorba v české literatuře:
Ø Panonské legendy
Ø Život knížete Václava
Ø Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu
Ø Kristiánova legenda
Ø Legenda o sv. Prokopu
Ø Život svaté Kateřiny
Středověká dramatická tvorba
Ve vývoji středověké dramatické tvorby lze také vysledovat dvě linie. Jde o:
Ø náboženské hry
Ø světské hry
Pokud se v takovýchto hrách objevila jiná postava - hrdina, lhostejno zda-li jde o muže či ženu, musela splňovat, nést podobné atributy jako Ježíš. Tzn. vše od obhajoby křesťanství po mučednickou smrt. Takovéto postavy se měly stát vzorem pro široké lidové vrstvy.

Renesanční literatura
Vývoj renesančního hrdiny lze rozdělit do dvou etap:
  1. etapa - hrdina předrenesančního období
Ø současně s postavou hrdiny je v ději přítomen i náboženský prvek - Dante Alighieri - Božská komedie
Ø hrdina prožívá skutečný, konkrétní milostný prožitek - Francesko Petrarca - Sonety Lauře
  1. etapa - hrdina vlastní renesance
Ø hrdina je prototypem kritika společnosti - François Rabelais - Gargantua a Pantagruel
Ø hrdina je prostředkem výsměchu středověku - Miguel de Cervantes y Saavedra - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Čím dál tím více je hrdina s postupujícím vývojem renesance zesvětšťován a je nositelem typických renesančních znaků. Jsou to:
Ø touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života
Ø víra ve vlastní síly
Ø projevy vlastenectví
Ø zrovnoprávnění hrdiny - muže a hrdinky - ženy
Ø identifikace autora s hrdinou
Ø nezakryté sexuální chování

Baroko
V baroku se lidé navracejí k víře a Bohu; používají alegorii, symboličnost a kontrast.
Téměř v každém díle je náboženský podtext či jsou náboženské prvky motivem nebo námětem.

Klasicismus
Klasicistní lidé se odklonili od víry, kladli důraz na rozum ( racionalismus ) a jejich osobní zájmy byly podřízené veřejným. Vzorem jim byla antika.
Ø Komedie - Moliéreův Tartuffe či Lakomec ( obyčejní měšťané )
Ø Tragédie - Faidra Jeana Racina či Cid Pierra Corneilea ( šlechtici )
Ø Bajky - Jean de La Fontaine

Osvícenství
Znaky osvícenství byl důraz na rozum, právo rozhodovat a nebýt ovlivněn a všestrannost. Častá byla i kritika církve.
Ø naivní mladí lidé - Candide ( Voltaire ) či Jeptiška ( Diderot )
Ø zamýšlející se postavy - Jakub fatalista ( Diderot )

Preromantismus (sentimentalismus )
Vznikl současně s osvícenstvím s těmito znaky: citovost až přecitlivělost, soucitnost s člověkem → upřednostňuje cit před rozumem.
Ø tragičtí hrdinové - Faust ( J.W.Goethe ), Loupežníci ( F.Schiller )

Romantismus
Romantismus se vyznačoval důrazem na city a fantazii, obdivem historie, přírody a lidové kultury; používal protiklad snu a skutečnosti.
Romantický hrdina:
Ø často splývá s autorem
Ø individualista
Ø buď uniká do snů, historie či přírody nebo se vzbouří
Ø člověk výjimečný, vyčleněný za společnosti
Ø loupežníci, vrazi, poutníci, cikáni
Ø citově založený → touží po vysněné lásce = nemožné
Ø vnitřně rozerván
  • Ivanhoe ( Walter Scott ), Chrám Matky Boží v Paříži a Bídníci ( Victor Hugo )
  • Evžen Oněgin ( A.S.Puškin ), Hrdina naší doby ( M.J.Lermontov )

Národní obrození
Hrdinové této doby byli historické postavy ,vlastenci, prostí lidé, romantičtí či realističtí hrdinové.
Ø vlastenci - Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ( J.K.Tyl ),
Ø historické postavy - Jan Hus ( J.K.Tyl )
Ø prostí lidé = venkovani - Karla, Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička
( B.Němcová )
Ø prostí lidé a nadpřirozené bytosti - Kytice z pověstí národních ( K.J.Erben )
Ø romantický hrdina - Cikáni, Márinka, Máj ( K.H.Mácha )
Ø realistický hrdina - Křest svatého Vladimíra, Král Lávra ( K.H.Borovský )

Realismus
Zachycení reálného prostředí, příklon k současnosti, objektivnost, kritické zkoumání všech jevů ve společnosti.
Ø typizace hrdiny
Ø vývoj postavy - psychický i fyzický
· Robinson Crusoe ( D.Defoe ), Gulliverovy cesty ( J.Swift ), Oliver Twist (Ch.Dickens)
· Červený a černý ( Stendhal ), Miláček ( Guy de Mapassant )
· Višňový sad ( A.P.Čechov ), Nora ( Henrik Ibsen )
· Revizor ( N.V.Gogol ), Anna Kareninová ( L.N.Tolstoj ), Zločin a trest
( F.M.Dostojevskij )

Naturalismus
Odnož realismu, maximum detailů, nejobjektivnější zachycení jevů ve společnosti
Naturalistický hrdina:
Ø z nejnižších vrstev → pasivita postav, bezvýchodnost situací
Ø biologicky dědí
Ø vývoj závisí na prostředí a výchově
· Zabiják ( É.Zola )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.