Březen 2007

Vývoj lidské společnosti v pravěku

26. března 2007 v 17:57 Maturitní otázky z dějepisu
Vývoj lidské společnosti v pravěku

Antropogeneze - proces vzniku,utváření,vývoje člověka jako bytosti biologické a společenské
Hominizace - proces tzv. polidštění ( napřímení postavy, vytvoření a zvětšení klenby, … )
Vlastní proces hominizace začal v období čtvrtohor (střídání dob ledových a meziledových).
Na vývoj člověka měly největší vliv přírodní podmínky → první předchůdci v jižní a střední Africe. Za prvního předchůdce je považován austrolophithecus africanus.
Austrolophitecus africanus ( 5 mil. př. n. l. )
- jihostřední Afrika
- výška 120 - 125 cm a váha 35 - 45 kg
- klátivá chůze
- žijí ve stepi - stepní lidé
- zrozen pocit společenského tvora
- vedle sběru začal jíst i maso - zvětšuje se mozek
Periodizace pravěku:
DOBA KAMENNÁ ( 3 mil. - 3,5 tis. př. n. l. )
Starší doba kamenná
= PALEOLIT ( 3 mil. - 10 tis .př. n. l. )
a) Nejstarší paleolit ( 3 mil.- 1 mil. př. n. l. )
Homo habilis
- výška 120 - 125 cm a váha 40 kg
- ruce mají uchopovací schopnost ( vratiprst ) Þ ruka = nástroj práce
- vytvoření nožní klenby
- tvoří tlupy ( cca 30 náhodných jedinců )
- nástroj - pěstní klín ( upravený )
- zvyšuje se podíl masité stravy - další zvětšování mozku
- východní Afrika
b) Starý paleolit ( 1 mil. - 250 tis. př. n. l. )
Homo erektus
- 160 - 165 cm a 50 kg
- tvoří tlupy ( cca 30 náhodně vybraných jedinců ) - kolektivní lov
- ustálené zvuky
- více masité stravy - pohyb za zvířaty - sezónní sídliště - první obydlí
- oheň - náhodný, neumí ho rozdělat
- pěstní klín
- výskyt už i v Evropě ( i u nás - Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna )
c) Střední paleolit ( 250 tis. - 40 tis. př. n. l. )
Homo sapiens neanderthalensis
- 160 cm a 60 kg
- více svalové hmoty
- doba ledová - začíná se oblékat ( kůže na bedra, hruď a záda ) - ustupuje srst
- nářadí (kostěné jehly, škrabadla, rydla) - pěstní klín, vrtáky, hroty, oštěp - první zbraň
- pohřbívá ( styl skrčenců )
- nepatrný bradový výběžek
- umí rozdělat oheň ( ochrana, teplo, úprava potravy Þ méně obroušené zuby )
- Bečov u Mostu, jeskyně Kůlna v Moravském Krasu, jeskyně Šipka u Štamberka
d) Mladší paleolit ( 40 tis. - 10 tis. př. n. l. )
Homo sapiens sapiens
- 170 - 180 cm a 80 kg
- má vlasy
- minimum srsti
- obléká se
- začal se zdobit - muži - náhrdelníky a nánožníky
- první keramické výrobky - sošky, amulety (magické účely)
- žena = symbol života Þ matriarchát ( uctívání matky )
- tlupa se mění v rod
- malby na stěnách (Altamira -Španělsko, Lasko- Francie) - jednoduchost, realismus
- vyrývání do kostí
- vždy pohřbívají v leže do vystlané jámy oblečeného jedince, překrývají kostí
- luk a šípy
- Dolní Věstonice, Bečov, Mikulčice, Předmostí
Střední doba kamenná = MEZOLIT ( 10 tis. - 7 tis. př. n. l. ) - přechodová doba, Holocén - geologická současnost
Mladší doba kamenná = NEOLIT ( 7 - 3,5 tis. př. n. l. )
Neolitická revoluce
- vznik zemědělsko-hospodářského hospodaření, zaměření na pěstování plodin nebo chování zvěře
- zemědělství: - chov dobytka:
1. ochrana užitečných rostlin 1. odchyt mláďat
2. primitivní setí 2. vybíjení starších samců
3. stěhování do oblasti bydliště 3. výběr chovného zvířectva
- zdokonalení nástrojů (vrtané, hlazené, sekera, keramické nádoby)
- trvalá sídliště bez stěhování
- dělení podle keramické výzdoby př. volutové
- prostor vypalováním lesů (žďáření)
DOBA MĚDĚNÁ( 5200 - 3,5 tis. př. n. l. ) = CHALKOLIT
- v oblasti ,,úrodného půlměsíce" - Eufrat, Tigris, Nil
- první kov Þ výroba větší než spotřeba Þ přebytky si přivlastňují nejsilnější Þ končí prvobytně pospolná společnost
- vysoká nadvýroba vede k novému rozdělení
1. kněží - mají úctu,vládnou ostatním,nepracují
2. obchodníci
3. řemeslníci
4. zemědělci
- společenská dělba práce
- kněží ve chrámu - nábožensko-vojensky správní středisko a skladiště = doba chrámového hospodářství
- výměnný obchod - redistribuční hospodářství
- primitivní demokracie
- změna kultu matky na kult otce = patriarchát
- každoročně úrodné bahno Þ závlahové a odvodňovací systémy Þ spolupráce = vznik států
DOBA BRONZOVÁ( 3,5 tis. - 700 př. n. l. )
Starší doba bronzová ( tis. - 1,5 tis. př. n. l. )
- únětická kultura
- žijí v hradištích
- předměty pomocí tzv. ztracených forem
- hroby kostrové,výjimečně v rakvích
- oblíbené předměty - korále (jantarové,bronzové,skleněné,zlaté…),nože,oštěpy
Střední doba bronzová ( 1,5 tis. - 1,2 tis. př. n. l. )
- lid mohylových kultur
- v hrobech meče,kopí,často i kůň, u žen náramky,náhrdelníky,nánožní kruhy
Mladší doba bronzová ( 1,2 tis. - 700 př. n. l. )
- lid popelnicových polí
- specializace řemesel (kováři,zlatníci…)
- větší pohyb obyvatel - zrod národů
DOBA ŽELEZNÁ ( 700 př. n. l. - dodnes )
Starší doba železná ( 700 - 400 př. n. l. )
- Halštatská doba
- majetkové rozdíly
- nacházejí se ,,knížecí hroby"- pohřbívání ve zlatě,ale také velmi chudé hroby = žárové
- oppida = předchůdci měst,sídlí zde panovník,vojáci,kněží i řemeslníci
Mladší doba železná (400 př. n. l. - 0 )
- Laténská doba
- používají větrné mlýny
- hrnčířský kruh
- sklářská výroba
- náboženská střediska = rondely
- oppida - Závist u Zbraslavi
Starší doba římská ( 1 stol. - 2 stol. n. l. )
- Keltská civilizace překryta germány - Markomani a Kvádové
Pozdní doba římská ( 3 stol. - 6 stol. n. l. )
- doba stěhování národů
Archeologická naleziště:
Morava - Dolní Věstonice - Věstonická Venuše ( K. Absolon )
Francie - Dordogne - paleolitické malby ( A. H. E. Breuil )
Etiopie - Hadar - fosilní hominidé př. Lucy ( D. K. Johanson )
Tanzanie - první pozůstatky Homo habilis ( L. Leakey )

Úvod do studia dějepisu

26. března 2007 v 17:46 Maturitní otázky z dějepisu
Úvod do studia dějepisu
- Historia magistra vitae -
- Historie učitelka života -
Abychom pochopili dnešek, musíme alespoň v základních rysech znát a pochopit dějiny lidstva.
Hlavní přínos historie je v tom, že nám přiblíží vztahy mezi konkrétními historickými fakty a zákonitostmi, které v historii působí. Poznání dějin nám umožní historické myšlení, což je nejen poznávací metoda, ale i metoda umožňující aplikovat historické poznatky při poznávání dneška.
Historie
- věda společenská, protože nás učí poznávat lidskou společnost
- nejde zkoumat přímo, ale musí zkoumat tzv. historické prameny a toto zkoumání lze rozdělit do čtyř okruhů:
1) heuristika - shromáždění pramenů
2) historická kritika pramenů
3) výklad interpretace ( můj názor )
4) shrnutí ( syntéza )
Historické prameny:
a) hmotné ( zbraně, kosti, stavby…) - muzea
b) písemné ( knihy, dopisy…) - archiv
c) obrazové ( malby, mapy, nákresy…) - galerie
d) tradiční ( pověsti…)
Historie plně využívá spolupráci s tzv. pomocnými vědami historickými, které se specializují na nějaký obor.
Paleografie( palaios - starý )
- zkoumá písemné památky, jejich chronologické řazení; zkoumá důležitost všech druhů písem až do současnosti
Diplomatika ( diploma - listina )
- zkoumá písemnosti ryze úředního charakteru
Demografie
- na základě statistických údajů zkoumá počet, strukturu a pohyb obyvatel
Kodikologie
- zkoumá rukopisy neúředního charakteru (soukromého) a zařazuje je v příslušných vztazích do kulturního vývoje společnosti
Statistika
- zkoumá vývoj a stav hromadných jevů; nejmladší pomocná věda historická
Numismatika ( numus - peníz, mince )
- zkoumá mince, žetony, kovové předměty; Petrarka - italský básník
Chronologie ( kronos - bůh )
- zkoumá způsoby měření času v různých dobách a u různých národů
Heraldika
- zabývá se vznikem, užíváním, popisem a významem erbů, městských a církevních znaků
- Herold - dozorce nad erby a znaky
- vznik spjat s 11. stoletím - 1095 - křížové výpravy
- hlavní části erbu - štít se znamením, přilba s klenotem, přikrývka koně
Sfragistika ( sfragis - pečeť )
- zkoumá pečeti, jejich zhotovování, vznik, funkci a vývoj
Genealogie ( rodopis )
- studuje rodové a rodinné souvislosti jednotlivců s hospodářským a kulturním vývojem celé společnosti
Metrologie
- zkoumá staré míry a váhy, metody měření, měřící jednotky a vše, co s měřením souvisí v různých zemích a dobách

Archeologové -
Karel Absolon
prof. Dr., (16. června 1877 Boskovice - 6. října 1960 Brno) byl český krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století.
Nejvýznamnější objevy:
sídliště lovců mamutů u Dolních Věstonic s objevem tzv. Věstonické Venuše
objev Punkevních jeskyní v Moravském krasu a jejich propojení s propastí Macochou

Luděk Galuška
archeolog a přední český expert na dobu Velké Moravy
JosefPoulík
archeolog; historik;
* 06. 08. 1910 Jiříkovice, + 28. 02. 1998 Brno
Působil jako ředitel Archeologického ústavu ČSAV v Praze; 1954 objev velkomoravského centra v Mikulčicích.
Josef Ladislav Píč
(19. ledna 1847, Mšeno u Mělníka - 19. prosince 1911, Praha) byl spoluzakladatel české archeologie. J. L. Píč se stal kustodem prehistorické sbírky tehdejšího Českého muzea, dnešního Národního muzea. Tuto sbírku prakticky vytvořil, utřídil a instaloval.
Heinrich Schliemann
Schliemannova práce objevování byla započata. Roku 1871 - 1873 objevil Homérovu Tróju - město, které pochází již z doby bronzové a leží ve východní části Turecka. To samé zjistil i o Mykénách 1874 - 1876. Zjistil, že obě města prošla čtyřmi etapami, řeckou, římskou, egyptskou a babylónsko-asyrskou. Schliemann objevil dvě nové civilizace a částečně se podílel na objevení Kréty. Zasloužil se o zpopularizování historie jako vědního oboru.
Howard Carter
Nejznámější umělecký předmět ze zlata? Odborníci se shodují, že jde o obličejovou masku mladého egyptského krále Tutanchamona. Tento skvost byl objeven v roce 1922 britským archeologem Howardem Carterem. Necestuje-li tento skvost po světových výstavách je k vidění v muzeu v Káhiře.
Robert Koldewey (1855 - 1925)
Narodil se v Blankenburku, studoval architekturu, archeologii a dějiny umění v Berlíně, Mnichově a ve Vídni, 1. března 1899 začal kopat v městě Babylón. Kopal devatenáct let a vynesl Babylón z mlhy biblických legend do světa skutečnosti.
Abbé Henri Eduard Breuil
Objevil paleolitické malby v Dordogne
Sir Arthur John Evans
Odkryl krétský Knossos.
Donald Karl Johanson
Nalezl fosilní hominidy v etiopském Hadaru.
Louis Leakey
Roku 1964 našel první pozůstatky H.habilis
Sir Robert Eric Mortimer Wheeler
Mohendžo - daro a Harappa
--------------
Dnešní periodizace dějin:
pravěk ( 3 mil. př. n. l. - 10 tis. př. n. l. )
starověk ( 9 tis. př. n. l. - 476 n. l. zánik říše římské )
středověk ( 477 n. l. - 1492 n. l. objev Ameriky )
novověk ( 1493 n. l. - dnešek )

Úloha fantazie v umělecké tvorbě

26. března 2007 v 17:17 Maturitní otázky z češtiny
Úloha fantazie v umělecké tvorbě

FANTAZIE

  • Představivost, nápaditost, určitě jednou z podmínek tvorby. Fantazii můžeme rozdělit na obsahovou, vytváří neskutečné příběhy, a formální, díky které vznikají nové formy. V kontrastu se snem je fantazie vůlí ovlivnitelný myšlenkový proces.

SEN

  • Sen má více významů. Základní je, že je to duševní aktivita během spánku. Naopak snění je protipól k racionálnímu myšlení. Nepotřebujeme k tomu spát. Velmi často je v rozporu se skutečností, ale i nemusí.
  • Sen může být i inspirací volné svobodné tvorby, jako je tomu například v surrealismu.
  • Někteří autoři se snaží vytvořit snovou realitu ( Klíma, Utrpení knížete Sternenhocha ). Balancuje mezi snem a skutečností a nemůžeme přesně určit, v jaké fázi se nachází.

SKUTEČNOST

  • Zobrazuje reálné věci a události, a to jak současné, tak i minulé. Existuje i realita vědecká, která popisuje obecně platné souvislosti.

FANTAZY LITERATURA

  • Fantazy literatura je protipól sci-fi literatury, vychází z mytologie.

SCI-FI LITERATURA

  • Povídky a romány založené na výsledcích soudobé vědy nebo tušeních o jejím dalším vývoji. Poukazuje na možnost zneužití objevů a techniky, astronautická tématika.
Existuje mnoho podžánrů fantasy, které se ovšem často prolínají a zařazení díla může být jen věc názoru. Tím se opakuje situace s fantasy, která se prolíná se sci-fi a s některými podžánry hororu.
Jednotlivé podžánry nemají přímý protějšek v legendách a mytologii, přestože z ní čerpají inspiraci. Většina podžánrů obsahuje magii, ale dalšími fantasy prvky se mohou i lišit.
Historická fantasy
se vyznačuje podobností světa, ve kterém se odehrává, s reálnou historií.
Hrdinská fantasy
nebo také vysoká fantasy se zaměřuje na hrdiny "klasického" typu (známého i z legend). Bývá založena na dobře propracovaném světě, jehož mytologii tvoří.
Typickým představitelem je Středozem J. R. R. Tolkiena.
Meč a magie
tímto titulem lze označovat i fantasy obecně, ale v užším smyslu se jedná o díla, která kladou důraz na meč, tedy na fyzické nebezpečí a akci. Narozdíl od vysoké fantasy jde jejím hrdinům více o vlastní prospěch než o abstraktní dobro.
Typickým představitelem je barbar Conan Robert E. Howarda.
Temná fantasy
je fantasy na hranici s hororem nebo šířeji díla, spadající zároveň do fantasy i hororu.
Extrémním představitelem je H. P. Lovecraft, lze sem zařadit ale i horory o upírech.
Vědecká fantasy
zahrnuje díla, která používají sci-fi i fantasy prvky. Nejčastěji se odehrávají ve vesmíru s kosmickými loděmi a řadou dalších vynálezů a zároveň obsahují magii nebo něco podobného jako důležitou součást světa.
Typickým představitelem jsou Star Wars.

Starověká literatura
Indie
- staroindické eposy a, Mahábhárata ( mýty, legendy, náboženské a filosofické úvahy )
- vyprávění o souboji dvou rodů
b, Rámájana ( barvitá líčení, pohádkové motivy, polidštění opic,
spousta bohů a démonů )
- Ráma bojuje o svou ženu Sítu, která byla unesena
králem démonů
- soubor bajek, pohádek a mravoučných příběhů - Pančatantra
Persie
- Hazár Afsána - soubor perských a indických bájí a pohádek

Antická literatura
Řecko
- Homérovy eposy: Ílias a Odysseia - zpracování mýtů, vznik z oslavných písní
- Ezopovy bajky: bajka = malý epický žánr, polidštění rostlin, zvířat, věcí
- hry - inspirovány mýty - Aischylos: Oresteia
- Sofoklés: Antigóna, Král Oidipus, Élektra
- Eurípidés: Médea, Ifigenie v Aulidě, Trojánky
Řím
- Vergiliovy hry: Aeneis - inspirace mýty a bájemi
- Ovidiovy básně: Proměny - zpracování řeckých a římských bájí

Světská středověká literatura
- cykly příběhů, hrdinské veršované eposy: Cyklus královský ( o Karlu Velikém )
Cyklus bretonský ( o králi Artušovi )
Cyklus španělský ( píseň o Cidovi )
( Píseň o Beowulfovi - Anglie, Píseň o Nibelunzích - Německo, Edda - Skandinávie )
Þ ve dvanáctém století změna: hrdinský epos na rytířský román
Tristan a Izolda - použití nápoje lásky
- bajky, zvířecí povídky
- balady ( Robin Hood )

Staroslovanská literatura
- zpočátku hlavně ústní lidová slovesnost: mýty
pověsti - zachyceny v kronikách
Pověsti: praotec Čech, o Krokovi a jeho dcerách, Dívčí válka, o Horymírovi
Rozvoj latinského písemnictví:
- Kronika česká ( Kosmas ) - čerpá z pověstí
- vynechává některé informace ( historicky nesprávná )
- končí rokem 1125 ( 3 knihy: do roku 1038 - pověsti
do roku 1092 - svědectví
do roku 1125 - zkušenosti)
Česká literatura: duchovní -
- Legenda o sv. Prokopu - potlačena fantastičnost
- Legenda o sv. Kateřině - cizokrajná země, fantastičnost
světská -
- Alexandreis - staročeský rytířský epos
- Dalimilova kronika - dějiny světa od potopy až po začátek vlády Jana Lucemburského
- pověsti, Kosmova kronika, ústní lidová slovesnost, pamětníci...

Renesance a humanismus
Itálie
- Božská komedie ( Dante Alighieri ) - putování záhrobními světy ( peklo, očistec, ráj )
Francie
- Gargantua a Pantagruel ( Francois Rabelais ) -epopej o královském rodu obrů ( utopický stát )
Španělsko
- Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha ( Miguel de Cervantes y Saavedra )
- snílek chtějící obnovit zašlou slávu rytířství - umírá po vrácení se do reality
Anglie
- Doktor Faust ( Christopher Marlowe ) - z touhy po vědění se upsal ďáblu
- Sen noci svatojánské ( W. Shakespeare ) - zhmotnění přírodní síly
Čechy
- příběhy o bratru Janu Palečkovi, o Faustovi, o Bruncvíkovi,

Baroko
- návrat k víře

Klasicismus
- Faidra ( Jean Racin ) - čerpá z antické mytologie
- Bajky ( Jean de La Fontaine ) - polidštění zvířat

Osvícenství
- důraz na rozum

Preromantismus ( sentimentalismus )
Německo
- Faust ( J. W. Goethe ) - sázka Boha s Ďáblem o Faustově počestnosti a víře

Romantismus
Německo
- Pohádky ( Jacob a Wilhelm Grimmové ) -základy pohádek v mýtech
- Kniha písní ( Heinrich Heine ) - inspirace v dávné báji, balada,
Anglie
- Odpoutaný Prométheus ( Percy Bysshe Shelley ) - lidstvo naplní své ideály, vyhraje nad tyranií
Rusko
- Démon ( Michail Jurjevič Lermontov ) - poema o bohem svrženém andělu

Národní obrození
- Rukopis královehradecký; rukopis zelenohorský ( Václav Hanka, Josef Linda )
- popření pravosti - T.G.Masaryk, Jan Gebauer, Jaroslav Goll
- Strakonický dudák aneb Hody divých žen ( J.K.Tyl ) - hra s pohádkovými motivy
- Pohádky ( B. Němcová ) - zasahovala a upravovala je, lidový hrdina = rozum, důvtip
- Pohádky ( K.J.Erben ) - původ v mýtu, osudovost, kouzelné pohádky,
- Kytice z pověstí národních ( K.J.Erben ) - 13 básní, osudovost ( při vzepření Þ trest )
- Král Lávra ( K.H.Borovský ) - satira,motiv irské pohádky krále s oslíma ušima

Realismus
Anglie
- Robinson Crusoe ( Daniel Defoe ) - utopie, nereálnost
- Gulliverovy cesty ( Jonathan Swift ) - cestopis, utopie, nereálnost
- Oliver Twist ( Charles Dickens ) - kritika společnosti, idealizace postav,určitá fantastičnost

Česká literatura 2. pol. 19. st.
- Newtonův mozek ( Jakub Arbes ) - tajemné, záhadné a nadpřirozené jevy jsou vědecky vysvětleny
- Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. století ( Svatopluk Čech )
- Radúz a Mahulena ( Julius Zeyer ) - lyrická pohádková hra
- Staré pověsti české ( Alois Jirásek )

Literatura konce 19. století
Dekadence
- Obraz Doriana Graye ( Oscar Wilde ) - o muži, který díky svým činům ničil svůj obraz
- Šťastný princ a jiné pohádky ( Oscar Wilde ) - př. Slavík a růže, Šťastný princ
Novoromantismus
- Dvacet tisíc mil pod mořem, Ocelové město, Vynález zkázy, Pět neděl v balóně, Cesta do středu Země, Ze Země na Měsíc, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Patnáctiletý kapitán, Dva roky prázdnin, Tajemný hrad v Karpatech ( Jules Verne ) - považován za zakladatele sci-fi

Česká literatura konce 19. století
- Krysař ( Viktor Dyk ) - novela inspirována staroněmeckou pověstí

Světová próza a drama 1. pol. 20. století
- Doktor Faustus ( Thomas Mann ) - smlouva s ďáblem ( život, ale samota - zešílení )
- Proměna ( Franz Kafka ) - povídka, přeměna v brouka

Česká próza 1.pol. 20. století
- Devatero pohádek, Dášeňka, čili život štěněte ( Karel Čapek )
- Továrna na absolutno, Krakatit, Válka s mloky ( Karel Čapek)
- O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách ( Ivan Olbracht )
- Robinsonka ( Markéta Majerová ) - novela, dívka se musí vypořádat s domácností, jako Robinson s ostrovem

Literatura s větší dávkou fantazie ( 20. století )
social fiction (společenská) - science fiction (vědecká) - fantasy literatura (není o vědě)
- Marťanská kronika - povídky, 451 stupňů Fahrenheita - román ( Ray Bradbury )
- romány Astronauti, Solaris ( Stanisław Lem )
- trilogie Vesmírná odyssea ( Arthur C. Clarke )
- Hobit, Pán prstenů ( J.R.R. Tolkien )
- Zvířecí farma ( George Orwell )
- 1984 ( George Orwell ) - obraz vyspělé,ale totalitní společnosti, "Velký bratr tě sleduje"

Ideál krásy v umění

26. března 2007 v 17:15 Maturitní otázky z češtiny
Ideál krásy v umění
Ideál krásy se mění v různých etapách vývoje literatury - odpovídá potřebám společnosti, společenské vrstvy, která je nositelem daného směru, hodnotám preferovaným v určitém období.
ANTIKA:
- ideálem starého Řecka je kalokagathia = všestranně rozvinutý člověk
- ideálem se mohl stát i člověk (Odysseus, účastníci Trojské války, Prometheus, Oidipus), naproti tomu bohové nemuseli splňovat představu ideálu
- v Římě je ideálem člověk mravný, pracující pro svůj stát, sloužící zájmu tohoto státu (Aeneis)
STŘEDOVĚK:
- ideálem náboženské literatury je světec = člověk žijící v souladu s Boží vůlí, koná dobré skutky, řídí se Desaterem
(najdeme ho v legendách)
- ideálem světské literatury je rytíř - je morálně na výši, čestný, hrdý, oddaný svému králi a Bohu
(rytířské eposy - Alexandreis, Píseň o Rolandovi)
RENESANCE:
- renesance hájí zájmy měšťanstva
- v pohledu na člověka navazuje na antiku, zaměřuje se na psychologii postav
- renesančním ideálem je pozemský člověk žijící pozemský život, neupřednostňuje Boha, je aktivní, vzdělaný, přemýšlí o životě a chce si ho plně užít
BAROKO:
- baroko se navrací ke křesťanskému pohledu na svět
- nositelem tohoto směru je církev --- ideálem je Bůh a víra v Boha
- člověk je objektem Boží vůle, může se snažit žít v souladu s Božími pravidly
(Komenský - Labyrint světa a ráj srdce, Briedel - Co Bůh? Člověk?)
KLASICISMUS:
- klasicismus navazuje formálně i tematicky na antiku
- odpovídá potřebám absolutistického státu, který chce mít jednotnou kulturu --- dodržování pravidel, kázeň, poslušnost, obětování se pro celek
- základní konflikt: cit x povinnost (zvítězit by měla povinnost, čest)
(Corneille - Cid)
OSVÍCENSTVÍ:
- navazuje na myšlenku renesance - svoboda myšlení, svoboda jedince --- kritika církve
- hájí zájmy měšťanstva, upřednostňuje vzdělání
(Diderot - Jeptiška, Jakub Fatalista)
PREROMANTISMUS + ROMANTISMUS:
- romantický ideál se řídí podle svých citů
- nespokojenost s realitou se projevuje buď formou úniku (do snů, do přírody) nebo revolučním činem
- hrdina není začleněn do společnosti, často stojí proti ní, je nespokojený, odmítá kompromisy
- tento směr narušuje vžitou představu o kráse, hlavně v poezii (Mácha - Máj - smrt)
- základní konflikt tohoto směru: rozum x cit (zvítězí cit)
- základní konflikt hrdiny: sen x skutečnost
(Hugo - Chrám Matky Boží v Paříži, Mácha - Máj, Schiller - Úklady a láska)
ČNO:
- hájí zájmy národa, výchovná funkce literatury
- ideálem je vlastenec = český člověk, který česky mluví i píše
(Kollár - Slávy dcera, Čelakovský - Ohlas písní českých)
REALISMUS:
- upřednostňuje pravdivost, objektivitu
- snaží se zachytit skutečnost v celé šíři
- hrdina je součástí společnosti, je typický, je zachycen ve vývoji
- typická postava - postava zobecněná pro určitou vrstvu, prostředí
(Balzac - Evženie Grandetová, Gogol - Revizor, Dostojevskij - Zločin a trest)
NATURALISMUS:
- cílem je zachytit čistou pravdu
- chce ukázat odpudivost, ošklivost
- hrdinou je ztroskotanec z okraje společnosti
(Zola - Zabiják)
PROKLETÍ BÁSNÍCI (3.čtvrtina 19.stol.)
- bortí veškeré ideály, které byly uznávány
- hledají krásu v ošklivosti (Baudelaire - Mršina)
- rozšiřují témata v poezii (alkohol, prostitutky)
- bortí i formu - používají synestetickou poezii, hudebnost (Verlaine), vulgární jazyk
PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ
- vznik velkého množství nových směrů snažících se o narušení vžitých pravidel
- předmětem zájmu se může stát cokoliv
- období hledání nových témat (SKN - Nové zpěvy, Karásek - erotika, Hlaváček)
20. STOLETÍ
- snaha experimentovat - hlavně v oblasti formy
- experiment v jazyce, v kompozici, metoda volných asociací
Metoda volných asociací = spojování slov (představ), která k sobě zdánlivě nepatří, nemají vnitřní souvislost, jsou spojována jen na základě umělcovy fantazie
Pásmo = polytematická lyricko - epická báseň založena na metodě volných asociací. Spojují se motivy, které spolu nesouvisí časově ani prostorově (mytologie + současnost, přítomnost + vzpomínky), střídá se lyrika popisná a reflexivní

Literární hrdina

26. března 2007 v 17:07 Maturitní otázky z češtiny
Literární hrdina
Literární hrdina versus hlavní postava
  • Hrdinou nazýváme klíčovou postavu v epickém nebo dramatickém díle. Musíme přitom ovšem vědět, že ne­můžeme ztotožňovat takové­hoto hrdinu s hrdinou v druhém smyslu tohoto slova, tedy s rekem, héroem, statečným člověkem. Hrdinou v lite­rárním díle může být i člověk veskrze nehrdinský, ba zbabělý (pan Brouček u S. Čecha). Hrdina, jehož jméno je v titulu knihy, se nazývá titulní hrdina (např. Jan Kryštof je titulní hrdina stejnojmenného románu R. Rollanda, Maryčka Magdonova básně P. Bezruče, Hamlet tragédie Shakespearovy ). Lyrickým hrdinou bývá někdy nazýván mluvčí, kterého cítíme za lyrickým tex­tem.
  • Osobnost, člověk, jedinec zachycený v literárním díle se svými vnějšími i povahovými vlastnostmi i ve svém konkrétním jednání v sledu motivů a ve vztahu k dalším postavám. Klíčová postava díla se nazývá též hrdina. Dramatické postavě se v divadelním textu říká osoba a označuje se též jako role, která se ztvárněna na jevišti stává hereckou postavou.
Antihrdina
  • sklízí sympatie čtenáře a je skutečným hrdinou příběhu, i když porušuje zákony nebo mravy
Kladný versus záporný hrdina
· Kladný - většinou zásadový člověk stojící na straně dobra,
· Záporný - většinou zásadový člověk, protipól kladného hrdiny
Charakteristika (- náhrada -)
  • podle barvy ( oblečení )
  • podle patra ( umístění v domě )
  • podle stylu řeči
  • podle popisu vzhledu
Typizace X Individualizace
  • Typizace - osoba, která je zástupcem společnosti; jeden z ……; zachycení charakteristických znaků určité skupiny a jejich zobecnění v určitém typu postavy
  • Individualizace - osoba stojící proti společnosti; vyčleněna

Starověká literatura - orientální
V tomto období je hlavní hrdina (reprezentující danou literaturu) postaven do kontextu legend a mýtů spojených s náboženskými představami o světě.
Ve většině případů:
Ø řeší problém nesmrtelnosti
Ø řeší základní životní problémy
Ø dostává se do sporu s představiteli bohů
Ø musí překonávat nepřátelství jiných lidí, rodů, panovníků, …
Příkladem tohoto hrdinného schématu jsou díla: akkadský Epos o Gilgamešovi, indické eposy - hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana
V případě hebrejské literatury (Starý zákon) nelze, kromě Boha, přesně určit hlavního hrdinu. Počet hlavních hrdinů se mění podle potřeby děje jednotlivých příběhů a knih. Každý takový hlavní hrdina je reprezentantem určitého symbolu. Tato symbolika je vždy dualistická. Buď je hlavní hrdina a jeho jednání v souladu s jednáním Boha, nebo se svými "hrdinskými" skutky vymyká božímu záměru a je za své jednání potrestán.

Starověká literatura - antická
Tragédie
V antické tragédii můžeme vysledovat dvě základní hrdinská schémata:
Ø hlavní hrdina je tzv. titánem, který je nucen bojovat s nepřízní osudu především proti bohům; tento zápas podle antické olympské tradice prohrává
Ø hlavní hrdina či hrdinka se také vzbouří proti svému osudu; nezápasí však s bohy, ale se společenskou tradicí, proti které se postaví; protivníkem je většinou rodinný příslušník, či jiná nepříbuzenská postava
Stručně lze autorovy důvody hrdinova konce charakterizovat takto:
Ø "síla osudu" - Aischylos (Oresteia, Spoutaný Prométheus)
o hovoří se o tzv. tragédii osudové, nebo hrdinské tragédii osudové
Ø náhoda; vina už není jednoznačně určena osudem, ale její příčiny tkví přímo v postavě - Sofoklés (Král Oidipus)
o hovoří se o tzv. tragickém omylu
Ø psychologická hloubka a plastičnost postav; autor do tragédie vsouvá prvek rodinné a milostné problematiky
o rozuzlení nemusí být nevyhnutelně tragické - Eurípidés (Ífigeneia v Aulidě)
Komedie
Ve staré attické komedii měl nejdůležitější úlohu sbor - chór - vyjadřoval mínění společnosti, scény oplývaly tzv. drastickou komikou s prvky obscénnosti. Nejčastěji se objevovala společenská a politická satira. V nové attické komedii se stále více prosazovala individualita postav - vznikají ustálené jevištní typy:
Ø chlubivý voják
Ø kurtizána
Ø mazaný otrok
Ø zamilovaný mladík
Ø kuplířka aj.

Středověká literatura
Středověký epos
Ø hrdinský národní epos
o hrdina je ztotožňován s národem, státem, ve kterém se děj odehrává, nebo ze kterého hlavní hrdina pochází
o hrdina vždy reprezentuje národně státní ideály - je jakousi "značkou" národa, státu, se kterým je identifikován
o patří sem např.:
§ francouzská Píseň o Rollandovi - 9. stol.
§ španělská Píseň o Cidovi - pol. 12. stol.
§ německá Píseň o Nibelunzích
§ ruské Slovo o tažení Igorově
Ø hrdinský umělý epos
o autoři vytvořili "umělého" hrdinu
§ antickým vzorem pro středověkou tvorbu je např.: Vergilius - Aeneis - 1. stol. př. n. l., nebo látka týkající se Alexandra Makedonského
o nebo byl epos vytvořen na základě historických památek
Ø dvorský neboli rytířský epos
o je spjatý s životem vysoké šlechty 12. a 13. stol.
o zpracovával naopak látky cizí - keltské, antické, orientální
o je zde podáván idealizovaný a tendenční oraz rytířské kultury
o hrdinové především prosazují:
§ křesťanské myšlenky
§ jakousi morálku a etiku ušlechtilého rytíře
· hájí čest krále, chrání slabé a ženy, trestají bezpráví, apod.
o dvorské eposy přicházely do Evropy a k nám z Francie prostřednictvím německé středověké literatury
o patří sem např.:
§ Epos o družině krále Artuše - pol. 12. stol.
§ Tristan a Isolda
§ několikanásobné zpracování historie Alexandra Makedonského - u nás Alexandreis - kolem r. 1300
Středověká náboženská tvorba
Dalším typem středověkého hrdiny je prototyp nositele náboženských tradic - křesťanství. Velmi často se objevuje verze hrdiny - mučedníka, který položil svůj život za ideály víry. Jeho činnost je spojována s mučednickou smrtí a zázraky, které vykonával. Vedle mužů se zde objevují i ženy - mučednice, šiřitelky křesťanství. V podstatě se v tomto období objevují v náboženských středověkých dílech tito hrdinové, hrdinky:
Ø muž
o kněz
§ zobrazen mezi pohany na misijní cestě
§ zakladatel klášterů, řádů
o šlechtic
§ většinou představitel panovnického rodu
§ šiřitel a ochránce křesťanství
Ø žena
o propagátorka křesťanství
§ většinou původem šlechtična
o zakladatelka klášterů, řádů
Většinou tito hrdinové umírají. Jsou zavražděni nebo umučeni pohany, nevěřícími. Současně jsou vykresleni jako ti, co konají zázraky během svého života i po své smrti. Příznačným žánrem v tomto období je legenda. Typickým příkladem je legendistická tvorba v české literatuře:
Ø Panonské legendy
Ø Život knížete Václava
Ø Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu
Ø Kristiánova legenda
Ø Legenda o sv. Prokopu
Ø Život svaté Kateřiny
Středověká dramatická tvorba
Ve vývoji středověké dramatické tvorby lze také vysledovat dvě linie. Jde o:
Ø náboženské hry
Ø světské hry
Pokud se v takovýchto hrách objevila jiná postava - hrdina, lhostejno zda-li jde o muže či ženu, musela splňovat, nést podobné atributy jako Ježíš. Tzn. vše od obhajoby křesťanství po mučednickou smrt. Takovéto postavy se měly stát vzorem pro široké lidové vrstvy.

Renesanční literatura
Vývoj renesančního hrdiny lze rozdělit do dvou etap:
  1. etapa - hrdina předrenesančního období
Ø současně s postavou hrdiny je v ději přítomen i náboženský prvek - Dante Alighieri - Božská komedie
Ø hrdina prožívá skutečný, konkrétní milostný prožitek - Francesko Petrarca - Sonety Lauře
  1. etapa - hrdina vlastní renesance
Ø hrdina je prototypem kritika společnosti - François Rabelais - Gargantua a Pantagruel
Ø hrdina je prostředkem výsměchu středověku - Miguel de Cervantes y Saavedra - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
Čím dál tím více je hrdina s postupujícím vývojem renesance zesvětšťován a je nositelem typických renesančních znaků. Jsou to:
Ø touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života
Ø víra ve vlastní síly
Ø projevy vlastenectví
Ø zrovnoprávnění hrdiny - muže a hrdinky - ženy
Ø identifikace autora s hrdinou
Ø nezakryté sexuální chování

Baroko
V baroku se lidé navracejí k víře a Bohu; používají alegorii, symboličnost a kontrast.
Téměř v každém díle je náboženský podtext či jsou náboženské prvky motivem nebo námětem.

Klasicismus
Klasicistní lidé se odklonili od víry, kladli důraz na rozum ( racionalismus ) a jejich osobní zájmy byly podřízené veřejným. Vzorem jim byla antika.
Ø Komedie - Moliéreův Tartuffe či Lakomec ( obyčejní měšťané )
Ø Tragédie - Faidra Jeana Racina či Cid Pierra Corneilea ( šlechtici )
Ø Bajky - Jean de La Fontaine

Osvícenství
Znaky osvícenství byl důraz na rozum, právo rozhodovat a nebýt ovlivněn a všestrannost. Častá byla i kritika církve.
Ø naivní mladí lidé - Candide ( Voltaire ) či Jeptiška ( Diderot )
Ø zamýšlející se postavy - Jakub fatalista ( Diderot )

Preromantismus (sentimentalismus )
Vznikl současně s osvícenstvím s těmito znaky: citovost až přecitlivělost, soucitnost s člověkem → upřednostňuje cit před rozumem.
Ø tragičtí hrdinové - Faust ( J.W.Goethe ), Loupežníci ( F.Schiller )

Romantismus
Romantismus se vyznačoval důrazem na city a fantazii, obdivem historie, přírody a lidové kultury; používal protiklad snu a skutečnosti.
Romantický hrdina:
Ø často splývá s autorem
Ø individualista
Ø buď uniká do snů, historie či přírody nebo se vzbouří
Ø člověk výjimečný, vyčleněný za společnosti
Ø loupežníci, vrazi, poutníci, cikáni
Ø citově založený → touží po vysněné lásce = nemožné
Ø vnitřně rozerván
  • Ivanhoe ( Walter Scott ), Chrám Matky Boží v Paříži a Bídníci ( Victor Hugo )
  • Evžen Oněgin ( A.S.Puškin ), Hrdina naší doby ( M.J.Lermontov )

Národní obrození
Hrdinové této doby byli historické postavy ,vlastenci, prostí lidé, romantičtí či realističtí hrdinové.
Ø vlastenci - Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ( J.K.Tyl ),
Ø historické postavy - Jan Hus ( J.K.Tyl )
Ø prostí lidé = venkovani - Karla, Divá Bára, V zámku a podzámčí, Babička
( B.Němcová )
Ø prostí lidé a nadpřirozené bytosti - Kytice z pověstí národních ( K.J.Erben )
Ø romantický hrdina - Cikáni, Márinka, Máj ( K.H.Mácha )
Ø realistický hrdina - Křest svatého Vladimíra, Král Lávra ( K.H.Borovský )

Realismus
Zachycení reálného prostředí, příklon k současnosti, objektivnost, kritické zkoumání všech jevů ve společnosti.
Ø typizace hrdiny
Ø vývoj postavy - psychický i fyzický
· Robinson Crusoe ( D.Defoe ), Gulliverovy cesty ( J.Swift ), Oliver Twist (Ch.Dickens)
· Červený a černý ( Stendhal ), Miláček ( Guy de Mapassant )
· Višňový sad ( A.P.Čechov ), Nora ( Henrik Ibsen )
· Revizor ( N.V.Gogol ), Anna Kareninová ( L.N.Tolstoj ), Zločin a trest
( F.M.Dostojevskij )

Naturalismus
Odnož realismu, maximum detailů, nejobjektivnější zachycení jevů ve společnosti
Naturalistický hrdina:
Ø z nejnižších vrstev → pasivita postav, bezvýchodnost situací
Ø biologicky dědí
Ø vývoj závisí na prostředí a výchově
· Zabiják ( É.Zola )

Vypravěč a jeho pozice v rámci epického vyprávění

26. března 2007 v 17:03 Maturitní otázky z češtiny
Vypravěč a jeho pozice v rámci epického vyprávění
Funkce vypravěče se uplatňuje v epických dílech, je součástí syžetu (= souhrn tematických složek - motiv, prostředí, hl. idea...).
Vypravěč zprostředkovává čtenáři obsah sdělení.
Vypravěče rozlišujeme:
1) z hlediska postoje k danému příběhu
autorský (vševědoucí) vypravěč
- nejčastěji se uplatňuje er-forma => je výrazně odlišen autorský text a řeč postav
- vypravěč rozebírá děj i jednání postav, a to zvenku i zevnitř
personální vypravěč
- vyjadřuje to, co prožívá jedna postava, s níž se autor prostřednictvím vypravěče velmi často ztotožňuje (romantismus)
- nejčastějším způsobem je ich-forma, ale může se vyskytovat i er-forma
- v některých dílech se uplatňuje vnitřní monolog (hlavně v moderní próze) - cílem je zachytit proud vědomí (= myšlení v chaotickém neuspořádaném stavu), v němž se hodně používá polopřímá řeč (stírá rozdíly mezi autorským textem a řečí postavy)
oko kamery
- vypravěč zůstává na "povrchu", zachycuje pouze pohled zvenku (gesta, jednání, promluvy) => psychologie postav není rozebírána (naturalismus)

2) z hlediska postoje autora ke skutečnosti
objektivní - vypravěč stojí mimo příběh, je nezaujatý, nejčastěji er-forma
(oko kamery, autorský vypravěč)
subjektivní(více či méně) - záleží na míře subjektivity => od vypravování v ich- formě až po úplné ztotožnění vypravěče a hrdiny => autobiografické prvky
V některých dílech dochází ke střídání vypravěčů, v některých se mění vypravěč i forma (ich-forma --- er-forma)
K. Čapek - Hordubal

Zvláštním způsobem vypravování je vypravování formou deníku nebo formou dopisů.

Inspirace jinými druhy umění

26. března 2007 v 16:58 Maturitní otázky z češtiny
Inspirace jinými druhy umění
Inspirace - narozdíl od adaptace převádí jen některé části
- smyslem inspirace není zachovat smysl díla, ale vyvolat třeba podobný pocit

Prostředky - slovesné - literatura, drama, film...
- omezenější než při adaptaci

Hudba
- prostředky:
- volba nástrojů, dynamika
- používány obzvláště v poezii(melodie,zvukomalebnost)
- hl. smysl textu tvoří zvukomalebnost - např.Jankl
- v impressionismu je zvolen přesný soubor nástrojů
- bicí (burcující)
- smyčce (k zamyšlení, tesklivé)
- flétna (jemné až melancholické)
- tóniny: durová x molová - romantismus
- pochmurná nálada
- určité tóniny se používají na vyvolání určitých nálad

Výtvarné umění
- prostředky:
- barevnost: teplé a studené barvy
- studené barvy vyvolávají dojem chladu ( černá x bílá - kontrastní vyjádření )
- pro krajinomalbu je typická větší barevnost (podstatná rozmanitost, barevná škála)
x pro portrét je typická menší barevnost, soustředění na tvar a výraz
-impressionismus :
pointelismus - základním způsobem vyjádření je tečka
- používají se světlé odstíny
- požívají se krémové barvy(aby zmizel důraz a zůstal jen výraz, dojem)

Architektura
- má souvislost s výtvarným uměním
- důležité jsou tvary,prostor(architektonické vyjádření je dáno prostorem)
- baroko x gotika
Gotika -božskou velikost vyjadřuje vertikálou
- okno, věže, dveře, sloupy, vstupy, portály
- šedá barva
- horizontála: hlavní linie - dojem velikosti
Baroko - vyjadřuje božskou velikost: mohutností a zdobností
- baroko - mohutnost, zdobnost
- bílá - podklad
- zlatá - základní barva, symbol mohutnosti, nedosažitelnosti, něčeho nad obyčejným lidským životem
Renesance
- perspektiva
- sgrafity - elementy, které na stavbě působí vystouplostí
Kubofuturismus
- rozkládá realitu na jednoduché geometrické elementy
- v literatuře: text se rozkládá na slova, mizí interpunkce, která omezuje větný celek jako takový
- někdy se zas přidávají vykřičníky, otazníky
Expressionismus
- řvavý dojem
- dodekafonie (12 tónová stupnice)
- kakofonie
- ilustrace v knize: doplňuje knihu, vytváří zásadní souvislost s obsahem, souvisí s celým grafickým podáním knihy

Surrealismus v literatuře a v umění
- realizace snu
- volná asociace

Adaptace

26. března 2007 v 16:55
Adaptace
adaptace= přizpůsobení, úprava díla
Cíly adaptace:
- přiblížit předlohu - aby se rozšířil okruh čtenářů; dojde k jazykové nebo kompoziční nebo k věcné úpravě textu
př. dětská bible, převyprávění eposu (Epos o Gilgamešovi, Staré řecké báje a pověsti)
- upravit dílo jednoho uměleckého druhu nebo literárního žánru či druhu na jiný
př.:
druh : zhudebnění, zfilmování
žánr : převedení poezie na prózu, dramatizace
- obměnit téma a formu - jinak dílo vyložit, dát mu jiné vyznění, jinak pojmout postavu
př. parodie, parafráze, aktualizace určitého tématu

aktualizace = využití historického tématu k vyjádření současných problémů
(Otčenášek - Romeo, Julie a tma; Tyl - Jan Hus; Kladivo na čarodějnice)
parodie = zesměšnění nějakého díla nebo žánru tím, že zveličíme jeho znaky
(Don Quijote, Limonádový Joe)
parafráze = cílem není zesměšnit; často zůstává téma, ale mění se vyznění nebo dochází k posunu v čase (Návrat idiota, Staré ženy - Staří dělníci)
travestie = druh parodie, parodie na vznešené téma (téma je ponecháno, ale ztvárněno satiricky; př. Křest sv. Vladimíra)
dramatizace = převedení většinou epické předlohy do dramatického tvaru (divadelní, televizní, rozhlasové hry), zůstává téma i vyznění (Don Quijote de la Anča)
zfilmování= převedení lit. díla do filmové podoby
Film nemá: - prostor pro vnitřní fantazii
- zachycení vnitřního rozpoložení postavy
Film má: - audiovizuální prostředky, tvůrčí postupy - triky, světlo, barvy
(hudba, obraz, práce herce - hlas, zabarvení hlasu, mimika)
- časový prostor - potlačení některých dějových linií
- často rozšíření původního obsahu
Moderní literatura:
- adaptace má velký význam - klasická díla - obměna tématu i formy (West Side Story, Návrat idiota, Kytice)
- inspirace jinými druhy umění - výtvarné umění - kaligramy, koláž , pásmo

Proměny výrazových prostředků divadla do konce 19.století

26. března 2007 v 16:26 Maturitní otázky z češtiny
Proměny výrazových prostředků divadla do konce 19.století
Drama
- dějovost vyplívá z postav
- dialogičnost ( často ale i monolog )
- konflikt
- není vyprávěno, ale hráno
  • tragédie - vznikla z obřadních her na oslavu boha Dionýsa ( tragos - kozel, óde - zpěv
či píseň )
- zápas hlavních postav končí většinou tragicky ( často smrt )
  • komedie - původ v satirických písních sboru při oslavách boha Dionýsa
- zápas hlavních postav s nedostatky či vlastnostmi, které chce autor
zesměšnit
  • činohra - zobrazení problému mezi postavami většinou řešícími společenské otázky
  • fraška - přehnaná komedie
- rozdělení = Aristoteles
ANTICKÉ DRAMA
- sbor - uváděl do děje, komentoval situaci na jevišti, mluvil o tabu = smrt, násilí, sex
Řecko: ( období attické 5.- 4. st. př. n. l. )
- náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů
tragédie -
· Aischylos - zavedl druhého herce,aby zvýšil dramatičnost
- Oresteia
· Sofoklés - zavedl třetího herce, zvýšil počet sboristů na 15
- Antigóna
- Král Oidipus
· Eurípidés - vytváří výrazné ženské postavy
- postavy psychologicky propracovány
DEUS EX MACHINA = bůh ve stroji - k vyřešení nevyřešitelných situací
- Ifigenie v Aulidě
- Médea
komedie -
· Aristofanés - kritika
- Oblaka
- Žáby
- Ptáci
Řím: ( období archaické 3. st. př. n. l. )
komedie -
· Titus Maccius Plautus - čerpá náměty ze života obyčejných lidí
- Komedie o hrnci
- Lišák Pseudolus
ČESKÁ LITERATURA V DOBĚ KARLA IV.
- mystéria a myráklia
- Mastičkář - nejstarší české světské drama
- vyvinulo se jako epizoda z velikonoční hry
- námět : Tři Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí
TRICHOTOMIE postav - vznešené - Marie, středové - mastičkář Severin,
neurozené - pomocníci
- postavy charakterizovány mluvou, užitým jazykem ( knižní x hovorový, vulgární )
- fraška
MAKARONISMY - střídání veršů českých a latinských
SVĚTOVÁ RENESANCE
Španělsko:
· Lope de Vega - Fuente Ovejuna ( Ovčí pramen ) - odboj proti zlu a útisku
Anglie:
· William Shakespeare - hry a sonety
- psal ve třech obdobích
- znaky : nedodržuje ,,jednotu tří,,
zobrazení pozemského života se všemi klady i zápory
příčinou renesanční tragedie je lidská vášeň
vliv antického dramatu - existence chóru (úvod do situace)
- motivy řeckého bájesloví
BLANKVERS - nerýmovaný pětistopý ( desetislabičný )
jambický verš
tragédie ( tzv. charakterové - důraz na vlastnosti )
- Hamlet, kralevic dánský - rozpornost hrdiny
- úvahy o smyslu života
- Othello - výrazný typ žárlivce a sobce
- Romeo a Julie - nešťastná láska ( spor Monteků a Kapuletů )
komedie ( energické, optimistické postavy žen )
- Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské
historické hry
- Julius Caesar, Jindřich VI., Richard III.
BAROKO
- důraz na děj, kulisy, obleky Þ souhrnné umělecké dílo
- opera
- interludium = mezihra
- lidové divadlo
Španělsko:
· Pedro Calderón de la Barca - filosofické a symbolické hry
- Život je sen
KLASICISMUS
- dodržování jednoty tří ( místa, času, děje )
- rozdělení na vyšší ( tragédie ) a nižší ( komedie ) žánry
Francie:
· Pierre Corneille - Cid - základní konflikt = povinnost a čest X cit a láska
- porušena jednota času a místa
- tragédie
ALEXANDRÍN - rýmovaný jambický 12ti slabičný verš s přerývkou po
šesté slabice
· Jean Racine - Faidra - psychologie postav
- tragédie
· Moliére - Tartuffe - pokrytec
- alexandrín
- verš, próza i prostá mluva
- komedie
- Lakomec, Don Juan, Zdravý nemocný ( komedie )
Itálie:
- vznik COMMEDIA DELL'ARTE - národní veselohra, ironické zachycení všedních problémů
PREROMANTISMUS
Německo:
· Johann Wolfgang Goethe Þ Faust - tragédie ve verších
· Friedrich Schiller
- Loupežníci - tragédie
- Valdštejn
ROMANTISMUS
Rusko:
· Alexandr Sergejevič Puškin - Boris Godunov - historické drama
NÁRODNÍ OBROZENÍ
- největší rozmach divadel u nás; ve Stavovském divadle se hrálo německy, jen výjimečně česky
- vznikají kočovné divadelní společnosti
- první loutkové divadlo ( zakladatelem Matěj Kopecký )
první scény: v Kotcích ( od r. 1738 )
ve Stavovském divadle ( od r. 1783 )
ve Vlasteneckém divadle - Bouda ( 1786 -1789 )
repertoár Boudy: překlady klasiků ( Moliére, Shakespeare, Schiller )
veselohry ( Prokop Šedivý Þ Masné krámy, Pražští sládci )
vlastenecké hry ( Václav Thám Þ Břetislav a Jitka )
· Václav Kliment Klicpera Þ veselohry - Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen...
· Jan Nepomuk Štěpánek - veselohry a frašky, Þ např. Čech a Němec
· Josef Kajetán Tyl - hry ze současnosti Þ Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ( fraška )
- historické hry Þ Jan Hus, Kutnohorští havíři
- hry s pohádkovými motivy Þ Strakonický dudák aneb Hody divých žen

REALISMUS
Rusko:
· Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor - satirická komedie
· Anton Pavlovič Čechov - LYRICKÉ DRAMA - více postav,žádná hlavní
- potlačena dějovost
- dramatičnost a tragičnost z nitra postav
- Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad
Norsko:
· Henrik Ibsen Þ Nora, Nepřítel lidu
ČESKÁ LITERATURA 2.POLOVINY 19. STOLETÍ
· Jaroslav Vrchlický Þ Noc na Karlštejně ( veselohra )
- Hippodamie - trilogie s antickým námětem
- melodramatická tragedie ( Z. Fibich )
· Julius Zeyer Þ Radúz a Mahulena - lyrická pohádková hra ( J. Suk )
· Alois Jirásek Þ Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé ( historické hry )
- Lucerna - pohádková hra
REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE
· Ladislav Stroupežnický - dramaturg Nár. divadla ( staral se o programový chod )
- Naši furianti - veselohra
- Zvíkovský rarášek - historická komedie
· Gabriela Preissová - dramata z venkovského prostředí
- Gazdina roba, Její pastorkyňa ( Jenůfa - L. Janáček ) - tragédie
· Alois a Vilém Mrštíkové Þ Maryša - tragédie
- psychologicky vykreslené postavy
- nářečí
- KLASICKÁ DRAMATICKÁ SKLADBA
1. expozice ( úvod )
2. kolize ( zápletka )
3. krize ( vyvrcholení zápletky )
4. peripetie ( klamné obrácení situace )
5. katastrofa ( rozuzlení )
Národní divadlo:
- architektem ND byl Josef Zítek
- sloh pozdní renesance
- výzdoba -malíři: M.Aleš, F.Ženíšek, Václav Brožík, V. Hynais a sochaři: Antonín Wágner, J.V.Myslbek
- budováno 1850 - 83 z darů a sbírek
- základní kámen 16.5.1868
- prvně otevřeno 11. června 1881
- 12. srpna 1881 vyhořelo
- znovu 18.11.1883 provedením opery Libuše od Bedřicha Smetany
- ředitel ND byl F.A.Šubrt


Kleopatra ( o čem je )

2. března 2007 v 22:44 Kleopatra - muzikál
Synopse: ( opsána z brožury zakoupené na muzikálu )
,,Je rok 48 př.n.l.- Caesar, který porazil Pompeia, se stává nejmocnějším mužem Říma a vstupuje do Alexandrie. Egypt je již několik staletí ovládán Ptolemaiovci.
Na trůně sedí čtrnáctiletý Ptolemaios XIII., avšak vládne především rádce Ponthinus. Ptolemaios má dvě sestry: Arsinoé a Kleopatru.
Kleopatra je bystrá dvacetiletá dívka, jež touží po moci. Navíc pragmaticky chápe, že pasivita by jí mohla stát život - brzy by se stala bratrovi na trůně nepohodlnou. Hraje tedy vabank a nechá se tajně dopravit před Caesara, zabalená v drahocenném koberci. Caesar se necítí uražen, ba nalézá v dívce zalíbení pro její okouzlující výřečnost, duchaplnost a neskromné cíle.
Ptolemaios, vedený Ponthinem cítí, že sestra Kleopatra usiluje o trůn. Napadne proto Římany a prohrává.
Mezi Caesarem a Kleopatrou vzplane láska - stárnoucí muž, jehož náručí prošly stovky žen, přijímá tento dar osudu. Kleopatře se stává oporou v jejích politických snahách. V idylických časech na Nilu Kleopatra porodí syna Caesariána a spolu s Caesarem a synkem odjíždí do Říma.
Řím není Kleopatře nakloněn, nicméně všechny okouzlí Kleopatřin královský vzhled, chování i její bohatství. Marcus Antonius, Caesarův spolubojovník a přítel navrhuje v senátu, aby Caesar získal korunu římských králů. Caesar odmítá, ale senát je zděšen možnými důsledky pro republiku. Zrodí se spiknutí, jehož cílem je odstranění Caesara.
Kleopatra nabádá Caesara, aby se stal králem a posílil svou pozici. Tuší, že v opačném případě o svou moc přijde a ona i syn budou v nebezpečí. Caesar vše zlehčuje a odmítá se stát králem.
Přichází Octavianus, Caesarův adoptivní syn a přesvědčuje vládce, aby šel do senátu, kde je zavražděn.
Kleopatra spěšně opouští Řím. Před cestou se loučí s Antoniem, který jí dá slib, že se ještě setkají.
Po Caesarově smrti je Řím zmítán nepokoji. Octavius se obává rostoucího vlivu některých senátorů a Caesarových vrahů. Uzavře s Antoniem dohodu - porazí Caesarovi vrahy a stanou se vládci Říma. Společně založí triumvirát.
Po vítězném boji jsou však sýpky prázdné a vojáci chtějí žold - nezbývá, než požádat o pomoc v Egyptě u Kleopatry. Antoniovo setkání s Kleopatrou je osudové - společně si užívají života v Egyptě.
V Římě ovšem jeho aktivita neujde Octaviovi - bystrému intrikánovi dochází, že Antonius v blízkosti Kleopatry a jejího syna Caesariána je víc než nebezpečný . Octavius využívá Antoniova krátkého návratu do Říma a žení jej se svou sestrou Octavií.
Po návratu do Egypta Antonius, aby odčinil potupu, jíž se královně dostalo jeho římskou svatbou, uzavírá sňatek s Kleopatrou a prohlašuje Caesariána budoucím králem Egypta. To je ovšem chování, které je pro Řím nepřijatelné.
Obratný Octavius strhává senát k souhlasu s válkou proti Egyptu.
Osudová bitva u Actia způsobí porážku egyptského loďstva , zbývá zoufalá obrana Alexandrie. Antonius dostává falešnou zprávu, že Kleopatra je mrtva - naléhá na meč, ovšem neumírá, je pouze těžce raněn.
V tomto stavu jej dopraví do kobky chrámu, kde našla Kleopatra útočiště. Antonius umírá u milované Kleopatry. Jejich pozemská láska přináší oběma krutý a nezvratný osud. Přichází Octavius, nyní jediný vládce světa. Chybí mu pouze královna Kleopatra. Ta však ví, že dohrála. V nestřežené chvíli se nechá uštknout kobrou ukrytou v košíku s fíky a umírá. Nikdo nevyhrává. Jen Nil ponese dál své životodárné vody, přestože hrdinové nebudou mezi živými."

Tři Mušketýři ( kdo a o čem )

2. března 2007 v 22:36 Tři Mušketýři - muzikál
,,Jeden z nejznámějších románů vůbec - slavní Tři mušketýři Alexandera Dumase se stal podkladem pro multivizuální představení, které nese všechny prvky moderního divadla. Netradiční používání projekcí, které se promítají přímo na účinkující, přes 200 kostýmů, mobilní scéna plná překvapení, kombinace Černého divadla a Laterny Magiky - to jsou všechno atributy, které zcela určitě přilákají náročného diváka. Ten tak bude přítomen nevšednímu uměleckému zážitku.
Autor hudby Michal David a Bryan Adams, textař a scénárista Lou Fanánek Hagen i scénárista, režisér a choreograf Libor Vaculík jsou renomovaní autoři, kteří spolu s hvězdami česko-slovenského showbusinessu (Pavol Habera, Monika Absolonová, Josef Vojtek, Sabina Laurinová, Petra Janů, Josef Laufer, Zuzana Norisová, Bohouš Josef, Richard Genzer, Michal Suchánek, Martin Maxa, Petr Kolář, Pavel Vítek, Lešek Semelka, Jiří Helekal, Michal Penk a řada dalších) jsou zárukou kvality i komerčního úspěchu v dobrém slova smyslu."

Synopse: ( opsána z brožury zakoupené na muzikálu )
,,Romantický příběh o přátelství, lásce, ale také o intrikách a nenávisti se odehrává v první polovině 17. stol, kdy vládl Francii Ludvík XIII. Ten se však více než o stát zajímal o organizování plesů, honů a jiných světských radovánek. Vládu nad státem držel tedy pevně v rukou kardinál Richelieu - člověk vzdělaný, inteligentní, zrozený pro politické machinace.

Nad Francií visela hrozba války s Anglií. Ve snaze zkompromitovat královnu Annu povolá Richelieu falešným dopisem anglického lorda - vévodu z Buckinghamu do Paříže. Zde má být překvapen v náručí Anny, a ta má být usvědčena z vlastizrady. Lordovi Buckhinghamovi se díky důmyslnému přestrojení podaří navštívit královnu. Jako zástavu lásky mu Anna předá přívěsky, které dostala od svého manžela Ludvíka. Rozzlobený Richelieu degraduje šéfa policie Rocheforta. Vymyslí lest. Přemluví krále, aby na počest Anny uspořádal ples, na který si královna musí vzít přívěsky. Zoufalá královna prosí o pomoc svoji důvěrnici Constance.
Do vysoké politické hry vstupuje náhodně mladý Gaskoněc - d'Artagnan. Miluje Constance, rád by se stal mušketýrem. Je tedy připraven splnit pro svou lásku i pro královnu nemožné. Za doprovodu svých přátel Athose, Porthose a Aramise cestuje do Anglie. Úkol je jasný - přivést co nejrychleji zpět přívěsky pro královnu. Ty musí včas ozdobit její plesovou toaletu.
Richelieu pověří Milady, aby na cestě do Anglie předhonila mušketýry a zmocnila se tak přívěsků. Milady využije všech svých ženských prostředků, vláká lorda Buckinghama do pasti - vžene ho do náručí smrti. I Constance umírá její rukou. Milady je však odhalena a ve spravedlivém soudu, kterému předsedá její bývalý manžel - Athos, popravena.
D'Artagnan vrací královně Anně přívěsky. V náhodném souboji zabíjí Rocheforta a Richelieu mu nabízí právě po něm uvolněné místo šéfa policie.D'Artagnan však odmítá. Chce sloužit ve službách krále, chce se stát mušketýrem. Královna plní přání svého manžela - přichází na ples ozdobena přívěsky. Slavnostně předává dˇArtagnanovi mušketýrský stejnokroj a plní mu tak jeho přání - stát se mušketýrem."